Některým čtenářům jsem se nedávno osobně zmínil o jedné z mých nejoblíbenějších skladeb všech dob, osmiminutovém dramatu od Shellac nazvaném „End of Radio.“ A aby to nebyly jen řeči do větru, bylo by asi vhodné, abych vám ji i představil – je ke stažení na tomto odkazu.
Víc než o opravdovou písničku jde spíš o triumf mluveného slova, o výborně napsanou a skvěle načasovanou erupci frází o tom, že nic není nastálo. Steve Albini si bere do úst hlášky rozhlasových moderátorů, přichází se svou soukromou hitparádou, věnuje písničku své dívce, děkuje sponzorovi, vyhlašuje vítěze soutěže, sarkasticky parafrázuje nejhorší klišé, marně se snaží vyvolat jakoukoliv odezvu, načež na něj padá Damoklův meč doby, ve které už rozhlas k šíření hudby není potřeba. Albini svůj jízlivý proslov třikrát přeruší naprosto zabijáckou kytarovou náloží, baskytarista Bob Weston mezitím zůstává zacyklený v kleci osmi tónů, jenže všechno, co se zacyklí a nevyvíjí se, musí jednou odejít…
Keine Kommentare:
Kommentar veröffentlichen