Už jen sto dnů do premiéry Černé labutě

Možná jsem tu chtěl jen publikovat tenhle výborný plakát, ale zkuste se netěšit, když už takhle dlouho před premiérou je nový film Darrena Aronofského v komunitě pirátů na CSFD umístěn mezi nejlepšími filmy všech dob.

Portishead vystoupí na Pohodě 2011

Hrdinové mého mládí Portishead, jejichž záznam z Roselandu byl u mě před deseti lety jasně nejhranější koncertní nahrávkou, se poprvé objeví naživo na našem (československém) území. I kdyby už teď přestali organizátoři Pohody nabírat kapely, stejně by se vyplatilo do Trenčína jet.

Belle and Sebastian a radosti internetových přenosů

Včera jsem poprvé sledoval koncert v přímém přenosu přes internet, poprvé jsem zakusil možnost sledovat vyprodané představení hrané stovky kilometrů daleko, navíc "bok po boku" se svou drahou, která byla desítky kilometrů daleko, a byla to bomba.

Belle and Sebastian, známí tím, že nehrají příliš často ani v Británii, natož pak u nás, předvedli včera v Glasgow vynikající dvouhodinový set plný starších věcí pro fajnšmekry. Novou desku, která je stejně senzační jako všechny předchozí, překvapivě skoro pominuli (zazněla jen „I Didn’t See it Coming“ na úvod setu a „I Want the World to Stop“) a postupně procházeli známá i neznámá zákoutí své starší tvorby. Zpočátku Stuart i jeho kumpáni zpívali trochu falešně, během koncertu to však vytáhli, hraní si viditelně užívali a například „The Boy with the Arab Strap“ zazněla v naprosto famózní verzi.

Když už jsme u koncertů, je na čase ohlédnout se zase jednou za těmi, na kterých jsem opravdu fyzicky byl. Protože prázdninové festivaly jsem tu už všechny rozebral, tady je žebříček tří klubových koncertů, které jsem si nejvíc užil za poslední čtyři měsíce:

1. Tortoise + OTK @ Meet Factory……92%
2. Melissa auf der Maur + Troy von Balthazar @ LMB…..90%
3. Vltava @ Palác Akropolis……………87%

Poslyšte vánoční koledy od Jesu

Vánoční písně teď natáčí už úplně každý, dokonce i ty nejméně známé nezávislé skupiny. Pokud by to ale aspoň u někoho mělo dávat smysl, pak je to můj oblíbený projekt pojmenovaný Jesu.

Vánoční singl od Jesu nazvaný prostě „Christmas” jsem si koupil na jejich stránce a zní přesně tak jako jejich běžná (vynikající) produkce, jen se tam uprostřed těch mamutích kytarových riffů zpívá o Vánocích. Dva dodatečné remixy už nejsou postavené na vazbení kytar, nicméně jsou stejně úžasné.

Vy si tuto novou skladbu od Jesu můžete poslechnout na Youtube

Citát týdne – Děkuji za soustrast

„You goods come bis 14 day. On payment in account, or send in this address. You can transmit euro, after rate. Thank you, for sympathy.“ – instrukce jistého prodejce na Aukru pro zákazníky z ciziny.

Dinosaur Jr nyní farmaří i v mých sluchátkách

Během tohoto roku se mi velice slušně dostala pod kůži poslední deska amerického tria Dinosaur Jr nazvaná Farm. Tahle kapela mi opět přináší něco nového, já jsem nikdy neposlouchal kytarová sóla, kouzlo dinosaurů však spočívá v kombinaci světa omšelých kytarových onanů, který mi byl doposud cizí, se sympatickým slacker postojem, díky němuž jsem si zamiloval nejdřív Becka a nedávno i Pavement. V jejich případě se necítím, jako by na mě útočil Pan Kytarista s doktorátem z hudební vědy a kytarou za půl milionu. Neškolené skřehotání J Mascise na mě působí příjemným bezpečným dojmem, jako že je to vlastně standardní garage rock, pohodové klubové hraní, při němž Mascis všechnu tu kytarovou ekvilibristiku zvládá jen tak mimochodem.

Z alba Farm, které mi připadá výborné od začátku do konce, je tu pro vás legálně ke stažení skladba I Want you to Know (stačí kliknout pravým myšítkem a zvolit „Uložit jako…“).

Obrázek z dalšího výborného koncertu Troye von Balthazara

Autorka původní fotografie je interní spolupracovnicí Atom Heart Molvaer :-)

Citát týdne - Francie

"Yesterday a snowball fight turned into a 500% brawl in Germany. Out of habit, France immediately surrendered." - z monologu Conana O'Briena.

Mimochodem, možná byste se chtěli také podívat na Conanovu muzikálovou verzi Spidermana (pokud předtím vydržíte půlminutu reklamy).

Můj druhý blog se právě dostal na 150 obrázků

Kolem mého druhého blogu Cover Your Shame, Mrs. Stone!! zaměřeného na bizarní obaly letošních hudebních nahrávek jsem toho sem už dlouho nenapsal. Neznamená to však, že by se nic nedělo. Stále se mi daří publikovat podivné obrázky ve stanoveném tempu a Cover Your Shame má stabilně kolem osmi set návštěv za měsíc.

Než svůj druhý blog na konci roku ukončím, protože už mě to zase až tak nebaví, připravil jsem sem menší soutěž. Kdo mi do komentářů napíše, který hudebník si na obal své desky dal tohoto lesního pána, vyhrává ode mě jedno pivo. Nápovědy: Jde o člena kapely Radiohead, na obrázku vidíte jen část celého obrázku a samozřejmě se správná odpověď dá nalézt mezi příspěvky na mém druhém blogu.

Pivní filolog – Óda na Matušku

Pivo od Matušky mi chutná nejvíc, je výrazné, správně hořké a maximálně lahodné v každé ze svých mnoha inovativních variant. Jsem moc rád, že lidé z tohohle minipivovaru uprostřed křivoklátské divočiny jsou šikulové i po obchodní stránce, takže mají v Praze na svou velikost velmi dobře zařízenou distribuci – Matušku mají i v pajzlu v mojí čtvrti a točí ho i v klubu Meet Factory (kdo to kdy slyšel, nezávislé pivo v předním pražském hudebním klubu!). Když jdu do jakékoliv velkovýlevny typu Zlý časy, tak si nikdy nedám stejnou značku dvakrát, jsem takový zvídavý nezmar a všechno musím zkusit... přesto kdybych si měl vybrat jediné pivo, s nímž bych chtěl strávit večer, tak by to byla produkce pivovaru Matuška.

Když se na původ tohoto názvu zahledím okem filologa („má-tužka”), nemohu nevzpomenout na historku, kdy jsem si přibližně před devíti lety půjčoval od servírky v Baráčnické Rychtě tužku, aby se mi mohl jeden zpěvák po koncertě podepsat na vstupenku. Ta vstupenka dodnes zabírá čestné místo v mé sbírce, a kdo uhodne jméno dotyčného hudebníka a napíše jej zde do komentáře, vyhrává ode mě jednoho točeného Matušku. (Nápověda: Ten zpěvák před několika lety získal Oscara.)

Poslechněte si nové Chleby

Pains of Being Pure at Heart zakrátko podruhé namažou svůj krajíc přesladkých melodií popovou marmeládou a vydají druhé album. Na Pitchforku je nyní k poslechu jejich nová písnička Heart in Your Heartbreak, a zatímco kytar od minule znatelně ubylo, chytlavé je to stále jako čert.

Truchlivý úděl Conana O’Briena

Čím vším si musel americký komik Conan O”Brien projít poté, co skončil u televize NBC? Napětí, chmury, úklady a dramatické zvraty vás čekají v tomto výborném sestřihu. Nemluvě o tom, že Conanova strážného anděla hraje největší legenda televizních talk show.

Priessnitz jsou zpátky na scéně

Taky u nás se dějí věci! Jedna z mých nejoblíbenějších domácích kapel Priessnitz, která v posledních dvou letech opravdu mnoho nehrála, odehraje dva vánoční koncerty, jeden z nich v pražském kinu Oko (20. prosince). Myslím, že to je dokonalý tip na komorní adventní akci.

Poetiku Priessnitz si můžeme připomenout například ze skladeb Jezero nebo Jeremiáš.

Citát týdne - Pulp

"Do you believe that there's someone up above?
Does he have a timetable directing acts of love?
Why did I write this song on that one day?
Why did you touch my hand and softly say.
Stop asking questions that don't matter anyway.
Just give us a kiss to celebrate here today.
Something changed"

- Pulp, Something Changed.

Pulp jsou zpátky na scéně!

Návrat kapely Pulp už ode dneška není fikcí :-) Podle domovských stránek jedné z nejoblíbenějších skupin mého mládí se Pulp dohodli na několika koncertech v původní sestavě. Výborná záminka pro to, probírat se znovu starými kazetami, vzpomínat na doby, kdy jsem si je natáčel, a zpívat spolu s Jarvisem.

Pokud chcete jako důkaz jejich jedinečnosti slyšet obrovský hit, jiskřivou kombinaci grandiózní popové melodie a drzého originálního textu o adolescentní vzpouře, doporučuji Mis-Shapes. A pokud bych měl vybrat něco obskurního, nějaký geniální neznámý kus, který může doporučit jen někdo s přehledem o všech zákoutích jejich tvorby, mou volbou je Death II. Nemohl jsem si pomoci, když jsem to dneska poslouchal, musel jsem tancovat.

Moje nejoblíbenější písničky za poslední dva měsíce

Toto je můj žebříček za září a říjen podle statistik Winampu:

1. Arcade Fire - Crown of Love
2. The Cure - Lovesong
3. The Cure - Pictures of You
4. Pavement - Cut Your Hair
5. Pavement - Gold Soundz
6. The Cure - The Same Deep Water as You
7. Tindersticks - Falling Down a Mountain
8. Arcade Fire - Black Waves / Bad Vibrations
9. Tindersticks - She Rode Me Down
10. New Order - Blue Monday

Troy von Balthazar opět v Praze

Epochální písničkář a rocker Troy von Balthazar se opět jednou podívá do Prahy. 5. prosince bude v Lucerna Music Baru předskakovat někomu, kdo má ještě více jmen než on - Melisse Auf der Maur, bývalé baskytaristce skupin Smashing Pumpkins a Hole. O neuvěřitelné intimitě Troyových vystoupení s akustickou kytarou vás jistě přesvědčí toto video.

Shellac a jejich konec starých časů

Některým čtenářům jsem se nedávno osobně zmínil o jedné z mých nejoblíbenějších skladeb všech dob, osmiminutovém dramatu od Shellac nazvaném „End of Radio.“ A aby to nebyly jen řeči do větru, bylo by asi vhodné, abych vám ji i představil – je ke stažení na tomto odkazu.

Víc než o opravdovou písničku jde spíš o triumf mluveného slova, o výborně napsanou a skvěle načasovanou erupci frází o tom, že nic není nastálo. Steve Albini si bere do úst hlášky rozhlasových moderátorů, přichází se svou soukromou hitparádou, věnuje písničku své dívce, děkuje sponzorovi, vyhlašuje vítěze soutěže, sarkasticky parafrázuje nejhorší klišé, marně se snaží vyvolat jakoukoliv odezvu, načež na něj padá Damoklův meč doby, ve které už rozhlas k šíření hudby není potřeba. Albini svůj jízlivý proslov třikrát přeruší naprosto zabijáckou kytarovou náloží, baskytarista Bob Weston mezitím zůstává zacyklený v kleci osmi tónů, jenže všechno, co se zacyklí a nevyvíjí se, musí jednou odejít…

Literární soutěž našla svého vítěze

Začátkem tohoto měsíce jsem zde vyhlásil literární soutěž, v níž nejlepší povídka vzešlá z mého rozepsaného textu měla svému autorovi přinést láhev vína. Dnes již víme, že hrdou vítězkou se stává Mirka Smolíková, která se za svůj velmi humorný příspěvek do mé soutěže může těšit na vlašský ryzlink pozdně nasbíraný přímo v jejím rodném kraji.

Vítěznou povídku si můžete stáhnout na tomto odkazu.

Výborná povídka od Stanislawa Lema

Někteří z nás si to občas uvědomí, já například si to uvědomuju skoro každý den, že dokonalost může být člověku i na škodu :-)

Ne, tak jinak. Včera jsem doma znovu otevřel sbírku povídek “Kyberiáda” od Stanislawa Lema a v ní jsem našel jednu úchvatnou čapkárnu o zodpovědnosti vědců a vynálezců, o kterou bych se s vámi teď chtěl podělit. Jak si asi všimnete, někdo tam na web nahrál celou knihu, takže si můžete přečíst i další kousky dvou geniálních konstruktérů Trurla a Klapacia, většinou velmi humorné.

Moje nejoblíbenější deska pro tento týden – Deerhunter

Jako pokaždé jsou úžasní a zase o trochu jiní. Ochutnávkou pro vás budiž idylická skladba Helicopter (klik pravým myšítkem, Uložit jako...). Současně s touto deskou taky hodně poslouchám No Age, chci se s jejich novinkou sžít ještě před koncertem. Nutno říct, že v mnoha ohledech jsou jelením chlapcům podobní, ale přece jen poslouchat nové Deerhunter je jako vracet se zase domů.

V úterý si nalaďte Becketta

Toto úterý bude od 21:45 třetí stanice Českého rozhlasu vysílat rozhlasovou hru Žhnoucí popel z pera Samuela Becketta. Mělo by jít o jednu z jeho složitejších her :-) plnou záměrných kejklí se zvukem, tak jsem moc zvědav.

Můj blog slaví první narozeniny a říká: Pište spolu se mnou!

Tento blog je na světě už celý rok, od té doby zde proběhlo 238 příspěvků, plno kulturních tipů a mimo jiné i pár soutěží. Dnes zde mám další – na tomto odkazu si můžete stáhnout první stránku nové povídky, kterou jsem začal psát, a zbytek příběhu už je na vás. Kam zavedete vousáče Guillerma a do jakých dobrodružství jej vrhnete, se můžete rozhodnout sami. Nejlepší povídka, která do 14 dnů skončí na mém mailu přinese nadanému spisovateli láhev vína.

UPDATE 19/10 11:30 Právě vypršelo 14 dní, po které jste mi mohli posílat své příspěvky – výsledek soutěže zde vyhlásím během několika dní.

Lžička Bulsara od Bulsary zpátky na scéně

Včerejší výborný koncert kapely Vltava dal lidem vzpomenout nejen na zestárlé bohy a bezvadnýho chlapa, ale i na lžičku Bulsara. Díky Youtube si tento klasický „running gag” Roberta Nebřenského můžeme připomenout i dnes – například zde ve verzi s Petrem Čtvrtníčkem.

Citát týdne - Epocha

"V České republice je mnohem více jabloní než obyvatel!" - časopis Epocha, 10/2010.

Otázkou je, kdo s tím teď co bude dělat ;-)

Osvobozený Roman Polanski, Skočdopolis a Nejezchlebos

Na serveru Novinky.cz mě zaujala zpráva o tom, že „osvobozený Roman Polanski“ zfilmuje drama od Yasminy Rezy. Nejdřív jsem tu chtěl udělat další vtip na téma Osvobozené divadlo, ale pak jsem si uvědomil, jaká skvělá sezóna se na nás teď chystá v kinech. Občas fakt není na co chodit, ale v průběhu příštích dvou měsíců do kin přijde celých pět filmů, na které se opravdu těším:

1. Scott Pilgrim proti zbytku světa
2. Harry Potter a relikvie smrti
3. The Social Network
4. Přežít svůj život (teorie a praxe)
5. Machete

Oproti tomu Román pro muže vidět nechci, což nejspíš dokazuje, že nejsem muž.

Vzpomínka na Future Sound of London

Nejsem zase tak starý, abych zažil Future Sound of London v době jejich slávy. Přesto jsem si včera při poslechu jiného elektronického CD, které odkazovalo na hudbu indiánských kultur, vzpomněl na jejich úžasný hit Papua New Guinea, dodnes jednu z nejkrásnějších skladeb na elektronické scéně. Vy si ji nyní můžete pustit zde na Youtube - na videoklipu i na skladbě samotné je poznat, že je od nás dělí už bezmála dvacet let, ale možná právě proto je Papua New Guinea i dnes tak kouzelná.

Další měsíc se chýlí ke konci, další nahrávka Trenta Reznora je ke stažení na webu...

Všichni, kteří vítáme každý nový tón z dílny ikonického Trenta, máme poslední dobou velmi často důvod k radosti. Dnes vám nabízím odkaz ke stažení pěti skladeb z filmového soundtracku The Social Network, který Trent složil spolu s dalším miláčkem Atticusem Rossem. Jako obvykle stačí zadat do formuláře svou e-mailovou adresu a počkat si na doručení zprávy. Zní to výborně, milovníci novější Reznorovy produkce si na tom smlsnou (a ten film chci taky určitě vidět).

Pavement se zatřpytili u Stephena Colberta

Protože vím, že někteří moji milí čtenáři rádi sledují show Stephena Colberta, musím zde upozornit na to, že tento týden u něj vystoupila i velevážená superskupina Pavement. Po prokliknutí odkazu ti šťastnější z vás uvidí Pavement, jak zpívají „nejlepší píseň 90. let” Gold Soundz.

Pavement mám moc rád, a i když se pořád nemůžu srovnat s tím, že Pitchfork vyhlásil tenhle kousek jako nejlepší song minulé dekády, pořád je to prostě výborná písnička. Při troše hledání se na netu dá najít i celkem vtipný rozhovor, který se zpěvákem Pavement vedl Colbert před vystoupením.

UPDATE 25/9: Pavement se také stavili u Jimmyho Fallona, aby spolu s kytaristou, který vyhrál soutěž pro fanoušky, zahráli naprosto šílenou verzi pecky Stereo. Doporučuju, je to velká legrace, ten song už z toho nejde skoro poznat :)

Dnes se začíná vysílat čtvrtá série Teorie velkého třesku

Sice oficiálně zatím poběží jen v Americe, ale stejně mám pocit, že první reakce od českých fanoušků se na netu objeví během několika hodin. Jsem zvědav, jak se to bude vyvíjet, protože už u třetí série mám pocit, že se tým scénáristů až moc snaží tlačit postavy do divácky vděčných situací a opakovat donekonečna jednu hlášku, která se stane pro tenhle seriál tak typická jako “Protřepat, nemíchat” pro Jamese Bonda.

Stejně je ale i třetí série Teorie velkého třesku výborná a plná výborných vtipů. Například, když Sheldon začne dělat číšníka u Penny v restauraci, protože potřebuje duševně nenáročnou práci, a sděluje to Penny tímto způsobem:

I asked myself what is the most mind-numbing, pedestrian job conceivable and three answers came to mind: a toll-booth attendant, an Apple store genius, and what Penny does. Now because I don't like touch other peoples' coins and I refuse to contribute to the devaluation of the word genius, here I am.

Moje nová recenze v dnešní E15 - Grinderman

Monumentální pocta Bernhardovi a jeho dílu

Jsem naprosto nadšený včerejší inscenací Vápenky od Thomase Bernharda, která proběhla na Vítkovském památníku. Ono mě už dlouho těší, že Bernhard je u nás skoro nejuváděnějším autorem, ale že si spolek Depresivní děti touží po penězích vezme na paškál pět jeho her v jedné sezóně a udělá z nich site-specific adaptace na Vítkově, to jsem se i já musel štípnout, jestli se mi to nezdá.

Včera se ukázalo, že na Bernharda nemá monopol Divadlo Komedie, ale že ho umějí dobře hrát i jinde. V podání Depresivních dětí byl tenhle autor hravější, zábavnější a (světe, div se) méně depresivní, na druhou stranu se z toho neztratila ani vážnost předlohy ani společenský podtext. Ten byl nakonec vlastně povýšen na nejdůležitější aspekt představení.

Ty inscenace se zahrají párkrát a pak hned zmizí, tak si musím dát pozor, abych ještě nějaké vychytal.

Pivní filolog - Prague Beer Museum

Člověk nemusí být filolog, aby odhalil, že název tohohle podniku je v angličtině. Instinktivně nastoupí opatrnost a známky odporu. Turistické podniky v centru Prahy radši necháme tlupám ryšavých Irů v (kolem půlnoci ne už tak docela) bílých košilích, kteří mají rádi svůj pub crawl, pints a getting hammered. Nic pro nás.

A jak je to doopravdy? Zkusil jsem tam zajít, a i když se ta nálevna očividně ještě zajíždí, působí docela dobře. Není tam tolik rázovitých chlapíků jako ve Zlých časech, ale nejsou tam ani hlučné hordy cizinců. A to jsem tam byl v sobotu v devět večer, čili v mnohem rušnější dobu, než kdy bych obvykle šel na pivo. Když si člověk chce dát sraz v centru, tohle může být dobrý tip. Ani ceny nejsou přestřelené, odpovídají tomu, kolik stojí pivo z minipivovarů jinde v Praze.

Prague Beer Museum si vzhledem ke Zlým časům pocitově stojí asi jako McDonald's k české restauraci, přesto si přiznejme, že do Maca občas zajde každý z nás.

„Před strážnicí stáli plačící, na ulici sami tři strážníci...”

Podívejte se pořádně na plakát další bombastické hyper-pařby, která se valí na Prahu. Nepřijde vám, že se tam jedno jméno trochu nehodí? Je to úžasná představa - Sander van Doorn dojede svůj poslední éterický hymnus, zatleská sám sobě, a než stačí zjitřené emoce teenagerů vychladnout, než stačí zkontrolovat, zda jim nespadla pěna z Frisca nebo se jim při odvážných tanečních figurách nerozvázalo boa, naběhnou na forbínu O2 Areny Voskovec s Werichem (čili VéWéčka) s líčky pokrytými bílým a černým líčidlem a začnou tu o tom, že „nikdy nic nikdo nemá míti za definitivní, neb nikdy nikdo neví co se může stát.” A ve foyer se bude točit pivo Ježek :-)

Polské plakáty se dají tvořit kdekoliv, i v Americe. Bardzo dobre!

Jako sběratel starých českých filmových plakátů jsem plno let věřil tomu, že naše grafická scéna byla něčím výjimečným, takovým izolovaným ostrůvkem geniality odříznutým od trendů za železnou oponou, trpícím pod knutou barbarského režimu. Nebudeme tady zabíhat do detailů, o polských plakátech se dá říci něco podobného.

Jenže teď jsem díky blogu Františka Fuky přišel na to, že globální skupina photoshopových recesistů Something Awful se pustila do moderní nápodoby polských plakátů a světe div se, kdyby ty filmy nebyly nové a plakáty k nim byly vytištěné na léty zkoušeném papíře, klidně bych za ně nějakou tu zlatku dal a jistě bych nebyl sám.

Nad tímto článkem vidíte nový jakoby-polský plakát k Zatmění, kde se někdo velmi zdatný výborně trefil do poetiky polských socialistických plakátů. Sedí nejen ten grafický styl, ale i to, že se plakát naprosto netrefuje do toho, o čem film je nebo jak vypadají hlavní představitelé. Výtvarník se před čtyřiceti lety dozvěděl jen název filmu, a že to bude o upírech, a to mu muselo stačit. Dnes v informačním věku je to obrovské retro, tvořit bez všech podkladů. Dnes už se lze mýlit jen záměrně.

Dalšími obrovskými lahůdkami z téhle satirické kolekce jsou například i Hvězdná pěchota nebo Transformers

Citát týdne - Pošta pro tebe

"Já jsem si tohle nevobjednal" - Petr Čtvrtníček se ve skvělé silvestrovské verzi Pošty pro tebe setkal s někým jiným, než by chtěl - 1. část a 2. část

Moje nová recenze v dnešní E15

Dnešní vydání deníku E15 přináší můj pohled na novou, velmi slabou desku amerických Interpol.

UPDATE 14/9: Dnes o této desce na Pitchforku píše i můj oblíbený publicista Nitsuh Abebe, kterému se opravdu pěkně podařilo vystihnout podstatu alba: “The whole thing sounds like the eighth day of an endless party where everyone's already slept together, burned themselves out on drugs that used to be fun, and developed systems of grudges and resentments that make it barely worth talking to one another. And yet the party goes on and there they sit, sighing bitterly while confetti pours down and the drinks go around.”

Belle & Sebastian nabízejí ke stažení novou písničku

Na tomto odkazu si můžete výměnou za svou mailovou adresu (nebo prostě jakoukoliv mailovou adresu) stáhnout moc pěkný první singl z chystaného alba britských miláčků Belle & Sebastian, který se jmenuje Write About Love. Album samotné vyjde příští měsíc a podle zveřejněného tracklistu na něm bude i skladba zovoucí se Calculating Bimbo ;-)

Citát týdne - Best of 90s

"For exactly one second on "Only Shallow", My Bloody Valentine sound like any other rock band. But once Colm Ó Cíosóig completes his brief introductory drum roll, My Bloody Valentine-- and, arguably, guitar-based indie-rock music in general-- were never quite the same again.

Listening to the song, you don't so much picture a hand strumming across guitar strings as a buzzsaw hitting sheet metal, or a pack of singing dolphins swimming through an oil spill." - Stuart Berman z Pitchforku velmi trefně popisuje, jak zní legendární pecka Only Shallow od My Bloody Valentine. Úryvek pochází z velkého článku o nejlepších písních devadesátých let. Jak skvělá skladba to je, si můžeme připomenout na Youtube.

Moje nejoblíbenější rocková fotka

White Stripes jako cirkusové číslo, dokonce sladěné do jejich erbovních barev. Tajemný eskamotér Jack si připravuje své nože, velevážené publikum trne hrůzou o půvabnou asistentku, která by mohla být jeho ženou, je mu ale tak zvláštně podobná, že možná bude i jeho sestrou (viz zde ), mezi světskými je možné všechno...

Annie Leibovitz tímto snímkem geniálně vystihla poetiku White Stripes, ta fotka je archaická stejným způsobem, jakým jsou archaičtí oni. Poprvé jsem ji myslím viděl právě v Rolling Stonu, pro který byla pořízena, a od té doby zůstává mojí nejoblíbenější stylizovanou fotkou rockové kapely. Po prokliknutí se objeví v tom nejvyšším rozlišení, které jsem sehnal.

Anatomie typografie

Podařilo se mi najít design, kterému jsem v soutěži na brněnském bienále dal svůj divácký hlas. Spojit svět živé přírody s naprosto neživým lidským výtvorem písmene (které ale samo o sobě svou anatomii má, učí se o tom na grafických školách) mi přijde jako hodně dobrý nápad a výsledné provedení je až k nakousnutí :-) Držíme palce do Turecka, po prokliknutí se obrázek ukáže ve vysokém rozlišení.

Flaming Lips v Londýně přehrají celé své legendární album The Soft Bulletin

Stane se tak 1. července 2011 v Alexandra Palace a já už pomalu začínám uvažovat o výletě do Londýna. Všichni se jistě shodneme, že ta deska je prostě geniální :-)

Pozadu za Flaming Lips jistě nezůstanou ani další účastníci tohoto speciálního koncertu, Dinosaur Jr a Deerhoof.

"These are the ways on which I was raised, but I never wanted to kill, I am not naturally evil, such things I do..."

Dnes jsem pro vaše potěšení z Youtube vybral klip, v němž král narcis předhazuje jeden ze svých klenotů divákům BBC. Pěvecky byl tehdy Morrissey ve skvostné formě, kapele to výborně šlapalo a publikum slyšelo kousek, z nějž ironie, romantická póza a sebe-adorace prýští už jen při pouhém vyslovení názvu - "The last of the famous international playboys." A taky měl tehdy Morrissey úžasnou kravatu :-) To vše na tomto odkazu

Vltava má talent

Dnes na Nově začíná nový castingový pořad hledající talenty a na Primě bude běžet naprosto odlišný nový castingový pořad hledající talenty. Určitě jsem poslední, kdo na to přišel - já když navštívím rodiče, tak se zase po čase dostávám do světa zapnuté televize.

Za dva tři týdny bude na světě nový šik celebrit, tentokrát bude bohužel dvakrát tak dlouhý. Dobře, na televizi nekoukám, takže z první ruky to mít nebudu, ale až se proti mně příště v metru posadí někdo s Bleskem, zase na titulce bude někdo, o kom nemám ani páru. "Luďku, tys zvracel?! Tak slavil postup československý talent!" Abych udržel prst na tepu doby, začtu se pánovi do Blesku a zjistím, že Luděk je nějaký jinoch z Tanvaldu, který se v Talentmanii proslavil fenomenální hrou na vykotlanou salátovou okurku.

Naštěstí na dvojce večer dávají někoho, kdo opravdu má talent - od půl desáté poběží archivní pořad s písničkami kapely Vltava.

Moje nejoblíbenější písničky za minulých sto dní

Díky Winampu mám příležitost nabídnout vám pohled do toho, co doma nejvíc poslouchám. Podle statistiky z Winampu byly u mě za poslední tři a kus měsíce nejoblíbenější tyto songy:

1. The Cure – Pictures of you
2. The Cure – Fascination Street
3. Beck – Think I’m in love
4. Belle + Sebastian – If you find yourself caught in love
5. Arcade Fire – The Suburbs
6. Interpol – Narc
7. Morrissey – In the future when all’s well
8. Pixies – Dig for fire
9. Caribou – Eli
10. New Order – Blue Monday

Těžko se mezi vámi najde někdo, kdo by aspoň jednu z nich neznal, ty ostatní si zájemci mohou vyhledat na Youtube. Tento přehled je velmi nespravedlivý vůči Flaming Lips a The National, které si pouštím z kapesního mp3 přehrávače, takže se moc neobjevují v žebříčku z Winampu.

Jack White como torero engañado!

Tím, jak se White Stripes oblékají, si vlastně od začátku koledovali o klip v toreadorském stylu. Teď se ke mně se zpožděním dostala jejich geniální předělávka písně Conquest a taky výborný klip k tomuto plamennému dílku. Zatímco Jack teatrálně skřehotá a jeho kytara se po vteřinách přebíjí s jižanskými trubkami (viz naprosto geniální pasáž 2:31-2:45), ve videu jej spatříme hrdinného matadora se srdcem na pravém místě :) Možná potom už není tak jasně vidět, o čem ta písnička doopravdy je, ale co naplat, ten klip je prostě fantastický.

Kámen nůžky papír :-)

Nové album The Orb nabídne velmi nečekaného hosta

Posledních pár nahrávek projektu The Orb (myslím, že dvacátou druhou až dvacátou sedmou) jsem vynechal, přesto díky Davidu Gilmourovi bude jejich příští album Metallic Spheres jistě velmi atraktivní nejen pro mě ;-) Vychází 4. října.

No Age přijedou hrát do Prahy

V Polsku byli výborní, tak si je rád zopakuju 23. října v pražské Meet Factory. No Age provozují noise punk, soudě podle jejich koncertu hrají hodně do noty příznivcům Sonic Youth a jejich vystoupení mě jako jediné na Off Festivalu dokázalo na pár minut ohlušit. Kdyby ani to nestačilo jako důkaz, jejich noisovatost můžete posoudit i z jejich nové skladby Glitter (kliknout pravým tlačítkem, Uložit jako...)

Tak už mě začaly vystavovat galerie...

Tolikrát už jsem za svůj život navštívil různé galerie, konečně se mi to začíná vracet :-) Dnes jsem v Moravské galerii v Brně mezi exponáty narazil na svoje recenze...

V rámci bienále grafického designu probíhá i velmi záslužná a poutavá výstava Big Mag zaměřená na nezávislé časopisy na domácí scéně. Do časopisů jsem blázen už minimálně patnáct let, tak jsem nasedl na vlak, vypravil se tam a koukám, že k prohlédnutí je tam i Bassline a že se v něm dají nalistovat moje šest let staré recenze.

I zbývající nabídka letošního bienále je podle mě velmi povedená, vyhradil jsem si na ni sedm hodin hrubého času a líbilo se mi tam skoro všechno. I kdyby na světě existoval člověk, v němž by moje recenze vystavené v nejznámější brněnské galerii nevyvolaly impuls všechno pustit z rukou, okamžitě vyběhnout na ulici a chytat taxíka do Brna (bacha, v pondělí a úterý mají zavřeno), tady je i pro takového podivína pět dalších dobrých důvodů, proč bienále navštívit:

1) Také zbytek výstavy Big Mag je velmi zajímavý. Plno časopisů bylo i pro mě nových a navíc jsem se z nich dozvěděl mnoho zajímavých dobových informací (např. to, že Flaming Lips před sedmi lety hráli v Praze). Ještě víc časopisů tento projekt eviduje na své internetové stránce

2) Výstava surrealismu v grafickém designu je prostě nářez, aspoň pro mě jako sběratele filmových plakátů a majitele blogu o obalech desek. Jen jsem bohužel mezi vystavenými plakáty nenašel žádný, který bych měl doma. Celé bienále je vlastně zaměřené nejvíc na plakáty, ale mezi exponáty nechyběla ani deska Pixies nebo videoklip Nine Inch Nails.

3) Soutěžní kolekce soudobých plakátů je obrovská a každý si tam najde to své. Každý plakát obsahuje nějaký pěkný neotřelý nápad a nakonec můžete zahlasovat pro ten, který se vám líbil nejvíc.

4) Výstava amatérských filmových plakátů malovaných v Africe na pytle od mouky je velice zábavná a nechybí ani možnost přetrpět si svůj první africký film. Tentokrát se promítalo něco, co vypadalo jako soap opera protkaná kmenovými zpěvy.

5) Přehlídka díla Jana Solpery byla velkým překvapením. Toho pána jsem neznal, přitom tady, zdá se, udělal pořádný kus kvalitní typografické práce.