Track des Monats: Kings of Convenience - Rocky Trail

Dieses Lied muss auch mit dem Video gehört werden. Kings of Convenience wussten immer am besten, wie man die entspannte Atmosphäre schafft. Jetzt sind sie wieder da und die beiden Sänger wirken total entspannt in dem wunderbaren Videoclip, der mit herausvorragender Kamerabewegung ausgestattet wurde.

Was sie heute tun - Jens Lekman

Die Serie auf meinem Blog für diesen Jahr hieß "Was sie heute tun" und sie wiederentdeckte fast vergessene Künstler aus der Vergangenheit. Der letzte Teil von dieser Serie nimmt sich einen schwedischen Sänger Jens Lekman als Thema. Jens hat ein paar wunderschöne und traurige Lieder etwa vor neun Jahren geschafft, das allerbeste Lied davon war "The Opposite of Hallelujah."

Schon lange wurde von Jens nichts gehört, zu meiner Überraschung singt er aber noch. Eine ziemlich große Tour durch die Vereinigten Staaten wurde auf Jahr 2017 geplant. Leider gibt es keine neue Musik von Jens, die alten Lieder sind aber weiterhin gut, hier ist "I Know What Love Isn't."

Co dělají dnes: Katy Goodman

Katy Goodman zažila relativně největší porci slávy v sestavě americké kapely Vivian Girls, o které jsem tu už několikrát psal. Katy možná není nejlepší baskytaristkou na světě, ale dozajista je nejkrásnější baskytaristkou na světě a to se také počítá.

Vivian Girls se už pravděpodobně na scénu nikdy nevrátí, jejich jednotlivé členky ovšem dále pokračují v jiných projektech. Katy Goodman (jinak také zvaná Kickball Katy) letos vydala novou desku s formací La Sera, která není ani tak stylově vzdálená od Vivian Girls. Tady je singl ze zmíněné desky nazvaný High Notes.

Exkluzivní pohled na nové album The Pains of Being Pure at Heart

Ve svém okolí jsem vnímán jako nadšený přiznivec amerických popařů The Pains of Being Pure at Heart (dále raději už jen Pains). Těmto sluníčkářům vychází příští týden již třetí album pod názvem Days of Abandon, proto jsem nelenil a několikrát jsem si ho projel, abych vám mohl co nejdříve nabídnout svůj názor.

Pains se na nové desce pokouší o změnu, což je obecně vzato dobře. Zatímco v některých jiných žánrech (např. EBM) je neměnnost vyžadována, v případě Pains by působila další nahrávka plná rozjásaného nenuceného popu dost nuceně. Svůj zaběhnutý model tak použijí jen několikrát a skutečně dobrá skladba jim z toho vyjde jen jednou – Until the Sun Explodes.

V ostatních případech slyšíme, jak se Pains snaží vykročit směrem ke zvuku jiných kapel, čímž bohužel spíše odkrývají své slabé stránky. Už první skladba Art Smock, která se nese v nezvykle líném duchu, mi připomíná Belle and Sebastian, a pokud o tomto pokusu lze říct něco kladného, pak jde aspoň o pozitivní posun co do textů. Také ve zbylých nových písních je cítit vyšší textařský standard oproti jejich nechvalně známému refrénu z minulého alba: „Everyone is pretty and fun, everyone is lovely and young, everyone is gentle and gone, but everyone is just everyone.“

Jedna z dalších skladeb se jmenuje podle Eurydiky, postavy z řecké mytologie (přičemž Američané její jméno vyslovují takřka k nepoznání jako Jůrydysí). Už název písně chytrému napoví a hloupého trkne, jde tu o nápodobu Arcade Fire, včetně jejich typické rytmiky a gradování sborového zpěvu/řevu dalším hlasem, který zpívá jakoby proti všem. Na aranžmá těchto nejvypjatějších pasáží je také nejvíc znát, že producent nové desky Pains dříve spolupracoval se Sigur Rós.

Jedinou doopravdy podařenou změnou je angažování nové zpěvačky Jen Goma, která v některých písních nahrazuje až neckářovsky zateplený hlas Kipa Bermana. Nejlépe se nová členka ukázala v songu Life after Life. Jedině tuto věc, společně s Until the Sun Explodes, jsem ochoten pustit si někdy znovu, i když se nebudu divit, když toto album získá od značného množství kritiků hodnocení mezi 70% a 80%.

Death Vessel se vrací s novým albem a klipem

Hlas amerického dřevorubce Joela Thibodeau, známějšího jako Death Vessel, se mezi ostatními jen tak neztratí. Aspoň mezi ostatními muži ne. Dnešní recenze na Pitchforku jej charakterizuje poněkud humpoláckou parafrází na Aerosmith - Dude sounds like a lady.

Ano, Death Vessel je zpět s třetím albem a natočil i skromný, přesto i tak dosti bizarní videoklip. Ostatní protagonisté mají na sobě paruky, rolničky, třásně a hučky s pérem, Joelovi stačí ten jeho hlas. Jmenuje se to Mercury Dime a přehrát si to můžete tady.

Nejlepší koncerty za minulý půlrok

Od letošního července do prosince jsem na koncerty chodil o něco více než v předchozích pololetích, proto mám teď rozhodně z čeho vybírat. Poprvé jsem letos nenavštívil žádný letní hudební festival v klasickém střihu letiště/louka/stany a mrzí mě to snad jen v případě Off Festivalu. Ze kterých tří koncertů jsem tedy tentokrát odcházel nejvíc nadšený?

1. Editors @ Lucerna Music Bar.........................93 %
2. Suede + Teleman @ Lucerna.........................91 %
3. Owen Pallett + Buke and Gase @ MeetFactory...90 %

Show must go on - Dokument o 5Angels vstoupí do českých kin

Mnou velmi očekávaný dokument o pubertální dívčí pěvecké skupině 5Angels nazvaný Show! nezůstane jen ozdobou několika málo filmových festivalů, ale míří i do širší filmové distribuce.

5Angels působí tak bizarně, že vtipy na jejich účet se téměř vymýšlejí samy. Já jsem dokonce na téma 5Angels před čtyřmi lety stvořil velmi nekorektní společenskou hru (něco ve stylu Soudruhu, nezlob se). Proto předpokládám, že v tomto dokumentu kydajícím nejspodnější patra showbusinessu bude o zábavu postaráno. Snímek Show! se promítá zítra na Famufestu a do kino-distribuce vstoupí 28. listopadu.

Livertek - Belle and Sebastian / Kouyaté and Neerman

V rubrice Livertek se vždy poslední čtvrtek v měsíci ohlížím za novou úrodou koncertních klipů a doporučuji vám ty nejlepší. Protentokrát to u mě vyhráli mí dlouhodobí oblíbenci Belle and Sebastian, kteří byli před několika týdny jednou z hlavních hvězd Pitchfork Music Festivalu v Chicagu. Členové kapely už na pohled dávno nepůsobí tak mladě jako kdysi, zní však stále svěže. Pro vás vybírám skladbu The Stars of Track and Field, pocházející z prvního alba, které jsem od B+S kdy měl (If you're Feeling Sinister).

Dále musím zmínit i vynikající vystoupení na pomezí jazzu a world music, které spolu spáchali perkusisté Lansiné Kouyaté a David Neerman. Jako kdyby to už tak nebylo dost žhavé a akční, jejich exhibice je nasnímaná ve stylu "take away show," který pokaždé nabízí intimní kontakt s umělci a úchvatnou kameru (viz starší díly zde).

Copak letní festivaly, v říjnu to bude teprve tanec!

Promotéři klubových koncertů už teď poctivě plní termíny v pražských podnicích a hlavně v říjnu nás čeká nebývale bohatá nabídka kvalitní hudby. Já si brousím zuby zejména na čtyři návraty kapel, z nichž jsem byl minule úplně odvařený a ohodnotil jsem je minimálně devadesáti procenty.

Jako první si udělají čas Jaga Jazzist, jejichž severská jazzová síla se protne se smyčci pražských filharmoniků, dostaví se také bizarní inovátoři psychedelického rocku Deerhunter, islandští múm přijedou v léty pozměněné sestavě, ovšem i tak snad zůstanou hraví a roztomilí, a pop-rockeři Editors do toho pokaždé jdou na maximum, ač jejich poslední desku kritika odmítla. Ještě jednou připomínám, že z předchozích vystoupení zmíněných kapel jsem byl naprosto u vytržení. A přidejte k tomu ještě Pixies, což je jméno, o němž se nevedou diskuze, a program na říjen je hotový.

- 3. října – Jaga Jazzist – Lucerna
- 4. října – múm – Meet Factory
- 6. října – Editors – Lucerna Music Bar
- 10. října – Pixies – Lucerna
- 26. října – Deerhunter – Meet Factory

PS: Časy se mění, před mnoha lety to chodilo tak, že naprostá většina dobrých kapel koncertovala v Roxy. A co tam dávají dneska? Aha, Climax s Chrisem Sadlerem, tak beru zpátky, že se časy mění.

Upíři z Vampire Weekend vyměnili krev za šampaňské

Skupina Vampire Weekend přišla před třemi lety s výbornou popovou deskou Contra, plnou hravých perkusí a zářivých hitů. Poslouchám ji dodnes. Nový klip Ya Hey naznačuje, že se upíři stále drží ve formě. Možná jim prospívá všechno to šampaňské, jehož mají tolik, že s ním mohou takhle bezostyšně plýtvat. Všude se píše, že ta písnička má prý přesah do náboženství, takže pokud si ji tak jako já na základě obrazové složky a odkazu na Rolling Stones vyložíte mnohem přízemněji, jste vedle.

A pokud spíš než na náboženství jste sportovní typ, pusťte si z archivu naprosto famózní upíří klip k písni Giving up the Gun, v němž se na perfektně hygienicky čistém kurtu ukáží i Jake Gyllenhaal a RZA.

Jaro už je konečně tady, a tak nás Eleanor Friedberger v pravý čas varuje před zíráním přímo do slunce

Na Eleanor ovšem zírat můžete, protože právě natočila nový klip k písničce Stare at the Sun. Je zvláštní, kolik bizarností a nahoty člověk vidí, když se na internetu probírá novými videoklipy (Flaming Lips, The Knife, Shining). Eleanor Friedberger, známá také ze sourozeneckého dua Fiery Furnaces, však z této řady  vybočuje jednoduchým, jarně laděným klipem plném huňatých bobtailů, nemoderních svetrů, zadní projekce a samozřejmě i radostného povalování na slunci. Text je navíc překládán do znakové řeči, takže se varování "try not to stare at the sun" dostane opravdu ke každému.

Jon Spencer Blues Explosion vybombili nejlepší koncert roku

Nedávno jsem na Pitchforku četl recenzi na nejnovější album americké trojice Jon Spencer Blues Explosion. Psalo se tam o kapele, která už se na scéně potuluje celkem dlouho a po hudební stránce si vyzkoušela lecjaký experiment, ovšem teď jako by všechno, co je navíc, odhodili, potrénovali a znovu se hlásili o post nejdrsnější a nejvymakanější rock'n'rollové smečky v USA.

Jak se ukázalo včera v Paláci Akropolis, je to pravda do posledního puntíku. Nedokážu si představit, jak tvrdě museli JSBX před touto sezónou cvičit, že se jim podařilo dát dohromady tak ostrou show. Mají plno hitů, které zní naživo pětkrát lépe než na desce, a střídají je v kulometném sledu. Vlastně ani nehrají intra a občas vynechají i závěrečnou nálož riffů, aby se ve zlomku vteřiny pustili do dalšího, ještě drsnějšího hlasitého fláku. Mimo svých monologů uprostřed songů Jon nemluví k publiku, nedělá přestávky, padá s kytarou do kolen, žene zesilovač do červeného pásma, svíjí se u tereminu a sype tam jedno sólo za druhým. A když se s hochy vrátí na přídavek, položí se do toho ještě dvakrát tolik a střídá nový materiál s kousky starších songů jako Bellbottoms nebo Blues Explosion Man.I když hrají jen v klubech pro 500 lidí (a atmosféře to jen pomáhá), Jon Spencer Blues Explosion se už dostali do nejvyššího patra rockové opravdovosti. The Hives to částečně předstírají, Rolling Stones na to dneska můžou jen vzpomínat, ale Jona Spencera skutečně posedl stejný duch jako Iggyho Popa. Duch rock'n'rollu.

K úspěchu včerejšího koncertu přispěla i vynikající předkapela The Mentalettes, perfektní protipól k JSBX zaměřený na stejné publikum. Vokální trio slečinek vlnících se ve sladěných šatech představuje guilty pleasure pro každého milovníka elektrifikovaného blues a rock'n'rollu. Holkám to slušně odsýpalo, nešetřilo se teatrálními gesty a mimikou a jejich doprovodná kapela sice šedesátá léta nezažila, ale dokáže si je velmi dobře představit.

Na závěr jsem vybral několik rozostřených ukázek z Youtube, které dokáží aspoň trochu ilustrovat, co se včera na pódiu v Akropoli dělo - Jon Spencer Blues Explosion, The Mentalettes.

Pět nejočekávanějších koncertů tohoto podzimu

Hudební festivaly letošních prázdnin, které se zapíší do dějin jako léto bez jediného pěkného a slunečného víkendu, plus minus neslavně skončily a je čas přesunout se do klubů. Z podzimního kalendáře jsem vybral pět dnů, na které byste se měli nejvíc těšit, pokud máte stejný hudební vkus jako já.

- 29. října - Zatímco následujících čtyřicet dní je spojeno s několika vcelku nadějnými vystoupeními islandských elektronických mrazíků a křehkých klavíristek, ta pravá očekávání s sebou nese až Amanda Palmer. Opravdu pro ni budou hrát čeští muzikanti? Bude vystupovat nahá, tak jako v klipu pro Flaming Lips? Uvidíme v Paláci Akropolis.

- 4. listopadu - Komu připadá všechna alternativní hudba příliš depresivní nebo artová, vyhlíží pražskou premiéru The Pains of Being Pure at Heart. Jejich hurá písničky jsem před lety naživo okusil v polských Myslowitzích a věřím, že ani jejich novější materiál v Meet Factory nezklame.

- 12. listopadu - Jejda, Beach House a Orbital v jeden den! Nebude to lehká volba, protože obě formace mám moc rád. Na jedné straně první české vystoupení zádumčivých soulových mazlíků, které bude určitě skýtat nepřekonatelnou atmosféru, na straně druhé další příležitost pořadatelského týmu stojícího za Rock for People podruhé lidem prodat hvězdy, které měly vystoupit už na jejich festivalu. Navíc nevětraná Lucerna plná lidí dokáže i v listopadu evokovat parní letní den. Pokud ale jde o samotné Orbital, kvůli nim bych se tam vydal.

- 27. listopadu - Ke koncertu Swans mám ještě komplikovanější vztah než k Orbital v Lucerně. Swans jsou velmi velmi dobří, ale hrají velmi velmi nahlas. Na současném turné hrají výlučně ze své údajně nejlepší desky za třicet let na scéně a už v několika recenzích jsem četl zmínky o nejlepší koncertní kapele na světě, ale jít na jejich show znamená buď si vzít ucpávky do uší, nebo ohluchnout. Z tohoto minutového sestřihu si můžete udělat obrázek o tom, co se na jejich koncertech děje.

- 14. prosince - Přestože recenze na novou desku japonských Mono nejsou nijak jásavé, jejich koncert na Dobešce bude stát za to. Hrají pořád tu samou písničku a při domácím poslechu už to začíná být nuda, ale naživo se tento handicap utopí v nekonečných gradacích a rozmáchlých romantických nájezdech.

Zůstalo mi něco z minulého roku?

Myslím to z pohledu nové hudby, samozřejmě. Vznikla vloni vůbec nějaká alba, na která si ještě za pár let vzpomenu jako na svoje oblíbené desky? Když jsem se probíral tím, co v roce 2011 vyšlo, musím uznat, že jsem našel pár povedených alb, která jsem si celkem oblíbil (v abecedním pořadí):

- Beirut: The Rip Tide
- Dum Dum Girls: Only in Dreams
- Lykke Li: Wounded Rhymes
- Pains of Being Pure at Heart: Belong
- Radiohead: King of Limbs
- Real Estate: Days
- Thurston Moore: Demolished Thoughts

Navzdory tomu ani mezi těmito deskami nemohu žádnou prohlásit za geniální, bezchybnou, nadčasovou, což se mi stává snad poprvé. Slyšel jsem (aspoň částečně) i plno hudby, která vloni sklízela nejlepší recenze (PJ Harvey, St Vincent, Bon Iver, Destroyer, M83), ovšem zejména dva naposledy jmenovaní mou skepsi ještě prohloubili. Letos je k vydání připraveno několik bedlivě očekávaných novinek mých dlouhodobých oblíbenců, tak snad hudební rok 2012 dopadne z mého pohledu lépe než ten předešlý.

Moje nejoblíbenější písničky od poloviny ledna

Queens of the Stone Age dnes oznámili, že ruší část svého turné, včetně pražské zastávky. Jak ukazuje tento žebříček z mého Winampu, celkem jsem se na ně těšil :-(

1. Queens of the Stone Age - How to Handle a Rope
2. Vivian Girls - I Heard you Say
3. Belle and Sebastian - Come on Sister
4. Queens of the Stone Age - You Would Know
5. Sparks - This Town ain't Big Enough for Both of us
6. Arcade Fire - We used to Wait
7. Dum Dum Girls - He Gets me High
8. Twilight Singers - Blackbird and the Fox
9. Eagles of Death Metal - Heart on
10. Arcade Fire - Sprawl II

Vivian Girls se vrací do Čech!

V rozpálené Sedmičce na Strahově vystoupí mé oblíbené dívčí trio 5. srpna.

Moje recenze v dnešní E15 – Vivian Girls

Poslechněte si celé nové album Vivian Girls

Newyorský soubor dívčího popu Vivian Girls nahalekal už třetí desku a dva týdny před vydáním si ji můžete celou poslechnout na webu NPR. Vivianky vždycky schválně zněly tak trochu strnule a víc než trochu falešně, ale v tom možná spočívá jejich kouzlo. Jestli se jim tentokrát podařilo do všech těch hlukových ploch vměstnat dostatečně dobré písničky, můžete posoudit sami. Na první poslech se mi to celkem líbí, navíc oceňuji, že na albu není ani jedna tichá intimní balada s akustickou kytarou.

Noví Pains na první poslech: Výborná kůrka, výborná střída

The Pains of Being Pure at Heart (neboli jak já jim přezdívám, dobrosrdcaté chleby) hodí koncem tohoto měsíce na pult nový pecen a nebude to žádné okoralé zboží. Máslo se na něj bude dobře roztírat, marmeláda taky... no dobře, teď vážně, Pains jsou pozoruhodná partička rozzářených optimistů s elektrickými kytarami a jejich druhá deska bude podle všeho stejně dobrým soundtrackem pro rozzářené jarní víkendy jako ta předchozí. Všech deset skladeb z jejich připravovaného alba Belong si můžete legálně poslechnout na této stránce.

Stáhněte si novou milou písničku od Vivian Girls

Holky vivianky nabízejí na webu svého vydavatelství novou výbornou skladbu z nadcházejícího alba nazvanou I Heard You Say (do formuláře ani nemusíte zadávat svůj e-mail, abyste si ji stáhli). Písnička je pojatá tak tradičně, že by mohla i do Country Rádia, zpívaná trochu falešně, přesto tak roztomilá, že si ji musím pouštět pořád dokola :-) A kdybyste k tomu chtěli i trochu obrázků, můžete si k této skladbě pustit velmi zimní a statický klip umístěný na webu Pitchfork.