Nejlepší desky roku 2013 - The Flaming Lips

Přehled mých nejoblíbenějších desek roku 2011 jsem tu publikoval jako seznam, vloni jsem vynechal a letos se každému albu budu věnovat v samostatném příspěvku. Nebude jich jen pár, takže nám tenhle nepravidelný seriál vydrží až do nového roku. O nejlepších albech tu budu psát bez jakéhokoliv dalšího pořadí a dnes začínáme s Flaming Lips.

Poslední nahrávky Flaming Lips mám rád za to, jak nekompromisně následují své šílené koncepty a rezignují na jakékoliv pnutí po rychlých a hitových melodiích (a že tito pánové hity umí!). Na letošním albu okatě nazvaném The Terror zanevřeli Flaming Lips na všechny normálně znějící nástroje a devíti novým skladbám dominují bublající syntezátory, brutální efekty a obskurní zvuky odnikud. Rytmika naopak často chybí. Poslechněte si tuto skladbu a všimněte si zejména toho, jak jsou snímány kytara a bicí, které nastoupí před polovinou písně. Lips zde znějí, jako by seděli v kruhu na podlaze nějakého zdevastovaného bytu, zdeprimovaní drogami, které do vzduchu rozptýlila vláda, a zakřiknutě přezpívávali mantru "Always there, in our hearts, fear of violence and of death," než si pro ně přijede Ideopolicie. A takové je celé album The Terror.

Troy von Balthazar se vrátí do Prahy se svou rockovou kapelou Chokebore

Chokebore, dávná kapela Troye von Balthazara, se znovu podívá do našeho hlavního města. A navíc spolu s nimi zahrají i Girls against Boys.

Věčně deprimovaní Chokebore se na scénu po dlouhé pauze vrátili v roce 2010, během svého krátkého turné navštívili i Prahu a mně se to tehdy ohromně líbilo. Kdo se tehdy do strahovského klubu 007 nevešel, dostane druhou šanci 21. listopadu 8. prosince v Lucerna Music Baru a je to dobře. Troy už v Čechách nějaký ten pátek nebyl a začínal mi chybět. Pojďme si jej a jeho boys připomenout v klipu k (jak jinak než depresivní) skladbě You Are the Sunshine of my Life.

Livertek – Chelsea Light Moving / Sigur Rós / Portishead

V rubrice Livertek, neboli “live čtvrtek,” vám pravidelně představuji nejzajímavější koncertní záznamy, které mě zaujaly při brouzdání internetem. Odteď tomu tak bude každý poslední čtvrtek v měsíci.

Chelsea Light Moving nejsou žádní nováčci. Post-pubertální noise-punkové valy u nich hraje Thurston Moore, díky jehož hudbě je svět lepším místem k žití už od začátku osmdesátých let. Před časem se Thurston po více než čtvrt století rozešel se svou kapelou Sonic Youth a se svou manželkou Kim Gordon a jeho nová formace mu pomáhá nalézt cestu do časů rozbouřeného mládí. Zpětná vazba na jeho kytaře je ve skladbě Alighted opravdu gigantická, určitě to dokoukejte až do konce. Asi pochopíte mé překvapení, když jsem vloni očekával první koncert Thurstona Moorea ve svém životě jako poklidnou prezentaci jeho novějšího snivého materiálu a místo toho nastalo takovéhle peklo… UPDATE 01/04: Ještě šťavnatější je právě zveřejněný záznam vystoupení Chelsea Light Moving z festivalu SXSW. Hrají tam mimo jiné i Alighted, ale stojí to za to od začátku do konce.

Zatímco Sonic Youth jsem za doby jejich existence vždycky propásnul, v případě islandských Sigur Rós se můžu pyšnit tím, že jsem viděl už jejich první koncert v pražském Paláci Akropolis před dvanácti lety. Nová skladba Kveikur uvedená nedávno v televizní premiéře v pořadu Jimmyho Fallona je méně éterická než jejich skladby z přelomu století a méně veselá než jejich album Med Sud í Eyrum Vid Spilum Endalaust (pamatujte, jsou z Islandu, takže jejich tvorba nemůže mít normální názvy). Přesto jde podle mého názoru o vykročení správným směrem a zejména jejich práce s perkusemi je v tomto kousku neodolatelná.

A protože byl tento měsíc ohlášen první český koncert mých dlouholetých hrdinů Portishead, dovolím si tentokrát poskytnout vám kromě žhavých novinek i jeden odkaz na retro-skladbu. Pro mnoho lidí mé generace se nejdůležitější formativní koncertní nahrávkou stala Nirvana MTV Unplugged in New York. Mým nejoblíbenějším koncertem v době dospívání byl jiný newyorský záznam, a sice právě koncert Portishead. Depresivní zpěvačka, scratchování, symfonické těleso, v tomhle koncertu je prostě všechno. Dokonce si vzpomínám, že jsem tehdy na desku od Portishead napsal recenzi jako slohové cvičení ve škole (a už tenkrát jsem se potýkal s popisem metaforických textů, zvlášť složených v jiném jazyce). Kompletní záznam tohoto legendárního koncertu, který jsem slyšel už nesčetněkrát, je na Youtube k vidění zde a já z něj pro vás vybírám svou nejoblíbenější píseň Only You.

Moje nejoblíbenější písničky za posledních pět měsíců

Přehled mých nejhranějších písniček z Winampu je tentokrát kromobyčejně reprezentativní – naposledy jsem statistiky mazal na začátku září. Jak vidno, během postupného ochlazování o 35 stupňů zabíralo u nás nejlépe chladné klikání a hučení geniálního Buriala, severský půvab podivné Karin Dreijer Andersson a ta největší injekce optimismu, která zabírá i při arktických mrazech, v podání New Order. Odkazy vedou na mé nedávné příspěvky, v nichž jsem tyto písně dával ke stažení.

1. Burial – Street Halo
2. dEUS feat. K.D. Andersson – Slow
3. New Order – Bizarre Love Triangle
4. New Order – Krafty
5. Burial – UK
6. Dum Dum Girls – Bedroom Eyes
7. Patrick Wolf – The City
8. Lykke Li – I Follow Rivers
9. Divine Comedy – Lady of a Certain Age
10. The Cure – Prayers for Rain

Podívejte se na klip se Stellanem Skarsgårdem

Jak vyplývá z nejrůznějších žebříčků hudebních serverů, jedním z nejpozoruhodnějších videoklipů roku je nádherně natočená dramatická scéna z luxusní restaurace, která doprovází píseň "Sadness is a Blessing" od švédské zpěvačky Lykke Li. Kromě půvabné Lykke, která sama prokazuje pozoruhodný herecký talent, ve videu září i velký Stellan Skarsgård jako její manžel, který Lykke pravděpodobně provedl něco ošklivého. Výsledek svou atmosférou více než připomíná Stellanův poslední biják Melancholia.

Klip si můžete pustit z Youtube nebo z Vimea.

Broken English for broken people

Dostal jsem se k redigování překladů českých písňových textů do angličtiny a zjistil jsem, že když dám dohromady tři nejvíce pomýlené pokusy o anglický jazyk, vznikne svým způsobem půvabná depresivní básnička. Takové skoro-haiku.

Who will give refreshments to the rocks?
Worldly wisdom I’ll envisage all the lies
You so like if I wheedle you

Citát týdne - Jan Borna

"Nalevo borovice,
napravo smrk
a uprostřed opadávám já.

Stojím po kolena
sám v sobě
a pořád se neznám
o nic víc.

Jediné, co vím, je,
že Holanovi by se tato básnička
nelíbila,
ale Holan za mě moč
neudrží."

- Jan Borna, Na verandě v Syřenově

Troy von Balthazar bude v České televizi

Na včerejší Troyův koncert na Strahov zavítala i kamera České televize, a protože na Sedmičce do zákulisí v podstatě nevedou dveře, mohl jsem od šatny pořídit tento snímek, na němž Troy poskytuje rozhovor. Celé se to údajně objeví v pořadu jménem Kult_off – to abych si zase pořídil televizi, tohle bych chtěl vidět :-)

Jinak Troyovo vystoupení nebylo včera (v porovnání s desítkami těch ostatních Troyových gigů, co už jsem viděl :-) ) zrovna nejlepší. Bylo zaručeně nejdelší, ale tím pádem zbylo až příliš mnoho času na absurdní pokusy s mikrofonem a na doprovodný band. Obojí podle mě jeho show ničí. Stále to ale byl on, takže dobré to prostě bylo. A balada Tigers zazpívaná bez mikrofonu jen za doprovodu kazeťáku a chrastítek nebo úžasná píseň Wings složená údajně v Los Angeles v době, kdy Troye kamarád vyhodil z bytu a on musel žít v autě, na mě zapůsobily stejně silně jako jindy.

Korespondence V+W mistrně převedená na jeviště

Kde se píše o brněnském divadelním představení "Korespondence V+W," tam se začíná u scénáře. Ten je mistrně seštrikovaný z dopisů velikánů do podoby jevištního kusu s dramatickým obloukem, v němž na začátku postavám není dobře, pak je jim zle a po přestávce celou hodinu nejhůř. Bez geniální režie přetékající vizuálními nápady a stylovostí, neokoukaných herců schopných věrně zahrát skutečné dějinné postavy, výborné scénografie, hudby a světel by to nebylo ani z poloviny tak strhující. Jestli na tohle nebudou za pár týdnů pršet Thálie a Radoci, tak budu valit Bulvy. S otevřenou Papullí :-)

Za největší triumf tvůrců považuji, že se odvážili sáhnout po útržcích z tvorby Osvobozeného divadla, ironizovat je a podmalovat jimi rozklad Werichova manželství a vetšení jeho duše. Nikomu jinému než géniům by tohle neprošlo.

Portishead vystoupí na Pohodě 2011

Hrdinové mého mládí Portishead, jejichž záznam z Roselandu byl u mě před deseti lety jasně nejhranější koncertní nahrávkou, se poprvé objeví naživo na našem (československém) území. I kdyby už teď přestali organizátoři Pohody nabírat kapely, stejně by se vyplatilo do Trenčína jet.

Troy von Balthazar opět v Praze

Epochální písničkář a rocker Troy von Balthazar se opět jednou podívá do Prahy. 5. prosince bude v Lucerna Music Baru předskakovat někomu, kdo má ještě více jmen než on - Melisse Auf der Maur, bývalé baskytaristce skupin Smashing Pumpkins a Hole. O neuvěřitelné intimitě Troyových vystoupení s akustickou kytarou vás jistě přesvědčí toto video.

Moje nejoblíběnější desky z roku 2002 - nová soutěž

Pivo dostane ten, kdo jako první v komentářích pojmenuje aspoň jednu z nich.

Jinak včera se na Radiu 1 hrál rok 2001, z nějž mám nejradši první desku The Strokes. Její obal by jistě nebylo těžké uhodnout stejně jako parodovat. Na webu Quietus nedávno měli soutěž, v níž najali mima, aby ztvárnil obaly známých alb a lidi je pak mohli hádat. Myslím, že právě The Strokes by nebyli žádný oříšek ani pro mě, a to nemám žádnou pantomimickou průpravu. Stačila by mi jedna lyžařská rukavice, kterou mám ve skříni :-)

Co všechno je třeba splnit, než se stanete pravým fanouškem The Cure

** You must suffer from major depression, preferably baseless and self-inflicted.
** You must be an active member of the Goth subculture. You must be completely unaware that Goth is emo in stupid clothes.
** You must believe in the philosophical theory of existentialism, or at least believe that you understand existentialism.
** You should write loads of really bad, depressing, whining, moaning poetry. This poetry must be inflicted upon high-school creative writing teachers, long-suffering parents, unsuspecting bystanders, and your soon-to-be-former friends.
** Remember your new friends, "pills," and "booze." They are the only friends you need, and the only friends you deserve.

(Zdroj: Uncyclopedia)

Vánoční dárek ze srdce atomu – Kompilace tklivých balad

VARIOUS ARTISTS - Too Late For International Singles Day vol. 2
Smícháno v říjnu 2009, dejte vědět, jak se vám to líbilo.

1. Nick Cave and the Bad Seeds – By the time I get to Phoenix
2. Spiritualized – Broken heart
3. Arcade Fire – Neon Bible
4. All Angels Gone – Stephen H.

Dostupné z tohoto odkazu

Allroh + Troy von Balthazar naživo v Matrixu

Oba byli úžasní a dokonalí jako vždy, já je prostě, ehm, looooowíškuju :-) Teď by třeba spolu mohli natočit nějakou pěknou oskarovou písničku.

PS: Pak tam ještě hrál Scott McCloud, ten mě napoprvé moc neoslovil.

"And so this is Christmas, I hope you have fun, another bottle over, a new one just begun" :-)

Down is the new up, emo is the new hiphop

Když u mě naposledy byli na návštěvě rodiče, ptali se mě na emo a nejspíš i trochu sondovali, zda jsem něčemu takovému nepropadnul. Prý někde četli, že je to nové odvětví hiphopu věnující se sebeničení :-) Dobře, teď není rok 2007, to je jedna věc, ale hlavně emo a hiphop nemají vůbec nic společného, jak ilustruje vtip nad tímhle postem (click to enlarge)

PS: Den poté jsem navštívil prarodiče a dostal jsem od nich k narozkám bonboniéru. Zahrál jsem si takovou hru, že když ji otočím dnem vzhůru, za jak dlouho najdu mezi popisky sousloví „Lidl Stiftung.“ Svůj rekord jsem nepřekonal, bylo to pět vteřin. Tak tohle je emo…

Pitchfork sestavil dlouhý seznam nejlepších alb uplynulé dekády

Z první dvacítky mám pět desek a všechny jsou pro mě super top:

1. Radiohead – Kid A
2. Arcade Fire – Funeral
7. The Strokes – Is this it
14. Animal Collective – Merriweather Post Pavillion
20. Interpol – Turn on the Bright Lights

Zde a pak další přilehlé odkazy - http://pitchfork.com/features/staff-lists/7710-the-top-200-albums-of-the-2000s-20-1/