Těšíme se na nový Houellebecqův román Soumission

Zatímco ve Francii a v Německu se nový román Michela Houellebecqa ihned stal nejprodávanějším titulem, odhaduji, že na překlad do češtiny si minimálně půl roku počkáme. V mezičase vám doporučuji přečíst si výborný kritický esej, který včera o Houellebecqovi vyšel v listu New Yorker. Publicista Adam Gopnik ve svém textu srovnává kontroverzního spisovatele s jinými velkými satiriky i se současnými myšlenkovými a politickými proudy ve Francii.  Hlavně však jeho esej vyvrací obecně rozšířenou domněnku (která nejspíš stojí za masovou prodejností knihy), že Soumission je exploatací varující Francouze před národnostními menšinami.

Čtení na víkend – 30 nejlepších písní Nicka Cavea

Rozsáhlý článek Nick Cave’s 30 greatest songs sice už není nejnovější (není zde zmínka o letošním albu), přesto jde o nejkvalitnější materiál, který jsem za posledních pár týdnů na internetu četl. Lidé z magazínu Uncut se zeptali Nickových bývalých i současných spoluhráčů, kolegů, producentů a dalších známých osobností naladěných na podobnou notu na jejich oblíbenou mistrovu píseň a k tomu přidali i několik citací samotného Nicka (pravděpodobně pocházejích ze starších rozhovorů).

Každý zúčastněný zde popisuje, co pro něj jeho vybraná skladba znamená, co s ní zažili, případně jak vznikala a celé to vydá na velmi cenné vyprávění, které by se snadno dalo rozšířit na rozsah plnohodnotné knihy. U notoricky známých skladeb vás tento text upozorní na detaily nebo souvislosti, o nichž jste netušili, jindy vám zase pomůže objevit perličky, které zatím dlí mimo pozornost většiny posluchačů. Doporučuji si při čtení poslouchat každou píseň na Youtube.

Citát týdne – Pitchfork recenzuje novou desku Davida Bowieho

"This is what happens to rock stars, right? They age, they wither, and they eventually play 30-year-old songs to 50-year-old people who are doing their best to avoid nostalgia's bittersweet aftertaste while nursing an $11 Bud in the back of a basketball arena. Bowie could've gone that route. He didn't" - Ryan Dombal, Pitchfork

Jen krátká ukázka ze zatím nejlepší hudební recenze, kterou jsem letos četl – najdete ji na tomto odkazu. Autor tu erudovaně a poutavě shrnuje Bowieho hudební dráhu a velmi přesně vystihuje, čím byl David Bowie vždy výjimečný a jak se tato výjimečnost odráží ještě dnes.

Citát týdne – Nejhorší hipsterské kapely

„This gang of overgrown children aren't just hipsters, they're hippie-sters: A double whammy of annoying that melds the folly and creepiness of a hippie cult with the semi-ironic pretension of a hipster's attempt at spirituality“ – Andrea Domanick z týdeníku LA Weekly popisuje, co je špatně s hudební formací Edward Sharpe and The Magnetic Zeros.

Na webu LA Weekly stojí za přečtení článek o nejhorších kapelách pro hipstery. I očividně neférové urážky kvalitní hudby, kterou sám poslouchám, mohou být po čertech zábavné čtení (viz také moje nedávné citace z magazínu Word na adresu Johna Lennona a Pink Floyd).

Hudební kvíz – Poznejte slavné album podle urážek

Tento kvíz bude fungovat podobně jako televizní pořad Předsudky uvedený v jednom skeči od Monty Python – „Před týdnem jsme naše diváky požádali, aby nám napsali, jakou nejhorší urážku si dokáží vymyslet pro Belgičany.“ (Jeden divák se jakože ozval s tím, že si nedokáže vzpomenout na jakékoliv odpornější slovo než právě „Belgičani,“ další odpověď zněla „Neříkejme jim nijak, prostě je ignorujme.“) A protože urážení a povyšování se je i dnes základní součástí anglického humoru, uvádím zde pět velice kontroverzních citací z květnového čísla časopisu The Word na adresu slavných hudebních nahrávek. Vaším úkolem je poznat, o která alba se jedná. Nápovědou vám bude rok vydání uvedený u každého z nich, správné řešení si můžete přečíst v komentářích k tomuto příspěvku.

1) How clammy, colourless and self-obsessed it sounds now. Vacuous political maxims and slack platitudes about world peace, all from the vantage point of a mansion in Ascot (1971)

2) A grim reminder of what happens when self-pity gets inflated to stadium size. Another case of two decent tunes supporting a whole album (1973)

3) Its lasting legacy? An access-all-areas pass for white kids with badly-tuned guitars to mutter, mumble, scrape and shrug their way through the 90’s and beyond (1988)

4) Hello, „ironic“ profundities and fauxthentic grunge stylings. Plus that tweenage rant to an ex putting feminism back light years (1995)

5) His One Big Idea – stitching together old folk, blues and gospel samples to clog-shod electronic textures – now sounds polite, contrived and massively overstretched (1999)

Citát týdne - Morrissey

“Set me aside, you’ll find that people are the same everywhere. Hoist me from the herd and people are the same everywhere. Then our creator had to stumble and stall and our creator had to make the biggest mistake of all. It’s a shame, it’s a shame, but people are the same everywhere. Land of the free and the home of the brave exists nowhere” - Morrissey

Citát pochází z jedné z úplně nových a velice dobrých písniček od Morrisseyho. Poslechněte si je v živém podání na těchto odkazech:

People are the Same Everywhere

Action is my Middle Name

The Kid’s a Looker

Mimochodem, že byste si i vy přáli další Morrisseyho koncert v Praze?

Tera-mega-hexa-xeno-hedron

Kolikrát už jsem si myslel, že obaly desek Mars Volta už nemůžou zajít nikam dál? Takhle vypadá obal páté letošní sólové desky Omara Rodrigueze Lopéze (to znamená páté desky, kterou vydal jen v průběhu roku 2009!) a pokud jde o hudbu, už ani já si nemyslím, že to je vtipné. Na rozdíl od recenze na Pitchforku, která vtipná je. Autor tam hudbu Mars Volta nazývá „fusion-pastiche jams reaching Wagner-by-way-of-Dark Magus climaxes“ a „Latin-tinged prog band covering The Omen soundtrack,“ což jako dlouholetý fanoušek musím uznat, je velmi výstižné :-)

19/12 UPDATE: Pardon, když jsem Xenophanes považoval za nejšílenější Omarův obal, jaksi jsem přehlédl jeho předchozí desku