Český les je další dokonalou inscenací Davida Drábka

Tou nejlepší z deseti divadelních inscenací, které jsem viděl na letošní přehlídce Divadlo evropských regionů, byla novinka Český les z pera Davida Drábka. Český les má shodné kvality jako Drábkova razantní úprava Romea a Julie, kterou jsem viděl před několika měsíci. Je vtipný, svižný, vizuálně poutavý, obsahuje skvělé písničky, ovšem zároveň na pozadí vší té zábavy dokáže trefně pojmenovat problém, který je vlastně odvěký, ale v tuto chvíli i velice aktuální.

Na scéně sledujeme les zabydlený zvířátky personifikujícími typicky české vlastnosti a také bruselským Taťkou Šmoulou. Malou českou lesní pohodu se ovšem chystá rozmetat rozpínavý ruský medvěd. Podaří se zvířatům odložit půllitry, sjednotit se a podniknout cokoliv proti blížící se hrozbě?

Český les uváděný v Klicperově divadle v Hradci Králové je z těch inscenací, které utečou jako voda, protože jsou výborně secvičené a pořád se v nich něco děje. Po skončení ale divákovi nejdou několik dní z hlavy, protože v druhém plánu s sebou nesou zamyšlení nad tím, kdo jsme a zdali s námi není něco v nepořádku.

Werich a Voskovec v současné podobě aneb Check it out, hej rup, motherfucker!

Poněkud se zpožděním se ke mně dostal pokus tvrdých kytarových kapel předělat písně Osvobozeného divadla po svém. Projektu nazvaného Hudba stoprocentních mužů se zúčastnili např. Cocotte Minute, Fourth Face nebo Post-It.

Jak asi sami dokážete odhadnout, když se tak málo hudebního talentu srazí s materiálem, který je tak jasně neoddělitelný od svých původních tvůrců a původní doby, nebude nouze o momenty, kdy vám z toho hlava půjde kolem. Řízci s kytarami stále tlačí své riffy jak ze skateparku, chlápci za škopky do toho občas pořádně třískají, místy padne bokem i nějaká ta hláška v angličtině, jenom texty jsou najednou o Goliáši a Davidovi, Ezopovi, ministrovi Edenovi a babičce Mary. Pojďme si poslechnout, jak se se svým kusem od Wericha, Voskovce a Ježka popasovali Scream of the Lambs.

O Hostomicích pod Brdy a akci United Islands

Co o mně asi víte, je, že si občas plánuju výlety do malých pivovarů, kolikrát i bez toho, že bych se tam doopravdy vydal. Skutečností je, že leckdy se produkce regionálních pivovarů dostane na čep do Prahy dřív, než si já stačím všimnout, že existují.

O existenci pivovaru Hostomice pod Brdy jsem se dozvěděl dnes v poledne při cestě na United Islands, family-friendly festival pro lidi, kteří nechodí na festivaly, zato si rádi pár hodin poleží v trávě. Jásající dav pod pódiem už viděli v reklamě na Pepsi, takže si tu atmosféru dokážou představit a můžou klidně nezúčastněně ležet dál.

Pořadatel 1 (do vysílačky): "Jak to vypadá u stejdže pod Petřínem?"
Pořadatel 2 (odpovídá): "Je to výborný, už nám tady leží snad tři sta lidí."

Zpět k pivu. Pivovar Hostomice je úplně nový, přesto už zásobuje první nálevnu v Praze, smíchovskou restauraci Balkán. Světlá dvanáctka byla celkem v pohodě a s pořádně hustou pěnou, i když možná trochu vodová, ovšem skutečnou hvězdou je tmavá čtrnáctka, nečekaně jemná a příjemně pitelná. Hostomice tak u mě mají plus, zatím jsem tu vísku měl v paměti zapsanou jen jako údajné dějiště velmi odlišného festivalu, než jakým je United Islands.

Parta Analog - Vysíláme ze studia Kyselé hory

Česká televize uvedla na prvního máje pozoruhodný pořad ve stylu "dokureality" nazvaný Parta Analog (pustit si ho můžete tady). Zdánlivě nosnou myšlenkou na začátku bylo pozvat veterány Kavčích hor z padesátých a šedesátých let a požádat je, aby spolu opět šli do vysílání. Brzy se ale ukázalo, že Kamila Moučková, Heda Čechová, Gustav Oplustil a další nejsou žádné pohádkové babičky a bodří staříci, ale zatrpklý a rozhádaný spolek dámiček plný závisti, intrik, vychloubání a malichernosti. Namísto poslušného holdu zasloužilým osobnostem vzniklo něco mnohem zajímavějšího. Portrét lidí, kteří už od společnosti po zbytek života nic nepotřebují (ani stálý příjem, ani společenské vztahy), a tak se ukazují bez jakýchkoliv masek.

Nad hlavami Mandrage vlaje ukradený prapor Black Flag

Nechtěl bych tu budit dojem, že jsem nějakým velkým příznivcem amerických Black Flag. Jednou jsem tu o nich blogoval, občas mi v hlavě zazní jejich hitovka TV Party, ovšem stejně si myslím, že co je na Black Flag nejlepší, je jejich ikonické logo. Podle mě je logo Black Flag stejně silným popkulturním symbolem jako banán Velvet Underground nebo vyplazený jazyk Rolling Stones.

Pak jsou tu čeští rádioví rockeři Mandrage, na kterých je nejlepší logo okopírované přesně podle léty prověřeného vzoru Black Flag. Členové kapely k tomu na Facebooku píšou, že „se to dozvěděli až když bylo hotové a nechtělo se jim vymýšlet nové, když už je toto takový hezký.“ Kdo jim taky může co poroučet, že? Takový hezký český přístup, pánové.

Show must go on - Dokument o 5Angels vstoupí do českých kin

Mnou velmi očekávaný dokument o pubertální dívčí pěvecké skupině 5Angels nazvaný Show! nezůstane jen ozdobou několika málo filmových festivalů, ale míří i do širší filmové distribuce.

5Angels působí tak bizarně, že vtipy na jejich účet se téměř vymýšlejí samy. Já jsem dokonce na téma 5Angels před čtyřmi lety stvořil velmi nekorektní společenskou hru (něco ve stylu Soudruhu, nezlob se). Proto předpokládám, že v tomto dokumentu kydajícím nejspodnější patra showbusinessu bude o zábavu postaráno. Snímek Show! se promítá zítra na Famufestu a do kino-distribuce vstoupí 28. listopadu.

Byl Steve Jobs šťastný?

Newton College, vysoká škola managementu a psychologie, přišla s ohromujícím reklamním sloganem: “Byl Steve Jobs šťastný?” Vidět ho, spolu s podobnými kryptickými sděleními od Newton College, můžete například ve vestibulech metra. Demencí svého sloganu se Newtonům podařilo předčit jinou soukromou školu hlásající “Neruda není váš soused.”

Pomineme nyní, že vysoká škola, která si v minulosti na svůj billboard stejně bezdůvodně dala i Václava Klause, nyní zneužívá dobrého jména zakladatele firmy Apple Stevea Jobse. Tentokrát je jejich sdělení natolik off-topic, že si můžeme domyslet několik různých možností, co tím asi chtěli říct.

- Newton College má velice pokročilý výzkumný program, podařilo se jim sestavit počítačovou simulaci Stevea Jobse, jehož pomocí zkoumají motivy jeho podnikatelské kariéry. Již brzy se svět z výsledků tohoto výzkumu dočká odpovědi na otázku, která trápí snad každého z nás: “Byl Steve Jobs šťastný?”

- Newton College do svých učeben a studoven nakoupilo mnoho počítačů značky Apple. Pokud náhodou nebyl Steve Jobs za svého života šťastný, budou mít aspoň radost jeho dědicové, protože cena akcií Applu díky této obrovské zakázce stoupá. Zároveň tato zakázka ospravedlňuje jinak jistě neoprávněné použití Jobsova jména v této reklamě.

- Newton College z vás udělá takového podnikatelského génia, jakým byl Steve Jobs, a díky tomu pak budete šťastní.

Třetí, zřejmě nejpravděpodobnější varianta počítá s tím, že hyperinteligentní lidé úspěšní ve svém oboru jsou automaticky také velice šťastní. Nemusí to tak být pokaždé. Jak řekl Ernest Hemingway, “štěstí je u inteligentních lidí tím nejzřídkavějším jevem, který znám.” Ještě více přehnaná je však představa, že nějaká škola dokáže každý rok vychovat stovky nových Jobsů. Vždy to budou z 99 % spíše jen lidé, kteří si o sobě myslí, že jsou Steve Jobs, což je obrovský rozdíl.

Citát týdne - Babovřesky

„Troškova sociologická sonda do života zdánlivě malebné jihočeské vesnice navazuje v mnohém na uznávané satirické majstrštyky jako Slunce, seno, erotika a Kameňák 3. Ještě je ovšem překonává touto mistrně odpozorovanou analýzou dysfunkčních mezilidských vztahů na českém venkově, které byly nejprve poznamenány nespravedlivým terorem kolektivizace, aby se po revoluci díky globalizaci, zemědělskému diktátu Evropy a přesunu obyvatel do měst ztratila zcela vazba vesničanů k selským tradicím a morálním hodnotám předků.

Bravurní nápad s falešnými závěrečnými titulky čtvrt hodiny před koncem nebo přepjatý happyend, který se podle všeho odehrává pouze v hlavách hlavních hrdinů, řadí Trošku mezi narativní experimentátory typu Charlieho Kaufmana“ – Jan Gregor, Aktuálně.cz

Citát týdne - Nakouřený Švihák a jeho čengliš lengvič

"House Brewing in Cesky Krumlov based L.P. 1560, where the golden brew beer is brewed Czech classical method of our ancestors just a hop from from the Czech lands and crystal spring water from their own wells" - anglický popis z etikety českého piva Nakouřený Švihák, v němž je plno "Czech classical mistakes"

Jak je možné, že etiketu na výrobku, který se vyrábí po tisících a je vyvážen i do zahraničí, nechali v Krumlově napsat někoho, kdo vůbec neumí anglicky?

Ceny Jindřicha Chalupeckého: Má umění cenu?

Po návštěvě galerie DOX mi připadá přirozené spojit do jednoho příspěvku letošní ceny Jindřicha Chalupeckého a veřejné záchody.

V DOXu uvidíte krápník a meteorit zapůjčené z Národního muzea, někdo se pod to podepsal a nazval to svým dílem. Nad mým dnešním příspěvkem zase vidíte ultra-jednoduchý piktogram z veřejné toalety, který kdokoliv z nás dokáže nakreslit za pět minut, někdo se pod něj podepsal, dal mu copyright a nazval ho svým dílem (není to vidět, ale tam dole je skutečně napsáno All rights reserved).

Já vím, že přisuzování maximální hodnoty k minimu tvůrčí práce není nic nového. Byl tu Marcel Duchamp, ten jako umělecké dílo vystavil „fontánu,“ která byla ve skutečnosti obyčejný pisoár... a už jsme znovu u toho, umění v hajzlu.

Dále letos mezi novými českými díly v DOXu najdete například sekvenci diapozitivů, na kterých jsou jen titulky, nebo rozostřený film o bloudění lesem, který by v normálních kinech nemohl být označen ani za nudný.

100 rad, jak obejít zákon

Poslední dobou se příliš často dostávám do diskuzí o tom, jak se „ubránit před zvůlí státu.“ Nemusím proto ani navštěvovat squaty nebo freetekno party, stačí třeba jít s lidmi na oběd a někdo to téma otevře.

„Když ti daj policajti lístek za stěrač, tak to vůbec neřeš. Prostě’s ho tam neměl. Zafoukal vítr a kdo ti co dokáže? Jinak pořád ještě platí osoba blízká. Když už tě maj na koberečku, tak jsi neřídil ty, ale osoba blízká a jakýpak copak. A když máš flastrů víc, tak je s nima neřeš. Teď si tě předvolali pro todle, tak ať si tě za ten druhej škraloup předvolaj znova, to bude chtít dalších pár razítek, vono to třeba zatím vyšumí...“

Samozřejmě se takové rady hojně šíří i hromadnými maily, protože je přece v zájmu každého mého známého, aby se dozvěděl, že když mu nebudou chtít zkolaudovat dům kvůli chybějícím oknům, může se odvolat na to, že naši poslanci ještě nestihli implementovat nařízení EU č. XYZ o všeobčanské okenatosti, proto je tato stížnost bezpředmětná. A radám, jak zavřít pusu pracovníkům státní správy se věnuje i nejeden web, jejichž články se při kontaktu se státním orgánem údajně stačí jen naučit nazpaměť. Takže pokud vám stát neschválí adopci dítěte, protože jste třikrát trestaný narkoman bez trvalého bydliště, půjdete jim ocitovat mezistátní dohodu z roku 1924, ve které někdo, kdo hodně sedí u počítače, našel nějakou díru, a máte vyhráno.

Na internetu se pro státní byrokraty, které je třeba přechytračit, vžil pojem „zmrdi“ (vážně). Nejsou ale zmrdi spíš ti, kteří porušují zákony a pak kolem sebe roztrubují cestičky, jak to udělat, aby nepřišel zasloužený trest? Nemohli by nejdřív třeba přestat překračovat povolenou rychlost a parkovat na invalidech?

Citát týdne - Pivní festival

"Celkem smířený s nedobrou situací, rozhodl jsem se vyzkoušet něco od našich západních sousedů, minimálně jejich pšeničné pivo by mě nemuselo zklamat. Na otázku, zda ho točí, mi slečna odpověděla, že asi ne, že má jenom světlou jedenáctku a nějaký weizen" - citát pochází z velmi zábavného článku na Pivním infu o tom, jak se nemají pořádat pivní slavnosti.

Česká festivalová sezóna začíná již tento víkend...

- “Ty vole, zahlíd’ sem Fanánka v bekstejdži, jako by se snažil wohnout.“
- „Mu něco spadlo?“
- „Ne, divoce blil!“

Pivní filolog – Discount

Onehdy mé kroky vedly Karlovou ulicí, a jen co jsem se už už dostal na Malé náměstí, upoutal můj zrak krámek s nápisem DISCOUNT. Ještě víc jsem se ale podivil nad basami Braníku, které stály ve vchodu, a to za exkluzivní cenu. Láhev za 25 korun. Ano, Braník světlý za pětadvacet! Braňo za pět búrů! Vobyčejnskej Brandimor, kterýho bezďáci lemtaj na kdejakým rohu, za jedno celý ojro! Zaslechl jsem v mysli slova Františka Nedvěda „neváhej a vejdi“ a uvnitř jsem viděl Staropramen za padesát, Kozla taktéž za padesát, Bernarda dokonce za osmdesát korun. V jednom malém krámku jsem našel jiný, naprosto samostatný ekosystém, totálně suverénní cenovou soustavu, zcela nezávislou na realitě tam venku.

Filolog by jistě namítal, že slovo „discount“ si musel tamní obchodník nějak špatně přebrat a zlevňování se mu nějak vymklo z ruky. Nebo by nápis DISCOUNT měl naznačit, že ceny jsou tu jen pro zákazníky z distant countries, kteří zrovna vylezli z letadla a nestačili ještě pochytit povědomí o cenách v českých obchodech?

Obchodní sdělení: Tento měsíc seženete Velkopopovického Kozla v Tescu za 7,90 Kč. Oproti Karlově ulici ušetříte 84%.

GPS: Blesk

Nemůžu se tomu ubránit, rád v dopravních prostředcích čtu z Blesku ostatních cestujících. Zvlášť když si v autobuse sednu “na čtyřku” a všichni tři lidé kolem mě začnou studovat Blesk, pak to ani nejde, dívat se jinam. A protože vlastně jinak než hromadnou dopravou nejezdím, vytrénoval jsem se dokonce i ke schopnosti poznat, kdy si někdo naproti mně vychutnává “archivek” (čili vydání Blesku z předešlého dne či týdne, nevěřili byste, jak často to lidi dělají, asi se jim vyplatí sjet si ty články znovu a vytěžit z nich ještě více informací).

Právě díky “pasivnímu blýskání” jsem se dozvěděl spoustu podstatných faktů, jako například kdo vyhrál posledních osm řad Superstar, že měla Dara Rolins nehodu a Iveta Bartošová syna.

“Proč sluníčko o víkendu vždy střídá zima?” – skutečný titulek opsaný z Blesku

Wildbirds & Peacedrums nezklamali

Byl to zatím nejlepší koncert roku a byla to bomba :-) Mám pocit, že někde už jsem tenhle příměr v průběhu minulých deseti let použil, nicméně bylo to „jako kdybyste Björk zastihli zpívat v malém klubu.“ Neuvěřitelný bluesový hlas Mariam Wallentinové a perkusivní nářez. Škoda jen, že nedorazilo mnoho lidí, takhle si tu atmosféru člověk musel vytvořit sám, ale kdo dorazil, tak věděl, na co jde. Zvlášť my, co už jsme je jednou zažili v Polsku. Tváří v tvář takovému náporu nelze zůstat chladným.

K předzpěvačce jen jednou větou: Kdybych si hodinu předtím nečetl v knihovně o tragédiích (antických), domníval bych se, že Ridina Ahmedová je jednou z nich.

A jelikož jsem zatížený na obaly hudebních nosičů, dokonce jsem jim v minulosti věnoval i jeden ze svých blogů, těšil jsem se i na výstavu ve foyer, která měla podle slov z oficiálních míst zahrnovat „alternativní obaly kultovních LP desek.“ Pokud byste se těšili, že Bílé album uvidíte ještě bělejší, zklamu vás. Těmi „kultovními“ umělci jsou Lily Allen, Moloko a Nickelback.

Citát týdne - Né, šestku né

"Většina učitelů prostě nedá F (známku 6)" - český filmový distributor Falcon dokonale pohřbívá pointu, srozumitelnost českému publiku i jakýkoliv smysl ve vztahu ke zbytku synopse v otrockém překladu původního sloganu "Some teachers just don't give an F."

Na film Zkažená úča se můžeme těšit již za pár měsíců.

Citát týdne - Petra Paroubková o Baldachýnovi

"Jen nějak nevím k čemu to "odprdění" patřilo, jestli k Jandákovi nebo k filmu Odcházení. To by se V. Havel mohl urazit. A to by mu vlastně Pafka Korčagin české novinářské Černé sotni Baldýnský udělal medvědí službu" - Petra Paroubková nasadila těžký kalibr v reakci na článek, v jehož názvu Tomáš Baldýnský přejmenoval nový film Václava Havla na Odprdění.

Našel jsem si význam všech těch cizích slov na Googlu, ale stejně nedokážu říct, jestli mi to přirovnání na Baldachýna sedí. Ale aspoň to zní efektněji než kdyby z Tomáše udělala třeba "Alessandra del Piera české novinářské operace Dardanely" nebo "Clauda Debussyho české novinářské Zlaté buly sicilské" :-)

Citát týdne – Děkuji za soustrast

„You goods come bis 14 day. On payment in account, or send in this address. You can transmit euro, after rate. Thank you, for sympathy.“ – instrukce jistého prodejce na Aukru pro zákazníky z ciziny.

Vltava má talent

Dnes na Nově začíná nový castingový pořad hledající talenty a na Primě bude běžet naprosto odlišný nový castingový pořad hledající talenty. Určitě jsem poslední, kdo na to přišel - já když navštívím rodiče, tak se zase po čase dostávám do světa zapnuté televize.

Za dva tři týdny bude na světě nový šik celebrit, tentokrát bude bohužel dvakrát tak dlouhý. Dobře, na televizi nekoukám, takže z první ruky to mít nebudu, ale až se proti mně příště v metru posadí někdo s Bleskem, zase na titulce bude někdo, o kom nemám ani páru. "Luďku, tys zvracel?! Tak slavil postup československý talent!" Abych udržel prst na tepu doby, začtu se pánovi do Blesku a zjistím, že Luděk je nějaký jinoch z Tanvaldu, který se v Talentmanii proslavil fenomenální hrou na vykotlanou salátovou okurku.

Naštěstí na dvojce večer dávají někoho, kdo opravdu má talent - od půl desáté poběží archivní pořad s písničkami kapely Vltava.