Kein Wein getrunken während des Prager Weinlesefests

Gestern hat das berühmte Oktoberfest in München angefangen und in Prag gab es gleichzeitig eine sehr kleinere Veranstaltung - das Prager Weinlesefest (Pražské vinobraní). Ein Paulaner Stand mit dem offiziellen Oktoberfestbier gab es aber auch dabei, deshalb habe ich auf Wein total verzichtet und beschätigte mich nur mit dem Bier. Der Preis wurde glücklicherweise zu den tschechischen Umständen angepasst, man hat nur 4,70 Euro pro Liter bezahlt, was ziemlich angenehm war. Die Atmosphäre war auch sehr freundlich und wir schafften es fast, wegzugehen, bevor das musikalische Begleitprogramm völlig unerträglich wurde.

Grafikon - Pivní kalendář

Letos jsem nezvykle brzy začal pracovat na vlastním nástěnném kalendáři na příští rok, tentokrát s pivní tematikou. Fotky pořízené na cestách za různými pivovary se mi začínají hromadit a teď už k nim mám i ručně vyrobenou koláž. Jak sami uvidíte na tomto obrázku, jde o směsici obrázků pivních sklenic, vinět, surovin a dalších propriet spojených s pivem nalepených tak, že dohromady tvoří rámeček. V jeho středu bude velká fotka mě, popíjejícího pivo vždy v jiném pivovaru. Pokud byste tento rámeček chtěli použít pro své vlastní fotky, na tento odkaz jsem nahrál k dalšímu použití PSD soubor ve vysokém rozlišení.

O Hostomicích pod Brdy a akci United Islands

Co o mně asi víte, je, že si občas plánuju výlety do malých pivovarů, kolikrát i bez toho, že bych se tam doopravdy vydal. Skutečností je, že leckdy se produkce regionálních pivovarů dostane na čep do Prahy dřív, než si já stačím všimnout, že existují.

O existenci pivovaru Hostomice pod Brdy jsem se dozvěděl dnes v poledne při cestě na United Islands, family-friendly festival pro lidi, kteří nechodí na festivaly, zato si rádi pár hodin poleží v trávě. Jásající dav pod pódiem už viděli v reklamě na Pepsi, takže si tu atmosféru dokážou představit a můžou klidně nezúčastněně ležet dál.

Pořadatel 1 (do vysílačky): "Jak to vypadá u stejdže pod Petřínem?"
Pořadatel 2 (odpovídá): "Je to výborný, už nám tady leží snad tři sta lidí."

Zpět k pivu. Pivovar Hostomice je úplně nový, přesto už zásobuje první nálevnu v Praze, smíchovskou restauraci Balkán. Světlá dvanáctka byla celkem v pohodě a s pořádně hustou pěnou, i když možná trochu vodová, ovšem skutečnou hvězdou je tmavá čtrnáctka, nečekaně jemná a příjemně pitelná. Hostomice tak u mě mají plus, zatím jsem tu vísku měl v paměti zapsanou jen jako údajné dějiště velmi odlišného festivalu, než jakým je United Islands.

Doporučuji pivní cestopis z Chabeřic, Chotusic, Chrástné u Úžice a dalších vzrušujících destinací v okrese Kutná Hora

S mírným zpožděním jsem na serveru Pividky.cz objevil velmi zábavný text o terénním průzkumu k diplomové práci Kryštofa Materny, jednoho z kmenových autorů tohoto pivního média. Autor postupně navštívil všech téměř 300 hospod v okrese Kutná Hora a ve svém vyprávění se zabývá jak zvláštnostmi jednotlivých podniků, tak i obecně charakteristikou českých vesnických štamgastů. Jak zde s nadsázkou píše, „se vznětlivostí místních je třeba počítat a fakt, že jste z Prahy a studujete vysokou školu, je dobré sdělovat velmi ohleduplně, na zaostalém českém venkově (tedy kdekoliv mimo Prahu) jsou na to bůhvíproč alergičtí.“ Čtyřmi díly legračních historek se můžete postupně probrat na těchto odkazech – [1], [2], [3], [4]

Hravé texty na Pividky.cz, v nichž autor nadaný pozorovacím talentem a ostrým satirickým brkem sestupuje mezi nejprostší hospodský lid, mi připomněly seriál recenzí nádražních restaurací, který vycházel na Vagus.cz – i ten doporučuji vaší pozornosti.

Obrázek nad tímto příspěvkem je můj vlastní a dokazuje, že i já občas vyjedu mimo Prahu na pivní výlet. Takto neslavně dopadl bývalý minipivovar Forman Velichov, dnes tam točí jen Rychtáře.

Citát týdne – Ještě že tu pro všechny pivní labužníky je Potrefená husa!

„Hlavním tahákem Potrefených hus je spojení široké nabídky piv s dobrým jídlem v moderním prostředí“ – Robert Šimek, časopis Profit č. 40-41.

V oné „široké nabídce piv“ ve skutečnosti najdeme Staropramen, Staropramen, Staropramen a pár variant se zahraničními názvy, které se vaří ve Staropramenu.

Citát týdne - Nakouřený Švihák a jeho čengliš lengvič

"House Brewing in Cesky Krumlov based L.P. 1560, where the golden brew beer is brewed Czech classical method of our ancestors just a hop from from the Czech lands and crystal spring water from their own wells" - anglický popis z etikety českého piva Nakouřený Švihák, v němž je plno "Czech classical mistakes"

Jak je možné, že etiketu na výrobku, který se vyrábí po tisících a je vyvážen i do zahraničí, nechali v Krumlově napsat někoho, kdo vůbec neumí anglicky?

Žižkovské pivobraní - Třináct piv za večer

Včera se mi moc líbilo na Žižkovském pivobraní. Velice sympatický je jejich nápad točit pivo do menších sklenic, takže toho může člověk ochutnat víc než obvykle. Dal jsem si tedy třináct kousků, vždy však šlo o jednu až tři deci piva. Tady je můj chronologický zápis z akce:


1) Primátor 14 výroční, který jsem plánoval pít, pokud bych se před pár týdny byl vypravil na náchodské pivní slavnosti (asi jim to zbylo)

 2) Chýně 12 polotmavá, jako vždy okouzlující svou charakteristickou (jak já říkám, "sklepní") chutí

3) Sv. Norbert IPA, podle mě jedno z nejlepších piv v republice 

4) Svatovar 11, slyšeli jste o něm někdy?

5) Konrád Červený Král 12, spíš jen z nostalgie po výletě na Sychrov, než že by to bylo dobré pivo

6) Ferdinand 11, to už areálem začínala znít Vltava (žádná halucinace, myslím tu skupinu Vltava)

7) Černá Hora Velen, můj oblíbený mok z lobkowiczovských restaurací

8) Primátor Chipper, grapefruitový radler, stejně jako ostatní radlery mi vůbec nepřipomíná pivo

9) Chotěboř Premium, na nějž jsem si vystál jednu z nejdelších front, abych se mohl paní výčepní zeptat na správné jméno tohoto nápoje - pivu prý v Chotěboři skutečně říkají Chotěboř, ale varianta Chotěbor prosazovaná jedním z mých nejmilejších čtenářů taky prý není od věci, protože tak se jmenoval dávný zakladatel města Chotěboř

10) Herold 14 Bronze Lager, jeden z mých favoritů včerejšího dne

11) Královská Zlatá Labuť 26 jako vzpomínka na můj výlet na Zvíkov

12) Dalešice Májový ležák z "pivovaru filmových Postřižin")

13) Žatec Baronka 13, symbolicky třináctý na mém pořadníku


Většinu večera provázel mírný déšť, ale slyšel jsem zase po čase svou oblíbenou kapelu, seznámil jsem se s jedním kolegou publicistou, potkal jsem i několik známých tváří a ten pivní výběr... prý tam zbylo ještě pár stánků, které jsem nestihl navštívit, ale věřit se mi tomu nechce :-)

Citát týdne – Max tomu nasadil Coronu

Corona? Foster’s? Carlsberg? Who buys that crap here? People who still believe Stella Artois is a “quality” “Belgian” beer, that’s who - velmi sarkastický bonmot z článku „pivního filosofa“ Maxe Bahnsona o pražských pivkupectvích, který byl zveřejněn v Prague Post.

K obsahu článku mohu za sebe dodat, že sice nejsem tak pošetilý, abych platil šedesát korun za třetinku průměrného globálního moku, ovšem stejně na hlavu mi přijde i platit několik stovek za největší pivní speciality.

Pivní filolog – Likvidní aktivum

Tento týden našimi médii proběhla zpráva o speciální edici piva z pivovarů Franc a Avar, které obsahuje šupinky zlata. Samotný nápad není tak originální, sládek se nejspíš nechal inspirovat u Douglase Reynholma ze seriálu IT Crowd, který měl zlato ve vodní fontáně. Dává to ale smysl, platit za takového lahváče 350 korun? Vždyť 0,018 gramů zlata, které jsou v něm obsažené, se dnes prodávají za 23 korun a stejný objem stříbra by v jedné láhvi nestál ani jednu celou korunu!

Pivo právě dostalo historickou příležitost stát se nejdostupnější formou prodeje drahých kovů a já už se nemůžu dočkat, až se toho nápadu chopí velké firmy a já si do obchodního centra půjdu podle letáku koupit basu „Kozlů Stříbrňáků“ po 12,90 Kč.

Výročí s veselou hlavou

Dnes se na Slevomatu objevily jubilejní láhve polotmavé dvacítky, kterou pivovar Bernard oslaví své dvacáté jubileum. Přestože cena ani po slevě nebyla nejnižší (15 korun za 0,33l), přestože regály obchodů přetékají desítkami jiných značek a přestože to pivo ještě nikdo neochutnal (teprve prochází kvašením), zájemců bylo plno. Když jsem se naposledy díval, počet prodaných kusů se blížil vyhrazeným osmi stům kartónů, zbylí pivaři si své jubilejní třetinky budou kupovat po třiceti korunách.

Kolik pivovarů má u lidí takovou důvěru, že může ve velkém přijímat předobjednávky jen na základě svého dobrého jména? Myslím, že Bernard je po dvaceti letech pečlivého budování své značky už připraven vstoupit na burzu se svými akciemi.

Pivní filolog - Svijanské hory

My v Praze povětšinou víme, že Svijany jsou dobré pivo, a když už není čas zajít do Zlejch časů, na Bulovku nebo do Pivovarského klubu... prostě když se jde jen na oběd na nějaké obyčejné místo, tak jsme celkem rádi, když tam Svijany nabízejí.

V Jizerských horách je to jinak. Svijany jsou tam na domácí půdě, lidé je zbožňují a dostanou je na každém kroku. Dostupnost byla první věcí, která mě o tomto víkendu překvapila – vývěsní štít Svijan je v Jizerkách mnohem častější než Gambrinus, Budvar nebo Staropramen (překvapila mě absence ostatních značek, např. Primátor nebo K Brewery). Svijany ale seženete kdekoliv - občas i v konkurečních restauracích jsou k dostání aspoň v láhvi jako doplňkový a velmi žádaný sortiment.

Například restaurace na Nové Louce u Bedřichova má sice smlouvu s Gambrinem, ovšem láhev se svijanským mokem byla vidět na každém druhém stole. A u stánku před touto restaurací, kde už ke géčku není jiná alternativa, jsem byl svědkem toho, jak přišedší cyklista rezolutně odmítl Gambrinus a řekl, že radši půjde dovnitř a vyjedná si, aby mu dovolili vzít si Svijany ven. V Josefově Dole zase přede mnou jeden bývalý hutník prohlašoval, že Svijany si nemusej dělat velkou reklamu v televizi jako tamten Gambrinus, Kozel nebo jak se to všechno vůbec jmenuje, že stačí dělat dobrý pivo. Moje řeč.

Pivní filolog - Kocour

Nikdy jsem neměl moc pochopení pro květnatá degustátorská přirovnání. „V tomto notně vyzrálém ryzlinku shledávám náznak bukového listí, podléšky jarní a pikantní stopu kurkumy“ – takovým řečem jsem se vždycky divil a rozhodně jsem nic podobného neshledával.

Ovšem černočerná lahůdka Hoppy Cat z produkce varnsdorfského pivovaru Kocour na jazyku skutečně rozehrává celou paletu asociací sytých chutí nejrůznějších lesních a zahradních plodů. Stouty a ostatní hutná černá piva jsou pro mě tak těžká, že málokdy vypiju víc než půllitr, ovšem o to krásnější je chuťový dojem. Hoppy Cat je rozkošně udělané pivo, zřejmě i více nachmelené, jak napovídá jeho název, a pěna je na něm tak tuhá, že po vypití přežívá ve sklenici jako samostatný organizmus a vy si ji můžete odnést domů na památku. Hopkavá kočička u mě znamená další pozitivní body pro pivovar Kocour.

Citát týdne - Pivní festival

"Celkem smířený s nedobrou situací, rozhodl jsem se vyzkoušet něco od našich západních sousedů, minimálně jejich pšeničné pivo by mě nemuselo zklamat. Na otázku, zda ho točí, mi slečna odpověděla, že asi ne, že má jenom světlou jedenáctku a nějaký weizen" - citát pochází z velmi zábavného článku na Pivním infu o tom, jak se nemají pořádat pivní slavnosti.

Pivní filolog - Královská Zlatá Labuť

O víkendovém výletu za pivním poznáním jsem okoštoval nejdražší a nejsilnější pivo svého života – Královskou Zlatou Labuť (KZL) z Pivovarského dvoru Zvíkov. Neřekl bych, že by zároveň bylo i nejlepší, ale možná to bude jen tím, že já nejsem žádný fanoušek portského vína, a KZL opravdu jako portské chutná. Slogan v nápojovém lístku nelže, v kanonádě vjemů z tohoto černého speciálu je nejsilnější hutná příchuť portského. Nostalgicky jsem vzpomenul na dobu, kdy jsem na jeden večírek přinesl basu Primátora Double, který je skoro stejně silný jako KZL, a po dvou pivech byli všichni polomrtví. Možná proto se silák ve Zvíkovském podhradí podává jen v objemu 1dl.

Z další nabídky pivovaru mě zaujala zejména jemná kvasnicová jedenáctka Zvíkovský Rarášek a její protipól, třináctistupňová světlá Zlatá Labuť, jež chutná tak divoce, jako kdybyste pití piva prokládali vrchovatými lžícemi droždí (což se mi ovšem líbilo).

Filolog by se jistě poradil s heraldikem a zjistil by, že labuť ve znaku pivovaru i jeho lokace pochází z rodového erbu Švamberků, ovšem po prozkoumání kompletního sortimentu Pivovarského dvoru by jim to už asi bylo jedno.

Pivní filolog – Discount

Onehdy mé kroky vedly Karlovou ulicí, a jen co jsem se už už dostal na Malé náměstí, upoutal můj zrak krámek s nápisem DISCOUNT. Ještě víc jsem se ale podivil nad basami Braníku, které stály ve vchodu, a to za exkluzivní cenu. Láhev za 25 korun. Ano, Braník světlý za pětadvacet! Braňo za pět búrů! Vobyčejnskej Brandimor, kterýho bezďáci lemtaj na kdejakým rohu, za jedno celý ojro! Zaslechl jsem v mysli slova Františka Nedvěda „neváhej a vejdi“ a uvnitř jsem viděl Staropramen za padesát, Kozla taktéž za padesát, Bernarda dokonce za osmdesát korun. V jednom malém krámku jsem našel jiný, naprosto samostatný ekosystém, totálně suverénní cenovou soustavu, zcela nezávislou na realitě tam venku.

Filolog by jistě namítal, že slovo „discount“ si musel tamní obchodník nějak špatně přebrat a zlevňování se mu nějak vymklo z ruky. Nebo by nápis DISCOUNT měl naznačit, že ceny jsou tu jen pro zákazníky z distant countries, kteří zrovna vylezli z letadla a nestačili ještě pochytit povědomí o cenách v českých obchodech?

Obchodní sdělení: Tento měsíc seženete Velkopopovického Kozla v Tescu za 7,90 Kč. Oproti Karlově ulici ušetříte 84%.

Pivní filolog - Tramvaj

Před týdnem jsem projížděl nepoznanými částmi Prahy a z okénka autobusu jsem šťastnou náhodou zahlédl vývěsní štít První pivní tramwaye. Protože šlo o jednu z posledních novátorských pražských hospod, odkud zatím nevedly mé nejisté kroky, vystoupil jsem a rozhodně jsem nelitoval.

Předně je třeba říct, že První pivní tramway není oproti mým představám postavena v opravdické tramvaji. Naopak, je zařízena v jednom z mála prostředí ještě méně vhodných pro provoz hospody než vagón tramvaje, a sice v takové té buňce, které bývají na konečných a kam chodívají močit tramvajáci (dovnitř) a cestující (zvenku). Uvnitř je to tedy velmi malé, temné a zahulitelné už jedním kuřákem, na druhou stranu lavičky mají přesně takové, jaké bývaly ve starých tramvajích. A výzdoba jejich záchodů vybízí k zamyšlení nad smyslem života. A při odchodu vám zazvoní zvonec. A hlavně, točí vlastní pivo, příjemně hořké a hutné, vzdáleně připomínající mé oblíbené speciály od Matušky.

První pivní tramway není zrovna podnik, kam byste vzali svoji drahou na oslavu výročí, je to hospoda pro chlapy. Také původ slova tramvaj ("ram way" - cesta beranů) naznačuje výhradně pánskou klientelu. Pro chlapy na pivo po práci je to jako dělané. A není pravda, že je to příliš daleko - z Pavláku nebo ze Želivského se sem dojede za 15 minut.

Pivní filolog – Herold Březnice

Poprvé mě pšeničný Herold zaujal vloni na jaře, když se u nás objevil úplně náhodou, prý někomu zbyl sud z nějaké akce. Protože rád zkouším nové věci, tak jsem si jej dal k obědu a byl to takový zážitek, že jsem příště šel do stejného podniku jen na Herolda (a už tam zase měli jen svou klasiku). Tehdy mě napadlo, že se lidem v Březnici povedl jejich vlastní Hoegaarden, ale nedávno mi v jedné pizzerii došlo, že tím přirovnáním bych Heroldu dost křivdil. Pšeničný Herold je o trochu sladší než ostatní pšeničné pivo, proto mi asi víc vyhovuje, ale zároveň je i plnější, má něco do sebe, což se o Hoegaardenu říct nedá. V minulých měsících jsem s tímhle pivem začínal ve Zlých časech, v Pivovarském klubu, u Prince Miroslava a včera i v Merendě a nikdy nezklamal má vysoká očekávání.

Filolog by jistě dodal, že slovo herold pochází z anglosaského “Herr Old”, čili “pan starý.” Titulem “pan starý” se kdysi v pivovarech označoval sládek a je více než vhodné dát najevo, že tou hlavní osobou, která řídí kvalitu produkce v Březnici, je stále sládek, a ne finanční ředitel.

Pivní filolog – Óda na Matušku

Pivo od Matušky mi chutná nejvíc, je výrazné, správně hořké a maximálně lahodné v každé ze svých mnoha inovativních variant. Jsem moc rád, že lidé z tohohle minipivovaru uprostřed křivoklátské divočiny jsou šikulové i po obchodní stránce, takže mají v Praze na svou velikost velmi dobře zařízenou distribuci – Matušku mají i v pajzlu v mojí čtvrti a točí ho i v klubu Meet Factory (kdo to kdy slyšel, nezávislé pivo v předním pražském hudebním klubu!). Když jdu do jakékoliv velkovýlevny typu Zlý časy, tak si nikdy nedám stejnou značku dvakrát, jsem takový zvídavý nezmar a všechno musím zkusit... přesto kdybych si měl vybrat jediné pivo, s nímž bych chtěl strávit večer, tak by to byla produkce pivovaru Matuška.

Když se na původ tohoto názvu zahledím okem filologa („má-tužka”), nemohu nevzpomenout na historku, kdy jsem si přibližně před devíti lety půjčoval od servírky v Baráčnické Rychtě tužku, aby se mi mohl jeden zpěvák po koncertě podepsat na vstupenku. Ta vstupenka dodnes zabírá čestné místo v mé sbírce, a kdo uhodne jméno dotyčného hudebníka a napíše jej zde do komentáře, vyhrává ode mě jednoho točeného Matušku. (Nápověda: Ten zpěvák před několika lety získal Oscara.)

Pivní filolog - Prague Beer Museum

Člověk nemusí být filolog, aby odhalil, že název tohohle podniku je v angličtině. Instinktivně nastoupí opatrnost a známky odporu. Turistické podniky v centru Prahy radši necháme tlupám ryšavých Irů v (kolem půlnoci ne už tak docela) bílých košilích, kteří mají rádi svůj pub crawl, pints a getting hammered. Nic pro nás.

A jak je to doopravdy? Zkusil jsem tam zajít, a i když se ta nálevna očividně ještě zajíždí, působí docela dobře. Není tam tolik rázovitých chlapíků jako ve Zlých časech, ale nejsou tam ani hlučné hordy cizinců. A to jsem tam byl v sobotu v devět večer, čili v mnohem rušnější dobu, než kdy bych obvykle šel na pivo. Když si člověk chce dát sraz v centru, tohle může být dobrý tip. Ani ceny nejsou přestřelené, odpovídají tomu, kolik stojí pivo z minipivovarů jinde v Praze.

Prague Beer Museum si vzhledem ke Zlým časům pocitově stojí asi jako McDonald's k české restauraci, přesto si přiznejme, že do Maca občas zajde každý z nás.

„Před strážnicí stáli plačící, na ulici sami tři strážníci...”

Podívejte se pořádně na plakát další bombastické hyper-pařby, která se valí na Prahu. Nepřijde vám, že se tam jedno jméno trochu nehodí? Je to úžasná představa - Sander van Doorn dojede svůj poslední éterický hymnus, zatleská sám sobě, a než stačí zjitřené emoce teenagerů vychladnout, než stačí zkontrolovat, zda jim nespadla pěna z Frisca nebo se jim při odvážných tanečních figurách nerozvázalo boa, naběhnou na forbínu O2 Areny Voskovec s Werichem (čili VéWéčka) s líčky pokrytými bílým a černým líčidlem a začnou tu o tom, že „nikdy nic nikdo nemá míti za definitivní, neb nikdy nikdo neví co se může stát.” A ve foyer se bude točit pivo Ježek :-)