Anders Trentemøller hat wieder etwas "anders" gemacht

Bei dem dänischen Künstler Anders Trentemøller gibt es offensichtlich keine Grenzen. Er ist hauptsächlich für seine elektronische Musik berühmt, doch tritt er mit einem richtigen Live-Band auf und sein neues Lied (wirklich, ein "Lied") "Hands Down" klingt wie The Cure und die anderen Klassiker von der Post Punk Szene. Präziser wurde das in den Kommentaren zu das neue Video ausgedrückt: Das Lied "errinert mich an Jehnny Beth, die mich immer an Siouxsie Sioux errinert." Unnötig zu erwähnen, dass Trentemøller schon ein Stück mir der echten Jehnny Beth (von Savages) veröffentlicht hat. Beide Lieder sind hervorragend.

Kapela Savages zůstává skvělá i na nové desce

Savages jsou zpět s novým silným materiálem, který je staví do jiného, a přitom stále velice lichotivého světla. Savages nemusí být za každou cenu divoké (jak naznačuje název kapely a jak bychom čekali po jejich prvním albu), aby upozornily na svůj ohromný talent. Doporučuji jejich letošní skladbu Adore, která je měkčí než materiál z jejich debutové nahrávky, přesto z ní stále nekompromisně mrazí. Stejně tak okouzlující je náboj, který zpěvačka této kapely Jehnny Beth vnáší do hostování u jinak již tradičně unylých Tindersticks.

Nejlepší desky roku 2013 - Savages

Během uplynulého měsíce jsem vás tu upozornil na pět výjimečných alb z minulého roku, která byla podle mě lepší než cokoliv jiného, co jsem slyšel – psal jsem o The Flaming Lips, Deerhunter, Suede, Sigur Rós a Arcade Fire. Všechno to jsou ale obecně známí veteráni, provařená jména, která si už po léta štěbetají vrabci na stromech. Relativně největšími zelenáči mezi nimi jsou Arcade Fire, kteří zatím natočili jen čtyři alba, ale i ti už dostali Grammy v té nejhlavnější kategorii.

A pak tu máme jeden debut od zbrusu nových, mladých divošek Savages. Tato londýnská čtveřice hraje post punk a já si nevzpomínám na žádné lepší post punkové album od vydání první desky Interpol. Na rozdíl od Interpol odhazují Savages stranou jakékoliv smutnění a melancholii a jdou do toho mnohem agresivněji a hlasitěji. Jejich hudba je nepřeslechnutelná a nepominutelná, a když náhodou hraje v rádiu, věřím, že i nepozorní posluchači musí najednou zbystřit a bázlivě se tázat po tom, co to probůh je.

Post punk je vždycky trochu revival, takže i Savages znějí krapet nemoderně. Myslí to ale vážně, jdou do toho na sto procent, až z nich jde trochu strach. A tím nemyslím jen zpěvačku Jehnny Beth, ale i všechny nástroje, včetně řádně ostře snímaných činelů na bicí soupravě Fay Miltonové. Jako ukázku doporučuji píseň Shut up, jednoznačně jednu z ikonických skladeb roku 2013.

Tím končí moje průběžná rubrika o nejlepších hudebních albech minulého roku a zbývá jen uvést přehled desek, které skončily těsně pod čarou. Jsou to další velice dobré desky, které jsem si užil, a které z mého pohledu vystoupily o pár schůdků nad průměrnou produkci, ale ne zase tak vysoko jako Flaming Lips, Deerhunter, Suede, Sigur Rós, Arcade Fire a Savages. Jsou to:

- The Haxan Cloak: Excavation
- Houpací koně: Everest
- My Bloody Valentine: mbv
- Nine Inch Nails: Hesitation Marks
- Queens of the Stone Age: ...like Clockwork

Livertek - Flaming Lips / Savages / Shellac

O koncertním klipu, který pro tento měsíc vyberu do rubriky Livertek, bylo de facto rozhodnuto už předem. Když se Wayne Coyne z Flaming Lips rozhodne přezpívat největší hit Davida Bowieho a nemít přitom na sobě nic než jakési svítící hadice, je pravděpodobné, že větší atrakce pro moji rubriku už nevznikne. Jak to zní, to je věc jiná. Ale aspoň v porovnání se záplavou jiných coververzí, které Flaming Lips kdy hráli, je jejich verze „Heroes“ dobrá a Wayne se intonačně celkem drží, i když místy hraničí s imitací. K vidění je to na webu pořadu Late Night with Jimmy Fallon.

Chybět tu nemohou ani Savages, momentálně nejdiskutovanější kapela na Pitchforku a ve všech stále ještě přežívajících časopisech s alternativní hudbou. Květnové číslo magazínu Visions píše, že tato dívčí kapela zní "až absurdně neohroženě, tak skálopevně sebejistě jako letadlová loď na cestě do nepřátelských vod." Při svém vystoupení na stanici KEXP si Savages zjevně mohli diktovat podmínky, takže výsledný záznam vypadá víc jako artfilm než jako běžný záznam ze studia. Přesto je to opravdu síla.

Jinak se na Youtube objevila také větší část výborného koncertu Shellac na pražské Dobešce. Nezúčastněnému pozorovateli to asi moc nedá, ale já jsem tam byl a přesně takhle jsem to viděl. Záznam má několik částí, v téhle konkrétní je jakž takž slyšet skladba Defenders of Fun a potom i část mojí momentálně nejoblíbenější pecky Wingwalker. Kromě toho v klipu uvidíte většinu fundamentálních stavebních prvků, z nichž se skládá správná šelaková šou. Řemen od kytary kolem pasu, pohyb po pódiu á la elektrický šok, "vtipné" otázky z publika, máchající hlavy, zapocené brýle, kousání strun, činel za bubeníkem, holubičky... Mimochodem, s autorem toho videa máme podobný vkus, kromě Shellac jsme (soudě podle historie jeho starších záznamů) spolu byli i na několika dalších koncertech.