Pokud vám nějaký politik připadá jako ten pravý, morální a schopný provést zásadní změny k lepšímu, spíš ho jenom málo znáte. Ryan Gosling, Philip Seymour Hoffman a George Clooney excelují v thrilleru o tom, že konec kariéry v politice může přijít každou chvíli a je jen na vás, jestli cestou dolů dokážete skopnout svého zrádce a dostat se na jeho místo, nebo bezmocně spadnete do polštáře doživotního luxusu. Vaše srdce přitom v každém případě umře mnohem dřív, než si stačíte koupit svého prvního bentleyho.
Den zrady představuje nepřetržitý nápor na mozkovnu a je po celou dobu napínavý bez toho (jak správně podotýká František Fuka), aby obsahoval jakékoliv honičky, spiknutí nebo násilí. Veškeré dění ve filmu je šokující jen díky svému morálnímu rozměru, kdy sledujeme předvolební dění uvnitř americké Demokratické strany a dochází nám, jak pošetilé je věřit, že na pohled sympatický politik přinese zemi skvělou budoucnost / splní své sliby / stane se tahounem a vzorem pro všechny občany, když se k veslu dostává touto cestou. Pitvorný rozdíl mezi uhlazenými projevy na veřejnosti a hrami v zákulisí, stejně jako rivalita mezi matadory stranického PR jsou samozřejmě ještě absurdnější díky tomu, že se odehrávají už během primárních, vnitrostranických voleb. Vlci ve smečce by tím pádem měli správně tahat za jeden provaz, kandidáti na prezidenta by už předem neměli sabotovat svůj volební program a všichni by měli bezmezně ctít Ústavu Spojených Států.
Den zrady je dalším politicky angažovaným zásahem do černého z dílny George Clooneyho a pro mě je ještě silnější než jeho černobílá pecka Dobrou noc a hodně štěstí.
