Alois Nebel jako hraný film – nahlédnutí do zákulisí českého animovaného zázraku

Jednou za čas každý milovník kinematografie natrefí na snímek, který se mu naprosto trefí do noty, a Alois Nebel je film jakoby tvořený přesně pro mě. A právě pro fanoušky tohoto filmu se včera na Nové scéně Národního divadla konala speciální hraná projekce se živým hudebním doprovodem.

Animovaný film Alois Nebel vznikal překreslováním záběrů hraných živými herci a na včerejším představení byl poprvé veřejně prezentován tento hraný podklad. Animace v Nebelovi funguje úžasně, o tom není sporu, mně se však líbil i film jako takový, jeho příběh i atmosféra, proto pro mě snímek neztrácel mnoho ze svého kouzla ani v této pracovní (doslova trainspotterské) verzi.

Na jednu stranu jsem v mnoha malých roličkách mohl odhalit herce z pražských divadel, o kterých jsem ani netušil, že ve filmu hráli (např. Jan Vondráček), na druhou stranu hrubé pra-záběry, které nebyly točeny s tím, že se budou někde promítat, obsahovaly řadu humorných detailů, ve výsledném filmu vyretušovaných. V záběrech často zevlují lidé od filmu, deštivé počasí se může natáčet i za pěkného dne, šrouby v kolejích se třesou, protože někdo tahá za špagát, herci mají na obličejích tužkou namalované vrásky a hlavně, transporty do koncentráku na sobě mají logo ČD Cargo! Jesenická krajina je v několika záběrech korunována paneláky a je pravděpodobné, že na daném místě stály i v osmdesátých letech, kdy se většina filmu odehrává, přesto se domnívám, že i ty se tvůrci rozhodli do finální podoby filmu nepřekreslit.

Hudební složka večera nebyla tak výrazně jiná od zážitku v běžném kině. Přesto když zazněly hity z filmu, bylo jasné, že nejlépe sednou na frázování jejich autora Jaromíra Švejdíka ze skupiny Priessnitz (pro film byly nazpívány Václavem Neckářem, Marií Rottrovou a Václavem Koubkem). A když uprostřed projekce vypadl obraz, dočkali jsme se neplánovaně i písně Praděd, která se do filmu ani nedostala.

Byla to velice příjemná a neotřelá akce, i když ji skutečně mohl docenit jen skalní fanoušek původního filmu. Jen jedna obecná poznámka na okraj: Na včerejšek jsem měl v diáři celkem pět poznamenaných kulturních akcí, na které bych chtěl jít, takže skutečně bylo z čeho vybírat. Bohužel všechny začínaly v osm hodin, některé i o něco později (protože na koncertech se vždycky musí přes půl hodiny čekat, než se doopravdy začne hrát). Přišlo mi smutné, že ať už se rozhodnu jít kamkoliv, o čtyři ostatní akce tím pádem přijdu. Proč musí v Praze i o víkendu veškerá kultura začínat až po setmění?

Priessnitz jsou zpátky na scéně

Taky u nás se dějí věci! Jedna z mých nejoblíbenějších domácích kapel Priessnitz, která v posledních dvou letech opravdu mnoho nehrála, odehraje dva vánoční koncerty, jeden z nich v pražském kinu Oko (20. prosince). Myslím, že to je dokonalý tip na komorní adventní akci.

Poetiku Priessnitz si můžeme připomenout například ze skladeb Jezero nebo Jeremiáš.

Voda v Jeseníkách

Po dvou dnešních příspěvcích, které byly spíš povídací, zakončíme jesenickou sérii třemi obrázky.

Rys v Jeseníkách

Tato vzácná momentka byla pořízena v restauraci Křížový vrch. Vaří tam celkem dobře, ale hrají tam příšernou hudbu. Mají tam na to nejspíš cédéčko (žádné reklamy, žádné řeči), které šlo přibližně takhle: Enya - Chinaski - James Blunt - Chinaski - Elán - Enya - James Blunt - Michael Jackson - Green Day - James Blunt - Enya - Michael Jackson - James Blunt.

Jako bych vás slyšel: "Jak je to možné? Vždyť James Blunt má jenom jednu písničku!" Chápu vaše zmatení, všechny sice zněly jako "You're Beautiful," přesto šlo o čtyři rozdílnost předstírající songy.

Pivní filolog - Praděd

Název hory Praděd vznikl, jak známo, zkomolením anglického "pray dead," čili "modlit se za smrt." Umím si představit, že počasí na Pradědu se dokáže pokazit tak drasticky, že lidé propadají v beznaděj. Já jsem tam však měl počasí naprosto luxusní, a přestože Jeseníkům co do distribuce vládne místní pivo Holba, na vrcholu Pradědu se točí Starobrno. Ve vysokých teplotách se snese všechno, možná až právě na produkci pivovaru Holba.

PS: Ještě nikdy se se mnou náhodní muži nedávali do řeči tak často, jako když jsem si z Pradědu nesl pivo v kelímku.