Sun Kil Moon poprvé vystoupili v Praze

Malý sál Lucerny včera nabídl koncert folk rockového projektu Sun Kil Moon - kapely s tak složitým názvem, že dokonce ani na vstupenkách nemůže být uveden bez chyby. Kdo je ale Sun Kil Moon a kdo ve skutečnosti je Mark Kozelek, který za tímto projektem stojí? Ani návštěvníci včerejšího výborného koncertu v tom nemohou mít jasno.

Buran, melancholik, pruďas, citlivka, diletant, sebestředný nadutec i neobyčejně nadaný civilní básník. Díky intimním deníkovým textům plným detailů jde z Kozelkových písní mnohem více cítit konkrétního člověka, zároveň však přichází řada otázek. Kolik z jeho veristických textů je skutečně pravda? Je možné, aby toho tolik doopravdy cítil?

Po hudební stránce se mi včera několikrát na mysl vkrádal termín "dad rock" a publikum bylo v Lucerně tím nejspořádanějším, jaké jsem zde kdy zažil. Až na několik osamocených drzých reakcí z obecenstva, které Kozelek drsně odrážel, byla v sále slyšet jen a jen tlumená komorní hudba Sun Kil Moon, místy svou hlasitostí soupeřící s hlukem ze zadního baru, v němž zřejmě na tento večer naplánovali fyzickou inventuru všech malých lahviček s Bonaquou. V setlistu bylo místo i na několik cover verzí, také na zbrusu novou skladbu napsanou při cestování na tomto turné, došlo i na předem nepřipravený duet s dívkou z publika, páteří však byly skladby z vynikajících desek Benji a Universal Themes. Věřím, že první koncert Sun Kil Moon v Praze přinejmenším naplnil, a v mnoha ohledech i předčil očekávání všech příznivců Marka Kozelka.

Nejlepší koncerty uplynulého pololetí

Mezi hudebními akcemi, na něž jsem od července do prosince zavítal, jasně vyčnívají dva neuvěřitelně silné zážitky. V obou případech šlo v podstatě o komorní představení pro několik stovek lidí, takže se asi nemohu chopit oblíbeného žurnalistického klišé o tom, jak Ought a Shining ohromili Prahu, ovšem mě ohromili velice.

Ought vystoupili na strahovské Sedmičce uprostřed parného léta a maximálně na mě zapůsobili jako bezprostřední, nestrojená kapela, kterou to viditelně opravdu baví. Navíc ač se to na poli post-punku a indie-rocku zdá téměř nemožné, Ought působí stoprocentně stejně jako všichni jejich vrstevníci. Bylo to milé a hřejivé, zatímco koncert Shining v Lucerna Music Baru byl jedním velkým hlukovým tahem na bránu. Shining hrají tvrdý industriální rock se saxofonem, díky němuž zní ještě o tři třídy zlověstněji a chaotičtěji, ač celkově vzato je tato norská kapela především striktně profesionálním, sehraným soukolím. Navíc před Shining jsem si stejně dobře užil i jejich výborné předkapely Jack Dalton a Caligula’s Horse.

Nejlepší koncert tohoto pololetí – Thurston Moore

Během tohoto půlroku jsem šel na devět hudebních akcí, což je méně než obvykle, ale stále by bylo z čeho sestavovat žebříček. Ovšem tentokrát jsem náhodou většinu koncertů ohodnotil ve velmi úzkém rozmezí 77% - 81% (Off Festival, Jahodový Jam, Yob, First Aid Kit, Liars), proto mezi nimi nebudu dále rozlišovat a tentokrát zveřejním jen první místo, které je všechny převyšuje.

Koncert Thurstona Moorea a jeho kapely v malé Lucerně jsem si užil z třetí řady, s fantastickým zvukem. Jak jsem tak na jednoho z mých hudebních hrdinů zíral, připadal jsem si, jako by se mi splnil dlouholetý sen (i když už jsem jej předtím viděl vystupovat, možná i s lepším materiálem, právě na jedné z minulých edic Off Festivalu). Každopádně u vytržení jsem byl, a jak to teprve musel prožívat kluk stojící těsně u pódia, jemuž Thurston brnkal přímo před obličejem?!

Na fotkách z koncertu znovu vidím vrásky v Thurstonově obličeji a podvědomě si jeho vystoupení řadím spíš do kategorie umírněných vzpomínkových show pro pamětníky (Bob Dylan, Chris Rea, Paul Simon). Hráčské výkony celé kapely ale byly výborné, došlo i na pár divočejších kusů a navíc jsem od Thurstonova kytaristy po koncertě získal autogram, takže jsem odcházel velice spokojený.

Prolhaní krasavci vystoupí příští měsíc v Roxy

Poslední dobou jsem našel notné zalíbení v letošní desce amerických Liars nazvané Mess. Tato původně rocková formace se nyní již plně přesunula na pole ledově chladného odlidštěného EBM a musím říct, že jim ty dekadentní hrátky se syntezátory jsou velice dobře. Místy mi sice jejich koncept okatě připomíná Radiohead, kteří prošli podobným vývojem od kytar k mašinkám, ale samozřejmě jsem rád za každou kapelu, která pracuje s jasnou vizí. Kapelu Liars uvidíme 21. října v Roxy a nejlepší pozvánkou na tento koncert je právě album Mess, které můžeme poslouchat na tomto odkazu na Youtube.

Mimochodem, stejně jako před rokem to vypadá, že v říjnu nás kromě Liars čekají i mnohé další lákavé koncerty. Tady je pro pořádek pár těch nejžhavějších:

- 2. října – First Aid Kit – Palác Akropolis
- 4. října – FM Belfast – Meet Factory
- 6. října – DJ Krush – Lucerna Music Bar
- 20. října – Swans – Lucerna Music Bar
- 21. října – Liars – Roxy
- 30. října – Thurston Moore – Lucerna Music Bar

Nejlepší koncerty za minulý půlrok

Od letošního července do prosince jsem na koncerty chodil o něco více než v předchozích pololetích, proto mám teď rozhodně z čeho vybírat. Poprvé jsem letos nenavštívil žádný letní hudební festival v klasickém střihu letiště/louka/stany a mrzí mě to snad jen v případě Off Festivalu. Ze kterých tří koncertů jsem tedy tentokrát odcházel nejvíc nadšený?

1. Editors @ Lucerna Music Bar.........................93 %
2. Suede + Teleman @ Lucerna.........................91 %
3. Owen Pallett + Buke and Gase @ MeetFactory...90 %

Livertek - Editors

Na konci každého měsíce tu pro vás v rubrice Livertek vybírám svůj oblíbený koncertní klip. Tentokrát se podívejte na tento amatérský záznam z vystoupení Editors v Lucerna Music Baru. Podle toho, jak byl dav nažhavený, byste řekli, že zrovna hráli největší hit své kariéry. Kdepak, šlo o singl A Ton of Love z letošní desky, z té desky, kterou většina tisku označila za ještě slabší než tu předtím. Podobně bouřlivě byly v Praze přijaty i další nové písně, stejně jako starší věci, a všichni jsme byli rádi, že Editors u nás svůj stadiónový rock hrají v malém klubu. Když si na Youtube najdete jejich vystoupení na padesátitisícových festivalech, kde je pódium deset metrů od první řady, není to to samé.

Troy von Balthazar se vrátí do Prahy se svou rockovou kapelou Chokebore

Chokebore, dávná kapela Troye von Balthazara, se znovu podívá do našeho hlavního města. A navíc spolu s nimi zahrají i Girls against Boys.

Věčně deprimovaní Chokebore se na scénu po dlouhé pauze vrátili v roce 2010, během svého krátkého turné navštívili i Prahu a mně se to tehdy ohromně líbilo. Kdo se tehdy do strahovského klubu 007 nevešel, dostane druhou šanci 21. listopadu 8. prosince v Lucerna Music Baru a je to dobře. Troy už v Čechách nějaký ten pátek nebyl a začínal mi chybět. Pojďme si jej a jeho boys připomenout v klipu k (jak jinak než depresivní) skladbě You Are the Sunshine of my Life.

Copak letní festivaly, v říjnu to bude teprve tanec!

Promotéři klubových koncertů už teď poctivě plní termíny v pražských podnicích a hlavně v říjnu nás čeká nebývale bohatá nabídka kvalitní hudby. Já si brousím zuby zejména na čtyři návraty kapel, z nichž jsem byl minule úplně odvařený a ohodnotil jsem je minimálně devadesáti procenty.

Jako první si udělají čas Jaga Jazzist, jejichž severská jazzová síla se protne se smyčci pražských filharmoniků, dostaví se také bizarní inovátoři psychedelického rocku Deerhunter, islandští múm přijedou v léty pozměněné sestavě, ovšem i tak snad zůstanou hraví a roztomilí, a pop-rockeři Editors do toho pokaždé jdou na maximum, ač jejich poslední desku kritika odmítla. Ještě jednou připomínám, že z předchozích vystoupení zmíněných kapel jsem byl naprosto u vytržení. A přidejte k tomu ještě Pixies, což je jméno, o němž se nevedou diskuze, a program na říjen je hotový.

- 3. října – Jaga Jazzist – Lucerna
- 4. října – múm – Meet Factory
- 6. října – Editors – Lucerna Music Bar
- 10. října – Pixies – Lucerna
- 26. října – Deerhunter – Meet Factory

PS: Časy se mění, před mnoha lety to chodilo tak, že naprostá většina dobrých kapel koncertovala v Roxy. A co tam dávají dneska? Aha, Climax s Chrisem Sadlerem, tak beru zpátky, že se časy mění.

Nejlepší koncerty za minulé pololetí

V posledních šesti měsících jsem opět chodil na koncerty jen pomálu a leckteré nebyly úplně na výši. O dvě zásadní akce sezóny jsem dokonce přišel buď kvůli nemoci, nebo kvůli tomu, že jsem tou dobou nebyl v Praze. Přesto mezi tou desítkou akcí, na nichž jsem byl, jasně svítí tři, které by podle mého názoru zazářily v jakékoliv konkurenci.

Na první místo kladu scratchera Kida Koalu, jehož jsem poprvé viděl naživo už roku 2001. Už tehdy hraní na gramofony výborně technicky zvládal, letos se ještě k tomu obklopil takovou show, která mi po celých sto minut nedala jedinou chvíli, kdy bych mohl zvednout svou úžasem spadlou čelist. Za zvláštní zmínku stojí i akustický koncert, kterým Pete Doherty rozjařil Palác Akropolis, aniž by působil, že ho všechno to showmanství a bravurní hra na kytaru stojí nějakou námahu. A o Shellac už jsem tady psal, nezúčastněným zbývá jen trpce litovat.

1. Kid Koala @ Lucerna Music Bar .............. 93%
2. Pete Doherty @ Palác Akropolis ............. 89%
3. Shellac + Amavo @ Dobeška ................. 88%

Livertek - Nejlepší koncerty tohoto roku

Jaké lepší téma bych mohl vybrat pro další pokračování mého seriálu živých hudebních záznamů Livertek než mé vlastní koncertní zážitky? Protože si stále vedu záznamy o tom, jak moc se mi kde líbilo, můžu zde opět po roce zveřejnit statistiku nejlepších koncertních akcí seřazenou podle mého čistě subjektivního hlediska. Abychom nemíchali jablka s hruškami, budu se zabývat pouze klubovými a halovými koncerty, a ne letními festivaly, které už jsem tu v srpnu shrnul v samostatném příspěvku.

První místo mí pravidelní čtenáři už znají předem. Koncertem roku jsem zde před několika týdny prohlásil surovou energií nabíté vystoupení Jon Spencer Blues Explosion v Paláci Akropolis. Proto si jako dnešní klip v rubrice Livertek pustíme právě kousek tohoto koncertu.

1. Jon Spencer Blues Explosion @ Akropolis.......97 %
2. Glen Hansard @ Divadlo Archa...................96 %
3. Beach House @ MeetFactory.....................90 %
4. Three Trapped Tigers @ Akropolis..............89 %
5. Manic Street Preachers @ Lucerna..............87 %

Doba ledová 5 – Dinosauři se vracejí

18. února stoupne provozovatelům Lucerny účet za elektřinu, před hradby Marshallových zesilovačů se postaví J Mascis a jeho souputníci ze znovuzrozených Dinosaur Jr.

Na předloňském Off Festivalu patřilo vystoupení amerických dinosaurů podle očekávání k těm nejpovedenějším položkám na programu a album I Bet on Sky, které trojice od té doby vydala, patří k mým nejoblíbenějším nahrávkám za poslední rok. Čtyři dny po „dni zamilovaných“ tak nastane svátek pro všechny příznivce vypjatých kytarových sól, hlasité rifáže a ledabylé elegance. Jak zní dinosauři v roce 2012, můžete zjistit z jejich vtipného klipu plného supermarketů, skateboardů a obstarožní destrukce ke skladbě Watch the Corners nebo rovnou z jejich letošního živého vystoupení pro rádio KEXP.

Sáhne si Barbara na Oscara?

Během nedávné přehlídky Das Filmfest byl v kině Lucerna promítán výborný snímek Barbara. Němečtí filmaři tento film vysílají do klání o Oscara za nejlepší cizojazyčný snímek, a ač je herectví hlavní představitelky opravdu prvotřídní a ačkoliv film obsahuje několik nadčasových témat a symbolů k další diskuzi, šance mu kazí poněkud televizní pojetí (proto jsem také název svého dnešního příspěvku naladil trochu do stylu telenovely).

V prvních minutách filmu sledujeme Barbaru, doktorku ve středních letech, při prvním dni v nehezké nemocnici v nepříliš pěkném městečku v NDR. Do kolektivu nezapadá moc dobře a ani se o to nesnaží. Vstřícné projevy vousatého doktora-sympaťáka chladně odmítá. Poté se dozvíme, že Barbara byla z Berlína na venkov uklizena státní bezpečností, která ji pravidelně sleduje a prohledává byt, že vousáč bude teď v jejím případu hlavním donašečem a že jediné, o čem po večerech ve svém dezolátním bytě u Baltu přemýšlí, je útěk za hranice. Každým dalším dnem se však situace komplikuje a volba mezi trápením v Zahnilákově a útěkem do ráje za panem Božským přestává být tak jasně daná.

Tento film staví od začátku do konce na strohosti a úspornosti a je na vás, jestli to berete jako klad, nebo zápor. Hlavní představitelka Nina Hoss naznačuje jakékoliv emoce objevující se pod její strnulou maskou velmi střídmě, o to větší ale může být zážitek ji v této roli sledovat. Nic o minulosti Barbary se nedozvíme a namísto náhledu do její mysli prostřednictvním hlasu vypravěče nebo prozrazujících replik se spoléháme na hádání ze symbolů doprovázejících děj (Barbara například léčí chlapce, který po pokusu o sebevraždu přišel o schopnost pociťovat jakékoliv emoce). I to lze ale brát jako klad. Výprava filmu oku diváka nelahodí, uvidíme dva celkem zanedbané byty, jednu nepěknou nemocnici a lidi jezdící na kolech bez převodů,  v trabantech a wartburcích. Český film Pouta byl výpravnější a působil na pohled jako mnohem odpornější obrázek 80. let, i to však můžeme Barbaře odpustit – nesnaží se přehánět a neukazuje to, co tehdy na zapadlém městečku nebylo.

Celý film mohl vzniknout jako inscenace jedné z německých televizí, proto si nemyslím, že by mu slušela cena za nejlepší film roku ze všech zemí světa. Pokud ale rádi sledujete dramata z nedávné historie, můžete si Barbaru nějak sehnat a velice dobře si ji užít. Není lepší než Pouta, spíš jen nabízí jiný, ženský pohled na stejnou dobu.

Pět nejočekávanějších koncertů tohoto podzimu

Hudební festivaly letošních prázdnin, které se zapíší do dějin jako léto bez jediného pěkného a slunečného víkendu, plus minus neslavně skončily a je čas přesunout se do klubů. Z podzimního kalendáře jsem vybral pět dnů, na které byste se měli nejvíc těšit, pokud máte stejný hudební vkus jako já.

- 29. října - Zatímco následujících čtyřicet dní je spojeno s několika vcelku nadějnými vystoupeními islandských elektronických mrazíků a křehkých klavíristek, ta pravá očekávání s sebou nese až Amanda Palmer. Opravdu pro ni budou hrát čeští muzikanti? Bude vystupovat nahá, tak jako v klipu pro Flaming Lips? Uvidíme v Paláci Akropolis.

- 4. listopadu - Komu připadá všechna alternativní hudba příliš depresivní nebo artová, vyhlíží pražskou premiéru The Pains of Being Pure at Heart. Jejich hurá písničky jsem před lety naživo okusil v polských Myslowitzích a věřím, že ani jejich novější materiál v Meet Factory nezklame.

- 12. listopadu - Jejda, Beach House a Orbital v jeden den! Nebude to lehká volba, protože obě formace mám moc rád. Na jedné straně první české vystoupení zádumčivých soulových mazlíků, které bude určitě skýtat nepřekonatelnou atmosféru, na straně druhé další příležitost pořadatelského týmu stojícího za Rock for People podruhé lidem prodat hvězdy, které měly vystoupit už na jejich festivalu. Navíc nevětraná Lucerna plná lidí dokáže i v listopadu evokovat parní letní den. Pokud ale jde o samotné Orbital, kvůli nim bych se tam vydal.

- 27. listopadu - Ke koncertu Swans mám ještě komplikovanější vztah než k Orbital v Lucerně. Swans jsou velmi velmi dobří, ale hrají velmi velmi nahlas. Na současném turné hrají výlučně ze své údajně nejlepší desky za třicet let na scéně a už v několika recenzích jsem četl zmínky o nejlepší koncertní kapele na světě, ale jít na jejich show znamená buď si vzít ucpávky do uší, nebo ohluchnout. Z tohoto minutového sestřihu si můžete udělat obrázek o tom, co se na jejich koncertech děje.

- 14. prosince - Přestože recenze na novou desku japonských Mono nejsou nijak jásavé, jejich koncert na Dobešce bude stát za to. Hrají pořád tu samou písničku a při domácím poslechu už to začíná být nuda, ale naživo se tento handicap utopí v nekonečných gradacích a rozmáchlých romantických nájezdech.

Swans vystoupí v Lucerna Music Baru

Nechvalně známé americké no-wave komando Swans se opět vrátí do Čech (ačkoli někteří z nás je mohou ještě předtím zastihnout v srpnu na polském Off Festivalu). Trestná výprava vedená Michaelem Girou zavítá do Lucerna Music Baru 27. listopadu. Po svých zkušenostech s koncerty Swans preferuji spíš prostředí open-air festivalu, kde labutě nemají možnost burácet tak hlasitě, že ohluchnete, ale proti gustu…

GPS: Eagles of Death Metal

Jejich název je výsměch, jejich songy jsou parodie na Lynyrd Skynyrd, jejich zpěvák má vousy až na zem a jejich texty pojednávají výhradně o „mužských záležitostech.“ Přesto je ten jejich cirkus tak zábavný, že se k desce nazvané (hihi) „Heart On“ často vracím a že na jejich úžasný koncert v malé Lucerně vzpomínám dodnes. Kdyby přijeli znovu, neváhám přemlouvat své kamarády, že tohle fakt je hodné jejich času.

Když už je řeč o Eagles of Death Metal, připomínám, že spřízněná formace Queens of the Stone Age, autoři nesmrtelné rockové hymny „No One Knows,“ vystoupí už za měsíc v Praze.

„Although Axl tried to November rain on our parade, no sweet child o' mine can derail the EODM night train.“ – kapela o svém incidentu s Axlem Rosem z Guns’n’Roses.

Belle and Sebastian a radosti internetových přenosů

Včera jsem poprvé sledoval koncert v přímém přenosu přes internet, poprvé jsem zakusil možnost sledovat vyprodané představení hrané stovky kilometrů daleko, navíc "bok po boku" se svou drahou, která byla desítky kilometrů daleko, a byla to bomba.

Belle and Sebastian, známí tím, že nehrají příliš často ani v Británii, natož pak u nás, předvedli včera v Glasgow vynikající dvouhodinový set plný starších věcí pro fajnšmekry. Novou desku, která je stejně senzační jako všechny předchozí, překvapivě skoro pominuli (zazněla jen „I Didn’t See it Coming“ na úvod setu a „I Want the World to Stop“) a postupně procházeli známá i neznámá zákoutí své starší tvorby. Zpočátku Stuart i jeho kumpáni zpívali trochu falešně, během koncertu to však vytáhli, hraní si viditelně užívali a například „The Boy with the Arab Strap“ zazněla v naprosto famózní verzi.

Když už jsme u koncertů, je na čase ohlédnout se zase jednou za těmi, na kterých jsem opravdu fyzicky byl. Protože prázdninové festivaly jsem tu už všechny rozebral, tady je žebříček tří klubových koncertů, které jsem si nejvíc užil za poslední čtyři měsíce:

1. Tortoise + OTK @ Meet Factory……92%
2. Melissa auf der Maur + Troy von Balthazar @ LMB…..90%
3. Vltava @ Palác Akropolis……………87%

Obrázek z dalšího výborného koncertu Troye von Balthazara

Autorka původní fotografie je interní spolupracovnicí Atom Heart Molvaer :-)

Troy von Balthazar opět v Praze

Epochální písničkář a rocker Troy von Balthazar se opět jednou podívá do Prahy. 5. prosince bude v Lucerna Music Baru předskakovat někomu, kdo má ještě více jmen než on - Melisse Auf der Maur, bývalé baskytaristce skupin Smashing Pumpkins a Hole. O neuvěřitelné intimitě Troyových vystoupení s akustickou kytarou vás jistě přesvědčí toto video.

Koncerty, které jsem si zatím v tomhle roce nejvíc užil

Rozjezd roku byl jako vždycky trochu pomalejší, ale v průměru jsem každý týden na nějakém koncertu byl. Teď mám možnost vytáhnout ze svého deníčku ty akce, které dopadly podle mého subjektivního hodnocení nejlépe:

1. Tiny Vipers @ Final Club…………92%
2. Chokebore + Bleubird @ 007 Strahov…………89%
3. SPAM Karel Gott Prager @ Nová scéna ND………87%
4. The Subways @ Lucerna Music Bar…………83%
5. Owen Pallett @ NoD…………81%

Další celkem cool koncert na srpen

Tohle je možná tak exkluzivní zpráva, že ještě nemůžu napsat naplno, kdo sem v srpnu přijede hrát, napovím jenom obrázkem. A taky tím, že když tu byli minule (taky to zrovna byl srpen), tak bylo tak moc vedro, že se mi na koncertu smyla barva z pásku a zničila mi kalhoty. Takže to vlastně bylo zároveň cool i very hot!

Jak by řekl Dušan Klein, nyní již máte dostatek indicií, abyste se dovtípili správnou odpověď (to si aspoň vždycky myslel on :-) ). Kdo uhodne jméno kapely, vyhrává dvě piva.