Jsem naprosto nadšený včerejší inscenací Vápenky od Thomase Bernharda, která proběhla na Vítkovském památníku. Ono mě už dlouho těší, že Bernhard je u nás skoro nejuváděnějším autorem, ale že si spolek Depresivní děti touží po penězích vezme na paškál pět jeho her v jedné sezóně a udělá z nich site-specific adaptace na Vítkově, to jsem se i já musel štípnout, jestli se mi to nezdá.
Včera se ukázalo, že na Bernharda nemá monopol Divadlo Komedie, ale že ho umějí dobře hrát i jinde. V podání Depresivních dětí byl tenhle autor hravější, zábavnější a (světe, div se) méně depresivní, na druhou stranu se z toho neztratila ani vážnost předlohy ani společenský podtext. Ten byl nakonec vlastně povýšen na nejdůležitější aspekt představení.
Ty inscenace se zahrají párkrát a pak hned zmizí, tak si musím dát pozor, abych ještě nějaké vychytal.
Keine Kommentare:
Kommentar veröffentlichen