Livertek - Band of Horses

Moje pravidelná koncertní rubrika Livertek se dnes opět podívá do minulosti, tentokrát ovšem do minulosti tohoto blogu. Před čtyřmi lety jsem tu dal ke stažení výbornou baladu No One’s Gonna Love You od skupiny Band of Horses (a odkaz z mého tehdejšího příspěvku stále ještě funguje). Před pár týdny se kapela plná koní sešla ve studiu rádia KEXP a předvedla tento skvělý song v akustické verzi. Jak je vidět na tomto videu, tato písnička neztratila za ty roky nic ze své síly.

Death Vessel se vrací s novým albem a klipem

Hlas amerického dřevorubce Joela Thibodeau, známějšího jako Death Vessel, se mezi ostatními jen tak neztratí. Aspoň mezi ostatními muži ne. Dnešní recenze na Pitchforku jej charakterizuje poněkud humpoláckou parafrází na Aerosmith - Dude sounds like a lady.

Ano, Death Vessel je zpět s třetím albem a natočil i skromný, přesto i tak dosti bizarní videoklip. Ostatní protagonisté mají na sobě paruky, rolničky, třásně a hučky s pérem, Joelovi stačí ten jeho hlas. Jmenuje se to Mercury Dime a přehrát si to můžete tady.

Písničky zadarmo pod stromeček

Před dvěma roky jsem tu založil vánoční tradici dárečků ve formě vybraných odkazů na hudbu, která je zdarma ke stažení. Přijde mi, že legálně, zdarma a bez dodatečných závazků se dá na internetu stáhnout stále méně hudby od těch známějších jmen. Tam, kde před rokem býval download na jeden klik, je letos jen stream nebo nutnost udělit "like" na Facebooku. Přesto jsem našel odkazy na dvě písně, které mě v průběhu tohoto roku chytily za slechy. Stačí na odkazy kliknout pravým myšítkem a zvolit "Uložit odkaz jako...".

Mudhoney na své letošní desce rozhodně nešetřili humorem a v případě jejich písně I Like it Small navodí potutelný úsměv už jen ten název. Vyplatí se sledovat text, ale kdo chce jen máchat hlavou a skandovat ta čtyři slova z refrénu, užije si taky dosyta. Jde o rozháranou punkovinu, která velice přesně následuje stopy Iggyho & The Stooges.

A pokud by vám Mudhoney připadali vhodnější na silvestrovskou party než na Vánoce, potom samozřejmě málokteré hudební odvětví je vánočnější než extrémní metal. Deafheaven po vydání letošního alba Sunbather značně zahýbali světem a teď na jejich adresu padají výroky o nejlepším metalovém albu tohoto roku. Tyto pocty jim skládáme především my, kteří jinak posloucháme hlavně The Pains of Being Pure at Heart, ale i tak jejich novému dílku kvality asi nikdo neupře. Odkaz na jejich desetiminutovou věc Dreamhouse vede na Pitchfork, protože tam se právě tento nářez umístil jako devátá nejlepší skladba roku. O jednu příčku za Get Lucky od Daft Punk a Pharrella Williamse.

Livertek - Nick Cave and the Bad Seeds / Mudhoney

Živým záznamem tohoto měsíce, možná i roku, je návrat mordýřské balady Stagger Lee do repertoáru Nicka Cavea. Atmosféře Nickova koncertu očividně nijak neuškodilo, že na Glastonbury hráli (tak jako většina kapel) za světla, desetiminutový morytát je i tak pekelně napínavý. A díky kontaktu s publikem působí tento klip až neuvěřitelně. Pokud nemáte čas na celou skladbu, dejte si určitě aspoň poslední čtvrtinu.

Mudhoney hrající vysoko nad střechami mrakodrapů, na slavné rozhledně Space Needle, také nemohou uniknout mému bystrému zraku. Přetočte si tento záznam na 25:20, kde začíná jejich zbrusu nová odvázaná punkovina The Only Son of the Widow from Nain.

Livertek – Paul McCartney & Nirvana

Ode dneška na mém blogu začíná vycházet nový pravidelný seriál Livertek. Vždy ve čtvrtek se zde objeví nový záznam živého vystoupení, který se mi za uplynulý týden nejvíce líbil. Může jít o záznam z televizní show, živého DVD nebo i z opravdového koncertu. Pokud se mi bude dařit objevovat dost zajímavých klipů v relativně únosné technické kvalitě, mohlo by se mi dařit přijít každý týden s jedním videem. A ano, název mé rubriky livertek je zkratkou z „live čtvrtek.“

A jak jinak začít novou sérii než ve velkém stylu? Přeživší členové Nirvany a takřka všichni přeživší členové The Beatles se dnes ráno dali dohromady pro charitativní koncert v New Yorku a teď o tom ví celý svět. A nevyšla z toho žádná utahaná balada. Jeden z desítek odkazů obsahující novou píseň Paula McCartneyho a Nirvany „Cut me some Slack“ je zde.

Pět nejočekávanějších koncertů tohoto podzimu

Hudební festivaly letošních prázdnin, které se zapíší do dějin jako léto bez jediného pěkného a slunečného víkendu, plus minus neslavně skončily a je čas přesunout se do klubů. Z podzimního kalendáře jsem vybral pět dnů, na které byste se měli nejvíc těšit, pokud máte stejný hudební vkus jako já.

- 29. října - Zatímco následujících čtyřicet dní je spojeno s několika vcelku nadějnými vystoupeními islandských elektronických mrazíků a křehkých klavíristek, ta pravá očekávání s sebou nese až Amanda Palmer. Opravdu pro ni budou hrát čeští muzikanti? Bude vystupovat nahá, tak jako v klipu pro Flaming Lips? Uvidíme v Paláci Akropolis.

- 4. listopadu - Komu připadá všechna alternativní hudba příliš depresivní nebo artová, vyhlíží pražskou premiéru The Pains of Being Pure at Heart. Jejich hurá písničky jsem před lety naživo okusil v polských Myslowitzích a věřím, že ani jejich novější materiál v Meet Factory nezklame.

- 12. listopadu - Jejda, Beach House a Orbital v jeden den! Nebude to lehká volba, protože obě formace mám moc rád. Na jedné straně první české vystoupení zádumčivých soulových mazlíků, které bude určitě skýtat nepřekonatelnou atmosféru, na straně druhé další příležitost pořadatelského týmu stojícího za Rock for People podruhé lidem prodat hvězdy, které měly vystoupit už na jejich festivalu. Navíc nevětraná Lucerna plná lidí dokáže i v listopadu evokovat parní letní den. Pokud ale jde o samotné Orbital, kvůli nim bych se tam vydal.

- 27. listopadu - Ke koncertu Swans mám ještě komplikovanější vztah než k Orbital v Lucerně. Swans jsou velmi velmi dobří, ale hrají velmi velmi nahlas. Na současném turné hrají výlučně ze své údajně nejlepší desky za třicet let na scéně a už v několika recenzích jsem četl zmínky o nejlepší koncertní kapele na světě, ale jít na jejich show znamená buď si vzít ucpávky do uší, nebo ohluchnout. Z tohoto minutového sestřihu si můžete udělat obrázek o tom, co se na jejich koncertech děje.

- 14. prosince - Přestože recenze na novou desku japonských Mono nejsou nijak jásavé, jejich koncert na Dobešce bude stát za to. Hrají pořád tu samou písničku a při domácím poslechu už to začíná být nuda, ale naživo se tento handicap utopí v nekonečných gradacích a rozmáchlých romantických nájezdech.

Moje nová recenze v dnešní E15 - Beach House

K této prosté informaci přikládám okno, v němž si můžete poslechnout či stáhnout jednu skladbu z tohoto skvělého alba.

Zůstalo mi něco z minulého roku?

Myslím to z pohledu nové hudby, samozřejmě. Vznikla vloni vůbec nějaká alba, na která si ještě za pár let vzpomenu jako na svoje oblíbené desky? Když jsem se probíral tím, co v roce 2011 vyšlo, musím uznat, že jsem našel pár povedených alb, která jsem si celkem oblíbil (v abecedním pořadí):

- Beirut: The Rip Tide
- Dum Dum Girls: Only in Dreams
- Lykke Li: Wounded Rhymes
- Pains of Being Pure at Heart: Belong
- Radiohead: King of Limbs
- Real Estate: Days
- Thurston Moore: Demolished Thoughts

Navzdory tomu ani mezi těmito deskami nemohu žádnou prohlásit za geniální, bezchybnou, nadčasovou, což se mi stává snad poprvé. Slyšel jsem (aspoň částečně) i plno hudby, která vloni sklízela nejlepší recenze (PJ Harvey, St Vincent, Bon Iver, Destroyer, M83), ovšem zejména dva naposledy jmenovaní mou skepsi ještě prohloubili. Letos je k vydání připraveno několik bedlivě očekávaných novinek mých dlouhodobých oblíbenců, tak snad hudební rok 2012 dopadne z mého pohledu lépe než ten předešlý.

Moje nejoblíbenější písničky za posledních pět měsíců

Přehled mých nejhranějších písniček z Winampu je tentokrát kromobyčejně reprezentativní – naposledy jsem statistiky mazal na začátku září. Jak vidno, během postupného ochlazování o 35 stupňů zabíralo u nás nejlépe chladné klikání a hučení geniálního Buriala, severský půvab podivné Karin Dreijer Andersson a ta největší injekce optimismu, která zabírá i při arktických mrazech, v podání New Order. Odkazy vedou na mé nedávné příspěvky, v nichž jsem tyto písně dával ke stažení.

1. Burial – Street Halo
2. dEUS feat. K.D. Andersson – Slow
3. New Order – Bizarre Love Triangle
4. New Order – Krafty
5. Burial – UK
6. Dum Dum Girls – Bedroom Eyes
7. Patrick Wolf – The City
8. Lykke Li – I Follow Rivers
9. Divine Comedy – Lady of a Certain Age
10. The Cure – Prayers for Rain

Moje minirecenze v nejnovějším čísle E15 - Dum Dum Girls

Ke svému příznivému verdiktu přidávám i přímý odkaz ke stažení jedné z výborných skladeb téhle country-rockové čtveřice, jmenuje se to Bedroom Eyes.

Výběr nejlepších downloadů pro sváteční den

Hudba ke stažení zdarma je ideálním dárkem, který potěší miliony lidí najednou. Zde je můj výběr nejlepších pomalých atmosférických tracků, které daly na web k dispozici zahraniční hudební weby a vydavatelství.

Nejhranější skladbou u nás doma je poslední dobou lahůdkový track od Buriala nazvaný „Street Halo.“ Na tomto odkazu si můžete zdarma stáhnout kompilaci, jejímž vrcholem je (vedle Boxcuttera a Zombyho) právě tento track. Samostatné stažení jedné skladby mně osobně nefungovalo, stahování celé kompilace by ale mělo běžet.

Vydavatelství Sub Pop na své domovské stránce zveřejnilo widget s neuvěřitelnými padesáti písněmi ke stažení. Jejich autory jsou například Mogwai, Sebadoh, Dum Dum Girls či Low, mým favoritem je J Mascis z kapely Dinosaur Jr a jeho „Not Enough.“

Písničkář Cass McCombs možná není tak věhlasný jako pánové Burial a Mascis, přesto se jeho tvorba k dnešnímu dni hodí možná úplně nejvíc. Jeho jemná skladba „County Line“ je k dispozici zde (tento odkaz vede přímo na soubor mp3, předchozí dva vám otevřou stránku ke stahování).

Dvacet let od vydání Nevermind

Nedokážu k tomu tématu asi říct nic nového, přesto podle mezinárodní internetové směrnice č. 52/2006 mají do dnešního data všechny weby, které mají byť jen okrajově cokoliv společného s kulturou, uvěřejnit článek o Nirvaně.

Četl jsem o neuvěřitelném záměru kanadských muzikantů hrát „Smells Like Teen Spirit“ naživo 144x po sobě. Četl jsem o soutěži O2 Extra Šance o nejlepší cover verzi této skladby (přitom ani jednou v daném inzerátu nebyl název písně uveden bez chyby). Četl jsem na Youtube komentáře pod cover verzí od Melvins, v níž zpívá David Yow a kde není v refrénu vůbec ničemu rozumět, že je prý mnohem lepší než ta původní líbivá popařina od Nirvany. Mnohem lepší než účastnit se všech těchto zhovadilostí je ale poslechnout si jednu z nejlepších písní všech dob v původní verzi.

Konečně někdo s dobře vyvinutým ekonomickým smyslem pro humor…

Ekonomie a finanční trhy nebývají vděčným tématem vtipů, podívejte se ale na obrázek, jak nazvala svou novou desku americká skupina Obits. Kdo nestudoval ekonomii, asi bude vděčný za vysvětlení tohoto dvojsmyslu tady a tady.

Žebrácká opera - Mých pět nejoblíbenějších downloadů za rok 2010

Na webu se válí spousta skvělé hudby zdarma a dokonce i od těch větších a zavedených kapel je jí "víc, než si myslíte." Do tohoto žebříčku jsem seřadil pět svých nejoblíbenějších písniček z minulého roku, které se objevily legálně a naprosto zdarma ke stažení na netu (u každé stačí jen kliknout pravým tlačítkem myši a zvolit "Uložit jako..."). Záměrně jsem vynechal songy, které jsem vám tu nabízel už v průběhu roku.

1. The National - Bloodbuzz Ohio
2. Beach House - Zebra
3. Dum Dum Girls - Jail La La
4. No Age - Fever Dreaming
5. Broken Social Scene - World Sick

Kelley na sebe může být hrdý

Americký písničkář Kelley Stoltz už řadu let vydává u Sub Pop Records, a ačkoli nikdy nebyl vysloveně slavný, jde mu to moc pěkně. Jeho nová sluníčková písnička “I Remember, You Were Wild” se mi za posledních pár týdnů slušně dostala pod kůži, pro vás je volně ke stažení zde (pravý klik, Uložit jako…)

No Age přijedou hrát do Prahy

V Polsku byli výborní, tak si je rád zopakuju 23. října v pražské Meet Factory. No Age provozují noise punk, soudě podle jejich koncertu hrají hodně do noty příznivcům Sonic Youth a jejich vystoupení mě jako jediné na Off Festivalu dokázalo na pár minut ohlušit. Kdyby ani to nestačilo jako důkaz, jejich noisovatost můžete posoudit i z jejich nové skladby Glitter (kliknout pravým tlačítkem, Uložit jako...)

Koncerty, které jsem si zatím v tomhle roce nejvíc užil

Rozjezd roku byl jako vždycky trochu pomalejší, ale v průměru jsem každý týden na nějakém koncertu byl. Teď mám možnost vytáhnout ze svého deníčku ty akce, které dopadly podle mého subjektivního hodnocení nejlépe:

1. Tiny Vipers @ Final Club…………92%
2. Chokebore + Bleubird @ 007 Strahov…………89%
3. SPAM Karel Gott Prager @ Nová scéna ND………87%
4. The Subways @ Lucerna Music Bar…………83%
5. Owen Pallett @ NoD…………81%

Moje nová recenze v dnešní E15 - Beach House

Škoda, že jsem si toho všimnul až teď, ale dá se to najít Googlem.

Vlci jsou nějak v kurzu, může za to Benicio del Toro?

9. května v Praze poprvé vystoupí Wolf Parade, ten samý den budou o trochu vedle zase hrát Wolves in the Throne Room. O pár týdnů později přijedou na svou pražskou premiéru Wolf Eyes, oproti tomu AIDS Wolf tady už hráli. Pozornosti českých promotérů zatím unikají jen Sea Wolf - možná proto, že sea wolf není vlastně opravdickej vlk, ale kosatka :-)

Moje nejočekávanější koncerty na příštích pár měsíců

Čím mi čeští promotéři zatím udělali největší radost aneb výhled na rok 2010:

1. Pavement @ Akropolis (20. května)
2. Autechre @ Fléda (31. března)
3. Chokebore @ 007 (26. února)
4. Wolf Parade @ Matrix (9. května)
5. Tiny Vipers @ Final (20. března)

Aby to nevypadalo, že v dubnu se podle mě nic dít nebude, tak dodávám, že do mojí první pětky se těsně neprobojovaly dubnové koncerty Mono a Nada Surf. A taky každý, „kdož máte uši k slyšení a oči k dívání“, byste měli jít na Jaga Jazzist (mně to bohužel tentokrát nevyjde, ale minule byli perfektní).

PS: Stále ještě nevím, kde je klub Final, ale podle toho názvu usuzuju, že půjde o:
a) bývalý gayklub
b) stále fungující gayklub
c) bar vedle finského velvyslanectví