Neu im Kino: Ein grausames Zeugnis aus Afrika

Der neue Dokumentarfilm "Safari" von Ulrich Seidl können wir als eine Fortsetzung von zwei seinen älteren Stücken wahrnehmen. In dem Film "Paradies: Liebe" wird auch der problematische Austausch von Gütern zwischen Europa und der dritten Welt thematisiert, während "Im Keller" zeigt uns auch zwei alten Opas aus Österreich, die gerne jagen. In dem neuesten Film verfolgt man sie und andere reichen Touristen auf dem Pfad von Giraffen, Zebras, Buschböcke und vielen anderen wehrlosen Tieren. Das Ergebnis ist traurig und blutig und schon das Trailer enthält ein paar sehr drastischen Szenen.

Hudební žebříčky kdysi a dnes

Před rokem kolem mě nenápadně prošuměla novinka o tom, že do statistik pro britské singlové hitparády se začínají započítávat i výsledky ze streamovacích služeb. Teď, když je UK Top 40 výsledkem streamů, downloadů a zřejmě zcela zanedbatelných prodejů fyzických nosičů, by nás nemělo překvapit, že pro rock už v ní není místo.

Před dvaceti lety jsem každý týden seděl u rádia a s tužkou v ruce a prstem na tlačítku REC pečlivě sledoval britský žebříček. Asi bych se měl vyhnout porovnávání tehdejšího a dnešního obecného vkusu, ale porovnání co do žánru je na názoru nezávislá, kvantitativní záležitost. Ze všech čtyřiceti skladeb dnešní UK Top 40 ani jedna nevybočuje ze žánrů dance-popu a R'n'B. Pokud si rozklikneme žebříček specializovaný na R'n'B, vypadá stejně jako celá UK Top 40, pokud si dáme specializované rockové pořadí, většinu první desítky okupuje s různými songy skupina Bring Me The Horizon a na deváté příčce je čtyřicet let stará Bohemian Rhapsody od The Queen.

Tolik k relevanci jakékoliv ne-elektronické hudby pro dnešního hudebního konzumenta (který si pouští hudbu z webu zadarmo nebo za nízký paušál). Když zalistuji svými záznamy UK Top 40 z roku 1995, tak před dvaceti lety byly ještě síly mezi elektronikou a kytarami vyrovnané.

Bontonland hlásí náhlý obrat v chování zákazníků – někdo přišel do obchodu a koupil si pár cédéček

Na špici české prodejní hitparády IFPI se právě usídlilo koncertní album Rolling Stones z roku 1995. Jak k tomu uvádí E15, tato hitparáda se sestavuje podle prodejů v síti Bontonland. Pokud jste někdy prošli kolem pobočky Bontonlandu v některém obchodním centru, asi víte, že bývá tak prázdná jako na fotografii nad tímto příspěvkem, a pokud jste zašli dovnitř, pak jste (po vypnutí alarmu spuštěném nečekaným pohybem v této obchodní jednotce) zjistili, že podstatnou část sortimentu tvoří předražená trička a hrnky s logy kapel. Navíc v Bontonlandu prý nyní neprobíhala žádná cenová akce, která by zvýhodnila pavučinami opředenou nahrávku pavučinami opředených Rolling Stones před ostatními disky.

Je proto pravděpodobné, že nějaký korporátní klient (říkejme mu třeba Škodafone) poslal sekretářku do Bontonlandu, aby koupila padesát stejných cédéček jako dárek pro zaměstnance nebo zákazníky. Třeba Rolling Stones. Příště přijde někdo z Nestléver a vybere pro své lidi Genesis. Nebo zvolí třeba Autechre a rázem se z hitparády dozvíme, že Češi teď nejčastěji kupují abstraktní techno. Pryč jsou doby, kdy hitparády něco znamenaly a kdy umístění na prvním místě mohlo být vnímáno jako prestižní.

Citát týdne – Frédéric Beigbeder

„Mladí, kteří zapalují auta, o společnosti všechno pochopili. Oni je nezapalují proto, že je nemohou mít: zapalují je proto, aby je nechtěli,“ píše Frédéric Beigbeder ve své novele o reklamním průmyslu nazvané 99 franků.

Citát týdne - Nový francouzský venkov

"Noví obyvatelé venkova se v ničem nepodobali těm předchozím. K tomu, aby se pustili do řemeslného košíkářství, opravy opuštěné chalupy nebo výroby sýra, je nepřiměl osud, nýbrž podnikatelský záměr, uvážlivá, rozumná ekonomická volba. Byli vzdělaní, tolerantní a vlídní a bez problémů sdíleli území s cizinci, kteří se v regionu vyskytovali - také na tom měli zájem, neboť tvořili základ jejich klientely. Skoupili i většinu domů, na jejichž provoz už bývalí majitelé ze severní Evropy neměli peníze.

Číňani nepochybně představovali poněkud uzavřenou komunitu, ale po pravdě řečeno o nic víc než dřív Angličané - aspoň nevnucovali ostatním svůj jazyk. Projevovali přehnanou, až zbožnou úctu místním obyčejům - které nově příchozí ze začátku moc neznali, ale v důsledku jakési mimikrové přizpůsobivosti v nich přičinlivě pokračovali; člověk se tak stával svědkem stále jasnějšího návratu regionálních receptů, tanců a dokonce krojů" - Michel Houellebecq prorokuje globální proměnu Francie ve svém nejnovějším románu Mapa a území.

V této knize autor stejně důvtipně a ironicky popisuje i svět byznysu s výtvarným uměním, médií a hlavně sám sebe a vlastní osamělost (vystupuje zde jako jedna z vedlejších postav). Jde o jeden z nejlepších zahraničních románů, které jsem za posledních pár let četl, vřele doporučuji.

Svědectví ze zašlých údobí průmyslu musikálního

Magnetofonová kazeta, kterou jsem nedávno vydražil na Aukru, na sobě nese původní cenovku jako cejch doby, která se nám dnes zdá na míle vzdálená. Uvěří nám někdo, že tehdy koncem minulého století stály originální kazety 299 Kč, zatímco kilo chleba bylo v průměru za patnáct korun? Samozřejmě jste si mohli i připlatit a místo kazety si koupit CD za 549 Kč. Doba silných hudebních vydavatelství je naštěstí už pryč. Některé jedince to sice vede k vynalézání obskurních metod, jak zůstat ve vatě (viz můj příspěvek o Wu-Tang Clan), ovšem hlavní je pozitivní přínos v podobě nižších cen hudebních nosičů a častějších živých koncertů.

Mimochodem, pokud z obrázku nad tímto příspěvkem (dá se zvětšit kliknutím) poznáte bez nápovědy, jaké album jsem si to koupil, máte hodně bodů.

Wu-Tang Clan pro vás nechystají album Once Upon a Time in Shaolin

Rapové komando Wu-Tang Clan přichází s opravdu originálním nápadem. Své nadcházející album Once Upon a Time in Shaolin budou prezentovat, jako by šlo o obraz nebo sochu. Vznikne jen jeden exemplář, ten se bude chvíli vystavovat v galeriích a pak jej získá zájemce s nejvyšší nabídkou. Proč by se hudební dílo mělo donekonečna kopírovat a být dostupné každému, kdo je ochoten věnovat mu dva líné kliky myší, když diamanty posázená lebka od Damiena Hirsta je jen jedna a dychtí po ní milióny diváků? Svým způsobem je to pravda a zvlášť s přihlédnutím k ručně tepanému balení nového alba (viz obrázek nad tímto příspěvkem) není tak velký rozdíl mezi pěknou drahou hrací skříňkou a pěknou drahou blyštivou lebkou.

Ovšem pokud má uvnitř schránky dlít dílo zásadní umělecké hodnoty, tak proč zrovna Wu-Tang Clan? Není na světě dostatek hudebníků, jejichž tvorba je na rozdíl od Wu-Tang Clan v obecném konsenzu opravdu považována za umění? Uvnitř propracované skořápky se může docela dobře skrývat pukavec, což mi připomíná případ nejnovějšího alba od Jay-Z. Ten si byl naprosto jistý, že do kulturní historie přináší takový neoddiskutovatelný milník, že před ním budou v úctě padat na kolena i děti našich dětí, nazval jej neskromně Magna Carta Holy Grail a nechal jeho obal vystavovat vedle jednoho z dochovaných opisů skutečné Velké listiny práv a svobod. Ovšem jakmile se Jay-Zho album skutečně dostalo na veřejnost, bylo vnímáno přinejlepším jako průměrné.

2014 - rok kocoura

Program O2 Areny na příští rok opanovalo bezprecedentně velké množství šviháků v drahých oblecích. Vstupenky na stání (a pištění) zmizely pokaždé během jediného dne a jejich ceny kolem dvou tisíc se ukázaly být naprosto "justified." Poptávka by pravděpodobně snesla ještě Robina Thicka. Pro nás muže se zatím na stadióny chystá jedno velké jméno, Nine Inch Nails, a lístky ještě stále jsou.

Pasta Oner si v Chemistry Gallery zahrává s ohněm i se symboly popkultury

Kolik našich mladých výtvarných umělců dnes podle mě stojí za zmínku? Lubomír Typlt, Josef Bolf, David Černý a ... Pasta Oner. Posledně jmenovaný se vypracoval na graffiti scéně, ale už na kolektivních výstavách Metropolis a Městem posedlí ukázal, že dokáže víc než malovat na zeď. Kromě obrazů a litografií umí Pasta tvořit i hravé plastiky a instalace a způsob, jakým komentuje a przní masově vyráběné symboly naší doby, mi přijde hodně blízký. Jeho svěží pop artovou výstavu Man on Fire najdete ještě celý měsíc v Chemistry Gallery (metro Vltavská, na rohu budovy Orco).

Citát týdne - Maxim

"Koniáši 21. století literaturu nepálí, ale házejí do černých pytlů" -časopis Maxim reaguje na rozhodnutí Tesca prodávat jejich vysoce hodnotnou literární revue v neprůhledných obalech.

Byl Steve Jobs šťastný?

Newton College, vysoká škola managementu a psychologie, přišla s ohromujícím reklamním sloganem: “Byl Steve Jobs šťastný?” Vidět ho, spolu s podobnými kryptickými sděleními od Newton College, můžete například ve vestibulech metra. Demencí svého sloganu se Newtonům podařilo předčit jinou soukromou školu hlásající “Neruda není váš soused.”

Pomineme nyní, že vysoká škola, která si v minulosti na svůj billboard stejně bezdůvodně dala i Václava Klause, nyní zneužívá dobrého jména zakladatele firmy Apple Stevea Jobse. Tentokrát je jejich sdělení natolik off-topic, že si můžeme domyslet několik různých možností, co tím asi chtěli říct.

- Newton College má velice pokročilý výzkumný program, podařilo se jim sestavit počítačovou simulaci Stevea Jobse, jehož pomocí zkoumají motivy jeho podnikatelské kariéry. Již brzy se svět z výsledků tohoto výzkumu dočká odpovědi na otázku, která trápí snad každého z nás: “Byl Steve Jobs šťastný?”

- Newton College do svých učeben a studoven nakoupilo mnoho počítačů značky Apple. Pokud náhodou nebyl Steve Jobs za svého života šťastný, budou mít aspoň radost jeho dědicové, protože cena akcií Applu díky této obrovské zakázce stoupá. Zároveň tato zakázka ospravedlňuje jinak jistě neoprávněné použití Jobsova jména v této reklamě.

- Newton College z vás udělá takového podnikatelského génia, jakým byl Steve Jobs, a díky tomu pak budete šťastní.

Třetí, zřejmě nejpravděpodobnější varianta počítá s tím, že hyperinteligentní lidé úspěšní ve svém oboru jsou automaticky také velice šťastní. Nemusí to tak být pokaždé. Jak řekl Ernest Hemingway, “štěstí je u inteligentních lidí tím nejzřídkavějším jevem, který znám.” Ještě více přehnaná je však představa, že nějaká škola dokáže každý rok vychovat stovky nových Jobsů. Vždy to budou z 99 % spíše jen lidé, kteří si o sobě myslí, že jsou Steve Jobs, což je obrovský rozdíl.

Televizní mini-série Black Mirror se dočkala dalších dílů

Ve vysílání britské televize Channel 4 tento měsíc figuruje nová trojice dílů úžasné dystopické série Black Mirror. Už se nemůžu dočkat, až to uvidím!

Varování před moderní technologií, která se obrátí proti člověku, to je nejčastější motiv v žánru sci-fi už více než sto let. Jde spíš o to, jak bezvadně se tohoto tématu tvůrčí tým zhostil ve třech samostatných dílech, které spolu tvoří první sérii Black Mirror. U nás byla tato série k vidění mimo jiné v rámci Fresh Film Festu, o co v ní šlo?

V prvním díle se na YouTube objeví hrozba teroristy/únosce, který požaduje, aby britský ministerský předseda v přímém přenosu, ehm, pomiloval prase. Díky sociálním sítím se o tomto zvláštním požadavku ihned dozví celý národ, který lační po informacích, sdílí reakce a sleduje vývoj aféry v reálném čase.

Ve dvojce sledujeme společnost, v níž lidé žijí sami ve svých buňkách nepřetržitě bombardováni reklamami, videohrami a talentovými soutěžemi. Na živobytí si vydělávají každodenním dřením na rotopedu a sní o tom, že si vydělají na vstupenku na pódium talentové show, stanou se hvězdou a už nikdy nebudou muset dřít.

V třetím díle první série sledujeme lidi osazené implantátem, který nahrává a uchovává všechno, co kdy zažili. Na první pohled pěkná možnost kdykoliv si znovu přehrát, zpomalit či zazoomovat cokoliv ze svého života ve skutečnosti přinese zhoubu žárlivému a umanutému zbohatlíkovi.

První sezóna Black Mirror byla zpracována do moderního britského stylu, nad kterým jsme mohli žasnout již v seriálech Misfits a Sherlock. Pokud přistoupíte na mírnou metaforu, v Black Mirror se zatím neobjevilo nic, co bychom mohli považovat za nemožné, a tak se dokonce zdráhám označit seriál za sci-fi. Tvůrcům se naopak podařilo velmi výstižně vykreslit společnost neustále hledající rozptýlení a efektní zábavu a preferující virtuální vztahy nad skutečnými. Zejména mezi epizodními postavami v prvním a druhém díle najdeme desítky cenných momentů, které geniálně charakterizují myšlení, motivy a tužby současných lidí. Snad bude mít Charlie Brooker a jeho tým i ve druhé sezóně stejně šťastnou ruku.

Doc Alliance – Tuny světových dokumentů takřka za hubičku

Webová stránka Doc Alliance (někteří si ji pamatují ještě pod názvem Doc Air) je pěkným příkladem českého nápadu, který se prosadil i za hranice. Společný panevropský projekt šestice filmových festivalů zaměřených na dokumentární filmy přitom začal v pražském baráku, kam jsem (nic netuše) půl roku docházel na lekce němčiny :-)

Doc Alliance nabízí ke streamu či stažení filmové dokumenty a je jen na vás, jestli si zvolíte krátké filmy, nebo celovečerní bijáky, filmy zadara, nebo za pár euro, studentská cvičení z Vachkovy dílny na FAMU, nebo vyzrálá díla zkušených filmařů. Místní videotékou se dá procházet celé hodiny, já jsem pro vás vybral tři filmy, které stojí za to a navíc se za jejich puštění nevybírá ani cent.

Viktor – homo triumphalis (19 minut) – Dechberoucí portrét slovenského vrcholového manažera „letadlové“ firmy. Smělý kapitalista oprávněně hrdý na plody své neúnavné práce, nebo tupý nafoukaný rozhoň, který se ve společnosti podobných materialistických blbečků nechá vzývat jako nový Rockefeller? Bé je správně a je neuvěřitelné to sledovat.

Trochu já (16 minut) – Život členky německé teenagerské formace Etwas poté, co skončily koncerty, autogramiády a sláva. Osamění, krize osobnosti, rozčarování, trocha emo stylizace a obyčejná každodennost výborně zachycená německým režisérem Konradem Kästnerem.

Kdo chce zabít Ashley? (20 minut) – Lehce nezvládnutá studentská sonda do českého pornoprůmyslu. Film, který si matně pamatuju z jednoho z minulých FAMUfestů, neříká nic objevného, ale obsahuje velice zábavnou scénu, kdy Robert Rosenberg dostane svým šviháckým šarmem nezkušenou členku filmového štábu do kolen a málem si s ní domluví dostaveníčko před kamerou.

Temný rytíř povstal, koledu přichystal

O výborný hudební doprovod k letošnímu adventu se postaral rapper Busdriver ve svižné skladbě nazvané Ding-a-ling-a-ring-a-ling. Satirická píseň zabývající se spíše tou komerčnější stranou Vánoc a santaclausovskou tradicí obchodních center pochází z nové rapové kompilace Chopped & Scrooged, která je legálně zdarma ke stažení na tomto odkazu. Pokud si ale chcete poslechnout jen samotný vrchol této kompilačky, šanci máte zde:
 

Grafikon – Komerční pes

Jak asi sami poznáváte, masožravec v prostředku jedné z mých starších koláží je v ráji (v Edenu) díky akční nabídce z Tesca. Tak jako všechny předešlé obrázky z mé rubriky Grafikon, i tento se dá rozkliknout do větší velikosti.

Grafikon – Superden

 Moje koláž pro dnešní superden je založena na obálce Klasu, “obrázkového časopisu pro mládež” z roku 1924. Dnešní mládež už se samozřejmě baví úplně jinak…

Jako každý jiný obrázek z mého seriálu Grafikon se i tento dá rozkliknout nebo stáhnout ve vyšším rozlišení.

Jak se navrhují módní trička

Vždycky jsem v módních řetězcích nevěřícně kroutil hlavou nad tričky s nápisy jako "1978 Glasgow Motorcycle Convention," "Property of Singapore University Cricket Club," "Allen Town Oysters Bar New York" nebo "Laguna Beach Yacht Club." Takové nápisy pro potenciálního zákazníka postrádají jakýkoliv význam, pokud tedy dotyčný někdy doopravdy neroznášel Američanům na stoly ústřice nebo nekradl v šatně singapurského týmu při mezinárodním turnaji v kriketu. Dnes jsem objevil výborný vtip, který mi konečně objasnil způsob, jakým takové pošetilé designy přicházejí na svět - klikněte zde.

Grafikon - Smrt obchodního cestujícího

Jako základ pro tuto úplně novou koláž mi posloužila hyper-zvětšenina ilustrace, kterou jsem v roce 2000 doprovodil zápis o Smrti obchodního cestujícího ve svém čtenářském deníku. V mém zpracování tohoto klasického díla o americkém snu možná poznáváte Eduarda Cupáka a Courtney Love.

(Pokud na náhled kliknete pravým myšítkem a zvolíte "Uložit odkaz jako...," získáte obrázek ve větším rozlišení, se všemi detaily.)

Citát týdne - Saša Michailidis

"Jestli bude Sněhurka ve 3D, tak zakládám facebookovou skupinu na podpálení Disneyho, protože to se prostě dělat nemá" - Saša Michailidis v pořadu Odvážné palce.

Takhle si dnes běžný člověk představuje nejodvážnější formu protestu? Kliknout myší, přihodit milióntou hromádku mrvy na největší hromadu hnoje v kyberprostoru a čekat, až se k němu přidá několik stejně bezvýznamných individuí pár minut předtím, než si půjdou spřátelit O2 CZ, aby za sto minut provolaných o víkendu získali balíček textových zpráv zdarma? Nepokoušejte se mu to rozmluvit, nemá to cenu, on to vážně udělá, je odhodlaný překročit tu nejzazší hranici a zvrátit běh světa... založí si facebookovou skupinu!

Měl si Jan Palach raději založit facebookovou skupinu "Události po Pražském jaru mi nejsou příliš milé"? Nevadilo by mu, že by se jeho protest ve vyhledávání objevoval hned vedle "Sbírejte dvojnásobné míle na jarních letech s KLM - Londýn, Vídeň, Praha"?

Pivní filolog – Discount

Onehdy mé kroky vedly Karlovou ulicí, a jen co jsem se už už dostal na Malé náměstí, upoutal můj zrak krámek s nápisem DISCOUNT. Ještě víc jsem se ale podivil nad basami Braníku, které stály ve vchodu, a to za exkluzivní cenu. Láhev za 25 korun. Ano, Braník světlý za pětadvacet! Braňo za pět búrů! Vobyčejnskej Brandimor, kterýho bezďáci lemtaj na kdejakým rohu, za jedno celý ojro! Zaslechl jsem v mysli slova Františka Nedvěda „neváhej a vejdi“ a uvnitř jsem viděl Staropramen za padesát, Kozla taktéž za padesát, Bernarda dokonce za osmdesát korun. V jednom malém krámku jsem našel jiný, naprosto samostatný ekosystém, totálně suverénní cenovou soustavu, zcela nezávislou na realitě tam venku.

Filolog by jistě namítal, že slovo „discount“ si musel tamní obchodník nějak špatně přebrat a zlevňování se mu nějak vymklo z ruky. Nebo by nápis DISCOUNT měl naznačit, že ceny jsou tu jen pro zákazníky z distant countries, kteří zrovna vylezli z letadla a nestačili ještě pochytit povědomí o cenách v českých obchodech?

Obchodní sdělení: Tento měsíc seženete Velkopopovického Kozla v Tescu za 7,90 Kč. Oproti Karlově ulici ušetříte 84%.