"Getting rich" in Berlin

Letzlich hatte ich eine lustige Erfahrung bezüglich Verbindungen zwischen der deutschen und englischen Sprache, die ich hier erwähnen möchte. Es gibt heutzutage nicht viele Menschen, die sich noch an den amerikanischen Rapper 50 Cent und sein sogenanntes Meisterwerk "Get rich or die tryin" erinnern können. Ich bin ein von diesen Rap-Kennern, denn ich hatte die Ehre Kritiken über Rap-Platten für tschechische Zeitungen zu schreiben, als 50 Cent noch berühmt war. Jetzt habe ich festgestellt, dass es ein Stück in dem Maxim-Gorki-Theater in Berlin gibt, das einen komischen und ganz "fünfzigzentigen" Namen trägt: "Get deutsch or die tryin."

"Getting deutsch" ist eigentlich etwas, was ich schon seit Sommer 2016 versuche - für mich heißt das die Sprache sehr gut zu beherrschen. Ich habe die Handlung des Berliner Theaterspiels nicht ausführlich studiert, aber grundsätzlich soll "Getting deutsch" für die türkischen Personen dort eine Einbürgerung bedeuten. Letzendlich vorstellt die künftige deutsche Staatsangehörigkeit einen Zugang zu westeuropäischem Lebensniveau und Sozialhilfe, anders gesagt "Getting rich," deshalb wurde der Titel so gut gewählt.

Bei 50 Cent handelte es sich um einen öffentlich geäußerten Wunsch - der Rapper möchte reich werden und die Öffentlichkeit soll ihm helfen, dieses Ziel zu erreichen, also die so frech genannte Platte zu kaufen. Ob die Türken im Maxim-Gorki-Theater auch mit der Hilfe der deutschen Bürger rechnen können, bin ich mich nicht sicher, aber ja, ich habe das Stück nicht gesehen.

Tři aktuální songy sahající od Detroitu až po Dolní Věstonice

Poslední dobou to u mě na blogu vypadalo hlavně jako nostalgické lovení vzpomínek. V rámci boje o zachování vlastní relevance ale dnes přicházím s článkem o hudbě, která je aktuální. Tyhle tři skladby jsou u nás doma v posledních týdnech slyšet nejčastěji:

Protomartyr - Born To Be Wine - Protomartyr přicházejí v přestávce mezi alby se skvělou peckou, která nejspíš naznačuje jejich probíhající posun k vazbeným a skřípajícím kytarám. Protomartyr měli většinou zvuk krutě srovnaný, na novém singlu však nastává v kytarách takový bordel, při němž všichni hudební publicisté automaticky sahají k přirovnání k The Jesus and Mary Chain. Píseň "Born To Be Wine" je součástí letošní singlové kolekce Adult Swim. Když se zorientujete v poněkud složitějším rozhraní na jejich webu, najdete tam i spoustu další skvělé hudby a vše je to jako každý rok ke stažení zdarma.

ASAP Jarda - Dirty Morava - Třeba je to všechno jen vtip, ale ASAP Jarda a jeho kolegové z kolektivu Opak Dissu letos jedou jako draci a každý týden přijdou s novým dobrým trackem. Je slyšet aktuální trapový zvuk (v souladu s tím, co jsem psal o stylové proměně hiphopu v minulém příspěvku), Jardův rap plyne navzdory parodicky skuhravému výrazu vlastně celkem profesionálně a není nouze o bezvadné hlášky. Na Moravě mají možná legraci z nás Pražáků, na druhou stranu mě zase hřejí Jardovy buranské rýmy typu "nasedám na fichtla a udělám drifta." Kdysi jsem ostatně taky natočil cosi na podobné téma.

Gucci Mane feat. Kanye West - Pussy Print - V tomto případě jde hlavně o parádní, paranoidně utlumený beat z dílny nadaného producenta Mike Will Made It. Oba rappeři klasicky jedou svůj standard na téma peníze, prachy a dolary, část pozornosti na sebe strhává i samotný název tohoto tracku, nic z toho by však nestačilo bez výborného Mikeova podmazu. Je v tom atmosféra, je v tom šílenství, jsou v tom konec konců i ty kupy bankovek.

Co dělají dnes: Turntablism

Kdysi jsem býval velkým příznivcem turntablismu, čili scratchování desek, čili dýdžejské zručnosti za gramofony. Pokud stále nevíte, o co jde, pomůže třeba toto archivní video.

Na přelomu století byl ještě turntablism přirozenou součástí hiphopu, podobně jako třeba breakdance. Soutěže v turntablismu byly součástí hiphopových akcí a scratchované samply byly základem velkých rapových hitů. Do důsledku to dotáhli hvězdní Beastie Boys, kteří v jednom svém klipu rapovali jen a pouze do scratchů svého dýdžeje Mixmaster Mikea. (Pozn.: Videoklip pochází z roku 1999, Youtube jej datuje chybně).

Turntablismus mi byl vždy sympatický svou snahou o preciznost, pečlivou přípravu a virtuozitu, zatímco rapování jako takové nebylo nikdy o moc víc než jen povídání do rytmu. Tato hudebně-atletická disciplína se nikdy nedočkala masového ohlasu, v Čechách její vrchol nastal v roce 2005, kdy se v Praze konalo světové mistrovství v turntablismu ITF za účasti velkých zahraničních hvězd (počet návštěvníků: přibližně 700 lidí).

Přirozený vývoj hiphopu se však od té doby vydal směrem k syntezátorům a vokodérům a v dnešní hudbě už prakticky žádné scratche neuslyšíte. Turntablismus nejspíš v západním světě ještě do jisté míry přežívá (soudě podle existence nových záznamů na Youtube), dnes už samozřejmě za propojení gramofonů s počítačem, u nás však prakticky vymřel. Odhaduji, že ani velmi důkladná rešerše by neodhalila jedinou turntablistickou akci, která by se v ČR během této dekády konala. Jde o hlubokou minulost, o čemž vypovídá i to, že záznamy z turntablistických akcí podobné tomu z mého prvního odkazu mám všechny na videokazetách.

Citáty týdne – Morrissey a Kanye West nesouhlasí s výročními cenami

Únor je již tradičně měsícem předávání nejrůznějších výročních hudebních cen, které i tento rok vyvolávají zjitřené reakce od věčně nespokojených umělců. Morrissey sepsal své názory na nadcházející Brit Awards do dlouhé úvahy, v níž se píše mimo jiné i toto:

„Brit Awards are unfairly given to singers who, it is hoped, might be encouraged enough by the award to actually write a good song. ... The maximum trimmings divert your attention from the fact that Taylor Swift has nothing to do with Coventry or Wrexham. To pull off rank fraud in tellyland is not a difficult undertaking, especially if you have the entire population of Peru dancing around you as you mime your song.“

Na druhé straně Atlantiku mezitím ztropil skandál další notorický provokatér Kanye West. Když Beck získal cenu Grammy za album roku, dostal Kanye blikanec a vyběhl na pódium, protože nepřipouští možnost, že by toto ocenění mohl získat kdokoliv jiný než Beyoncé. V prohlášení Káněte pro tisk najdeme například toto:

„Beck needs to respect artistry and he should have given his award to Beyoncé, and at this point, we tired of it. Because what happens is, when you keep on diminishing art and not respecting the craft and smacking people in their face after they deliver monumental feats of music, you're disrespectful to inspiration.“

Můj blog rozhodně chová inspiraci v úctě, proto jsem zde Beckovu desku Morning Phase prohlásil za album roku už před měsícem.

Wu-Tang Clan pro vás nechystají album Once Upon a Time in Shaolin

Rapové komando Wu-Tang Clan přichází s opravdu originálním nápadem. Své nadcházející album Once Upon a Time in Shaolin budou prezentovat, jako by šlo o obraz nebo sochu. Vznikne jen jeden exemplář, ten se bude chvíli vystavovat v galeriích a pak jej získá zájemce s nejvyšší nabídkou. Proč by se hudební dílo mělo donekonečna kopírovat a být dostupné každému, kdo je ochoten věnovat mu dva líné kliky myší, když diamanty posázená lebka od Damiena Hirsta je jen jedna a dychtí po ní milióny diváků? Svým způsobem je to pravda a zvlášť s přihlédnutím k ručně tepanému balení nového alba (viz obrázek nad tímto příspěvkem) není tak velký rozdíl mezi pěknou drahou hrací skříňkou a pěknou drahou blyštivou lebkou.

Ovšem pokud má uvnitř schránky dlít dílo zásadní umělecké hodnoty, tak proč zrovna Wu-Tang Clan? Není na světě dostatek hudebníků, jejichž tvorba je na rozdíl od Wu-Tang Clan v obecném konsenzu opravdu považována za umění? Uvnitř propracované skořápky se může docela dobře skrývat pukavec, což mi připomíná případ nejnovějšího alba od Jay-Z. Ten si byl naprosto jistý, že do kulturní historie přináší takový neoddiskutovatelný milník, že před ním budou v úctě padat na kolena i děti našich dětí, nazval jej neskromně Magna Carta Holy Grail a nechal jeho obal vystavovat vedle jednoho z dochovaných opisů skutečné Velké listiny práv a svobod. Ovšem jakmile se Jay-Zho album skutečně dostalo na veřejnost, bylo vnímáno přinejlepším jako průměrné.

Late Registration: Karel Veselý boduje s Hudbou ohně

Konečně jsem se po pár letech dostal k výborné knize českého hudebního publicisty Karla Veselého Hudba ohně. Považoval jsem ji za monografii pojednávající pouze o hiphopu, proto jsem ji odkládal, ve skutečnosti je však její záběr mnohem širší.

Autor se ve své knize zabývá veškerou radikální černou hudbou za posledních sto let a kromě toho i žánry, které s ní nepřímo souvisí (post-punk, krautrock). Navíc často zabíhá i do širších mimo-hudebních souvislostí a právě tehdy je kniha nejpřínosnější. Ono není sice na škodu si znovu počíst o tom, kdo byl mezi první generací rapperů, jak Elvis ukradl černochům jejich hudbu a co se dělo koncem osmdesátých let na Ibize, autor však kromě těchto známých faktů rozebírá i:

- specifika slovní zásoby černochů a rapovou gramatiku
- černou sci-fi literaturu a poezii (resp. jejich nedostatek)
- počátky slavných komiků ve vystoupeních „na stojáka“
- význam černých stereotypů ve zvolení Baracka Obamy
- historickou úlohu pirátských rádií v Británii

Kromě toho se dozvíme spoustu pikantních jednotlivostí, nad nimiž se pousmějeme, i když nás asi nijak neobohatí. Věděli jste například, že Slayer vydali svou erbovní desku Reign in Blood na hiphopovém labelu Def Jam? Napadlo vás někdy, že Paul McCartney fandí mash-upům? Nebo viděli jste už dokument The Old Negro Space Program?

Jako jednu z mála vad na Hudbě ohně vidím překládání všech citací do češtiny. Proto jsem svůj dnešní příspěvek nazval hiphopovou aluzí „Late Registration“ namísto českého ekvivalentu „Pozdní povšimnutí.“ Překlad citátů z hiphopových a funkových textů do češtiny až příliš odhaluje jejich banalitu a možná k ní i trochu přidává.

Nejbizarnější místa, kde jsem kdy sledoval koncerty

Nebudu zde rozebírat, že některé pražské kluby působí trošku divně nebo že v Kongresovém centru chybí atmosféra. Vybral jsem tři skutečně obskurní místa, na nichž jsem kdysi sledoval hudební produkci.

1. bývalé casino (2012) - Festival 4+4 dny v pohybu si pro své akce vybírá hodně bizarní místa, naposledy to byla vybydlená budova naproti Právnické fakultě UK, která dříve sloužila jako vekslácké a privatizační casino a za minulého režimu jako ústředí Mezinárodního svazu studentstva. V obou případech se tu tedy navazovaly "styky" s ruským obyvatelstvem, přičemž docházelo k rozsáhlé peněžní směně. V rámci 4+4 dní v pohybu jsem tam byl na koncertu WWW odehrávajícím se v sále, jehož všechny stěny a strop pokrývala zrcadla, kam vedly neprůstřelné dveře s průzorem ve tvaru srdce a kde před lety probíhaly performance zásadně jen bez oblečení. WWW byli celkem standardně oděni, takže se nakonec žádná senzace nekonala, ale všechny prostory této budovy vypadaly opravdu nehorázně pozlátkově.

2. fourcrossová trať (2006) - Fourcross je něco jako motocross, jenom na bicyklech. Každopádně je k tomu potřeba hodně hlíny uplácané do vysokých kopců. Před sedmi lety se organizátoři jednoho mezinárodního závodu v tomto sportu rozhodli, že zajistí i hudební program. Ten měl sice probíhat přímo u vší té naházené zeminy až po skončení závodu, ovšem zároveň nikdo nezakázal, aby ji přítomní jezdci dále používali, takže jste ve výsledku sledovali muzikanty a za nimi co chvíli přeletěl vzduchem někdo na kole. Já jsem tehdy spolu s kamarádem přijel na fourcrossovou trať u metra Hůrka kvůli britskému rapperovi Bladeovi a právě i díky netradičnímu prostředí pro mě šlo o jednu z nejlepších akcí toho roku. Jen pro zajímavost, bylo to pro mě tehdy poprvé a na delší dobu i naposled, co jsem se v Praze vydal někam dál na západ než na Anděl, zatímco teď tu přebývám každý den.

3. kostel (2011) - Původně jsem chtěl i do třetice zmínit jednu hiphopovou akci (Dälek na Kolejním nádvoří v Uherském Hradišti), ale pak jsem si vzpomněl na prazvláštní atmosféru, která vládla na kostelní scéně při předloňských Colours of Ostrava. Ten den jsem odpočítával dlouhé hodiny do vystoupení Grindermana, ovšem protože bylo asi 30 stupňů ve stínu, netrpělivě jsem očekával i moment, kdy se otevřou brány evangelického kostela na Husově náměstí, kde mělo začít první hudební vystoupení dne. Organizátoři mají trochu zpoždění a odpolední slunce mi už škvaří opalovací krém z kůže, zajdu ještě na toi-toiku, kde je kolem padesáti stupňů Celsia. Pak už sedím na polštářku v kostelní lavici a vyčkávám vystoupení Davida Hykese, jehož neznám, ale hlavně když je tu chladno. Hudebník vychvalovaný ve festivalovém programu se však ukazuje spíš jako vypravěč (přesněji řečeno jako narcis a do sebe zahleděný vypravěč přesvědčený o zajímavosti svých postřehů, který nechá každičké slovo přeložit tlumočnicí, aby ani ti jazykově slabší mezi námi nezůstali ochuzeni o žádné jeho moudro). Chtěl jsem odejít předčasně a nechat se raději masochisticky týrat žhavým sluncem, tak jako jsem o několik hodin později snášel výborný koncert Swans, ale odejít během produkce z kostela mi přišlo nepatřičné.

Prague Short Film Festival vytvořil most mezi burany z Jižní Afriky a Maďarska

Festival krátkých filmů Praha mi o tomto víkendu připomněl jeden z nejlepších loňských videoklipů, „I Fink U Freeky“ od afrikánských magorů Die Antwoord. Ač toto dílko nebylo vůbec uvedeno v hlavní soutěži festivalu, dostalo největší prostor v oficiální festivalové znělce a není těžké odhalit proč. Vizualita tohoto klipu je prostě něco, co se jinde nevidí (viz obrázek k tomuto příspěvku), a pro vás je toto video ke shlédnutí zde.

Pokud jde o hlavní soutěž festivalu, na Youtube většinu zúčastněných filmů přirozeně nenajdete. Výjimkou je maďarský dvacetiminutový snímek Zrůda zobrazující farmáře, který si jako otroka/domácí zvíře drží chudého (a pravděpodobně mentálně zaostalého) nádeníka. Film je k vidění zde, ale než na odkaz kliknete, asi byste si měli být vědomi toho, že něco tak hustého jste už dlouho neviděli.

Temný rytíř povstal, koledu přichystal

O výborný hudební doprovod k letošnímu adventu se postaral rapper Busdriver ve svižné skladbě nazvané Ding-a-ling-a-ring-a-ling. Satirická píseň zabývající se spíše tou komerčnější stranou Vánoc a santaclausovskou tradicí obchodních center pochází z nové rapové kompilace Chopped & Scrooged, která je legálně zdarma ke stažení na tomto odkazu. Pokud si ale chcete poslechnout jen samotný vrchol této kompilačky, šanci máte zde:
 

Citát týdne – Kdo jsou proboha LMFAO?

„Po slušném nástupu s nafukovací zebrou u zbrusu nového singlu "Sorry For Party Rocking" následovala smršť prakticky zaměnitelných kousků z alb "Party Rock" a "Sorry For Party Rocking" – citát z článku na Musicserveru popisující nadšení a následné zklamání z koncertu jakési formace jménem LMFAO. Mimochodem, název tohoto nejnovějšího dílu z celé výpravné tetralogie textů o LMFAO na Musicserveru zní „Redfooovo pražské shufflení na půl plynu.“

Vítejte v dalším pokračování mého volného sériálu na téma stárnutí (starší příspěvky najdete například tady a tady). Postupem let jsem už pomalu dospěl do fáze, kdy v článcích o mladých hudebních hvězdách rozumím jen spojkám a předložkám. Jako spolehlivý test toho, jestli byste si ještě rozuměli s dnešní mládeží, doporučuji právě onen prolinkovaný článek na Musicserveru. Proč by mě jako čtenáře mělo rozhořčit, že autorka nějaké písně, která by směle mohla konkurovat někomu, o kom jsem také nikdy neslyšel, byla na pozici předskokana vyměněna za někoho, jehož podřadná hodnota oproti výše jmenované mi nedochází? Co si mám dělat z toho, že na koncertu LMFAO nevystupoval SkyBlu, když podle letmého pohledu na Youtube by produkci těch ichtylů nepomohlo ani sólo na valchu v podání Leonarda Cohena? Měl by SkyBlu lépe nafouknutou zebru? Je vůbec pro hudebního kritika možné psát takové věty jako dnešní citát týdne a zachovat přitom vážnou tvář? A kdo vlastně už na začátku čekal, že by vystoupení někoho takového mohlo mít nějaké hudební kvality? Z toho by jeden hodil shuffli!

Týden plný veselých obrázků – část pátá

Moje nová recenze v dnešní E15 – Cypress Hill

Flaming Lips hvězdami Off Festivalu!

Yes! Yes! Yes! Killing the egoooooo… Off Festival, který se bude konat 6.-8.8. v Katowicích, hlásí první jména – Flaming Lips, The Fall, Fennesz, Anti-Pop Consortium, Efterklang… Bude to zase určitě naprostá bomba, tři dni hudebního labužnění a pobíhání od pódia k pódiu, navíc za poloviční cenu než rokfór po česku.

Radiu 1 je devatenáct let

Radio 1 opět spouští sérii vysílacích dní, kdy se rok po roce rekapituluje hudba nedávné historie, což pochopitelně vyhovuje hlavně nám stárnoucím spoluobčanům – doporučuju poslouchat. Dnes se na R1 hraje, jako by byl rok 1993. A jaká skvělá alba vyšla roku 1993? Tři z nich jsem smíchal do obrázku nad tímhle příspěvkem – kdo některé z nich pozná, může se pochlubit v komentářích :-)

DJ Harry Lotr - Son of a Wich (můj nový mixtape)

Kinder rap, dvanáctiletý děti za majkem, nejmladší česká hiphopová generace přebývá na Bandzone.cz. MC Dreck vám poví o tom, že začátky byly těžké, ale teď už má prachů dost. Anetka zase dokáže ztuhnout jako krychle. MC Adams se rád chodí nachlastat a nabalit baby. MC UJ si zapomněl vymyslet text, ale můžete přijít večer na koncert. Můžete kupovat jejich elpí, můžete slyšet jejich věc a bauncovat, jenom do rapu MC Pipeho vám je prej velký ho**o (ačkoli zrovna on má nejkrásnější americký přízvuk).

Smíchal jsem pro vás hity nejžhavějších českých rapperů, co ještě nemají občanku, stáhnout se to dá tady

Tracklist:
MC Rolňa – Diss na tebe
Jeden název – Kluci z Jirkowa
MC Assuska – Na ajsiku
MC Dreck – Začátky
MC Anette – Malá slečna
Ter-ry & Tinny up – Diss
MC Egg & UJ – Upoutávka na koncert v Paříži (freestyle)
Anetka – Africa
MC Adams - Žiju jen jednou
MC Rolňa – Pravdivý osud
MC Pipe – Když držím majk
Anetka – Pro Marušku

Citát týdne – Jizerská padesátka

„Snad posmrtná výběrovka nazvaná After I Self Destruct vyjde co nejdříve.“ – Stanislav Šulc posílá 50 Centa na věčnost v recenzi na album Before I Self Destruct.

Heavy rap vs. Heavy metal

Koncert Dälek v Akropoli byl hustokrutej. Možná chyběla ta letní atmosféra, při které jsem Däleka a jeho tetovaného kumpána zastihnul na Letní Filmové Škole, ale ta zvuková brutalita zůstala stejná. Škoda, že nedali víc než 40 minut, nabíralo to grády a i evidentní metaláci začínali hrozit a máchat hlavou.

To jsem nečekal, set Isis byl možná ještě lepší. Zpěv střídal blití, poetika střídala nářez, ale v podstatě byli dost umírnění. Takovej post-metal, jakože hozeno do umění, moc pěkný.

Jen telegraficky: První předkapela celkem ušla, na Tinariwen jsem nešel.