Nejlepší desky roku 2013 - Savages

Během uplynulého měsíce jsem vás tu upozornil na pět výjimečných alb z minulého roku, která byla podle mě lepší než cokoliv jiného, co jsem slyšel – psal jsem o The Flaming Lips, Deerhunter, Suede, Sigur Rós a Arcade Fire. Všechno to jsou ale obecně známí veteráni, provařená jména, která si už po léta štěbetají vrabci na stromech. Relativně největšími zelenáči mezi nimi jsou Arcade Fire, kteří zatím natočili jen čtyři alba, ale i ti už dostali Grammy v té nejhlavnější kategorii.

A pak tu máme jeden debut od zbrusu nových, mladých divošek Savages. Tato londýnská čtveřice hraje post punk a já si nevzpomínám na žádné lepší post punkové album od vydání první desky Interpol. Na rozdíl od Interpol odhazují Savages stranou jakékoliv smutnění a melancholii a jdou do toho mnohem agresivněji a hlasitěji. Jejich hudba je nepřeslechnutelná a nepominutelná, a když náhodou hraje v rádiu, věřím, že i nepozorní posluchači musí najednou zbystřit a bázlivě se tázat po tom, co to probůh je.

Post punk je vždycky trochu revival, takže i Savages znějí krapet nemoderně. Myslí to ale vážně, jdou do toho na sto procent, až z nich jde trochu strach. A tím nemyslím jen zpěvačku Jehnny Beth, ale i všechny nástroje, včetně řádně ostře snímaných činelů na bicí soupravě Fay Miltonové. Jako ukázku doporučuji píseň Shut up, jednoznačně jednu z ikonických skladeb roku 2013.

Tím končí moje průběžná rubrika o nejlepších hudebních albech minulého roku a zbývá jen uvést přehled desek, které skončily těsně pod čarou. Jsou to další velice dobré desky, které jsem si užil, a které z mého pohledu vystoupily o pár schůdků nad průměrnou produkci, ale ne zase tak vysoko jako Flaming Lips, Deerhunter, Suede, Sigur Rós, Arcade Fire a Savages. Jsou to:

- The Haxan Cloak: Excavation
- Houpací koně: Everest
- My Bloody Valentine: mbv
- Nine Inch Nails: Hesitation Marks
- Queens of the Stone Age: ...like Clockwork

Nejlepší koncerty za minulý půlrok

Od letošního července do prosince jsem na koncerty chodil o něco více než v předchozích pololetích, proto mám teď rozhodně z čeho vybírat. Poprvé jsem letos nenavštívil žádný letní hudební festival v klasickém střihu letiště/louka/stany a mrzí mě to snad jen v případě Off Festivalu. Ze kterých tří koncertů jsem tedy tentokrát odcházel nejvíc nadšený?

1. Editors @ Lucerna Music Bar.........................93 %
2. Suede + Teleman @ Lucerna.........................91 %
3. Owen Pallett + Buke and Gase @ MeetFactory...90 %

Livertek / Nejlepší desky roku 2013 – Suede

Dnes se dostávám ke třetímu albu z těch, které jsem letos považoval za výjimečné. Tentokrát půjde o kousek, který má z mého stručného seznamu ty nejmenší šance stanout na předních (či aspoň zadních) místech podobných žebříčků v nejrůznějších médiích. Suede natočili úžasné album, ale mnoha lidem stačí letmým poslechem si ověřit, že stále znějí jako kdysi, odmávnout je a vrátit se k poslechu Sky Ferreiry nebo Kendricka Lamara.

Přitom deska s názvem Bloodsports není jen to, čemu se zdvořile říká návrat do formy (viz např. letošní David Bowie), ale velmi silnou nahrávkou, ať už se na ní podíváme z jakéhokoliv úhlu. Téměř každá z deseti nových písní je jasnou hitovkou a Suede je dokáží velmi přesvědčivě převést i na koncertní pódia. Album je koncipováno jako příběh milostného vztahu od začátku do konce, proto poskytuje dostatek prostoru pro mocné vypalovačky i emocionálně vypjaté momenty, které ostatně Brettovi Andersonovi jdou nejlépe.

Protože máme dnes poslední čtvrtek v měsíci a to si vždy pouštíme koncertní nahrávky, dáme si od Suede živé provedení písně Barriers, kterou vynikající deska Bloodsports začíná.

Troy von Balthazar se vrátí do Prahy se svou rockovou kapelou Chokebore

Chokebore, dávná kapela Troye von Balthazara, se znovu podívá do našeho hlavního města. A navíc spolu s nimi zahrají i Girls against Boys.

Věčně deprimovaní Chokebore se na scénu po dlouhé pauze vrátili v roce 2010, během svého krátkého turné navštívili i Prahu a mně se to tehdy ohromně líbilo. Kdo se tehdy do strahovského klubu 007 nevešel, dostane druhou šanci 21. listopadu 8. prosince v Lucerna Music Baru a je to dobře. Troy už v Čechách nějaký ten pátek nebyl a začínal mi chybět. Pojďme si jej a jeho boys připomenout v klipu k (jak jinak než depresivní) skladbě You Are the Sunshine of my Life.

Copak letní festivaly, v říjnu to bude teprve tanec!

Promotéři klubových koncertů už teď poctivě plní termíny v pražských podnicích a hlavně v říjnu nás čeká nebývale bohatá nabídka kvalitní hudby. Já si brousím zuby zejména na čtyři návraty kapel, z nichž jsem byl minule úplně odvařený a ohodnotil jsem je minimálně devadesáti procenty.

Jako první si udělají čas Jaga Jazzist, jejichž severská jazzová síla se protne se smyčci pražských filharmoniků, dostaví se také bizarní inovátoři psychedelického rocku Deerhunter, islandští múm přijedou v léty pozměněné sestavě, ovšem i tak snad zůstanou hraví a roztomilí, a pop-rockeři Editors do toho pokaždé jdou na maximum, ač jejich poslední desku kritika odmítla. Ještě jednou připomínám, že z předchozích vystoupení zmíněných kapel jsem byl naprosto u vytržení. A přidejte k tomu ještě Pixies, což je jméno, o němž se nevedou diskuze, a program na říjen je hotový.

- 3. října – Jaga Jazzist – Lucerna
- 4. října – múm – Meet Factory
- 6. října – Editors – Lucerna Music Bar
- 10. října – Pixies – Lucerna
- 26. října – Deerhunter – Meet Factory

PS: Časy se mění, před mnoha lety to chodilo tak, že naprostá většina dobrých kapel koncertovala v Roxy. A co tam dávají dneska? Aha, Climax s Chrisem Sadlerem, tak beru zpátky, že se časy mění.

My Bloody Valentine: Kdo by si pomyslel, že jednou budou hrát v klubu uprostřed Prahy?

Před dvěma dny poctili pražskou Dobešku svou návštěvou Shellac a asi nebudu daleko od pravdy, když napíšu, že všem 250 přítomným lidem naprosto vytřeli zrak. Jejich show byla výbušná, výborně sehraná, správně namixovaná od dvacet let starých písniček až po nikdy předtím neslyšené novinky a svým způsobem (velmi zvláštním způsobem) humorná.

Tímto okamžikem se moje pozornost v pomyslném seriálu koncertů chystaných do absurdně skromných prostor, než jaké by odpovídaly roli daných kapel v dějinách soudobé hudby, přesouvá k irským hlukařům My Bloody Valentine. Jejich předchozí album Loveless označil Pitchfork koncem devadesátých let za nejlepší album celé uplynulé dekády, to už si ale My Bloody Valentine dávno dávali pauzu. Ta skončila až letos vydáním rovněž vynikající desky mbv, kterou kapela 10. června představí v Divadle Archa.

Na rozdíl od dalších velkých návratů devadesátkových legend, které bylo možné vidět jen v zahraničí (Blur, Pulp, Stone Roses), není těžké My Bloody Valetine zastihnout. Zahrají v Čechách a postupně i ve všech zemích, které s naší vlastí sousedí. Každý si tak může vybrat, jestli je chce vidět na velkém festivalu pod otevřeným nebem, nebo v Praze v klubu pro jeden tisíc lidí. Byla by škoda je propásnout.

Livertek - Suede

Nedávno jsem se tu zmínil, jak jsem vcelku nahodile přišel k zalíbení v kapele Suede, a dnes si pustíme jejich čerstvý koncertní klip. Brett Anderson a jeho postarší kolegové to stále umí dobře rozbalit, jak dokazuje i záznam jejich vystoupení pro stanici BBC6. Na tomto odkazu pro dnešek doporučuji jejich novou pecku It Starts and Ends with you.

Livertek - Pulp

Ještě jsem z hlavy nestačil vyhnat Davida Byrna, kterého jsem vám doporučil minulý čtvrtek, a už je tu další vydání mé jaterní rubriky. Tentokrát jsem zvolil Pulp a jejich první vystoupení v televizi po deseti letech. A navíc hned s novou skladbou!

V tomto klipu z pořadu Jonathana Rosse se kapela parádně pustila do novinky After You. Super-elegantní Jarvis Cocker v jejím refrénu zpívá “From disco to disco, from Safeway to Tesco,” a vyjadřuje tak jistý životní styl, s nímž se velice snadno dokážu ztotožnit :-)

Livertek – Blur

V dnešním pokračování mého seriálu Livertek uvádějícího mé oblíbené kapely v koncertním podání se zastavíme u opravdu památného koncertu. Anglické britpopové legendy Blur se daly po mnoha letech dohromady a jejich posledním společným vystoupením měla (podle tehdejších informací) být show The Best of British k zakončení londýnských olympijských her. A nedávno, přesně včas pod stromeček, vyšel z tohoto obřího podniku záznam na DVD.

Zpěvák Damon Albarn je viditelně starší a očividně dojatý masami lidí, kteří dorazili do Hyde Parku na jejich více než dvouhodinový “poslední” koncert. Tuto show zakončuje píseň “The Universal,” dystopický obraz odcizení a deziluze v 21. století. Nemůžeme se Damonovi divit, že mu přeskakuje hlas, když zpívá slova, jejichž smysl postupem času přešel z proroctví v realitu. I ze záznamu působí kouzlo toho okamžiku neskutečně silně – uvidíte sami na tomto odkazu.

Livertek – Paul McCartney & Nirvana

Ode dneška na mém blogu začíná vycházet nový pravidelný seriál Livertek. Vždy ve čtvrtek se zde objeví nový záznam živého vystoupení, který se mi za uplynulý týden nejvíce líbil. Může jít o záznam z televizní show, živého DVD nebo i z opravdového koncertu. Pokud se mi bude dařit objevovat dost zajímavých klipů v relativně únosné technické kvalitě, mohlo by se mi dařit přijít každý týden s jedním videem. A ano, název mé rubriky livertek je zkratkou z „live čtvrtek.“

A jak jinak začít novou sérii než ve velkém stylu? Přeživší členové Nirvany a takřka všichni přeživší členové The Beatles se dnes ráno dali dohromady pro charitativní koncert v New Yorku a teď o tom ví celý svět. A nevyšla z toho žádná utahaná balada. Jeden z desítek odkazů obsahující novou píseň Paula McCartneyho a Nirvany „Cut me some Slack“ je zde.

Pět nejočekávanějších koncertů tohoto podzimu

Hudební festivaly letošních prázdnin, které se zapíší do dějin jako léto bez jediného pěkného a slunečného víkendu, plus minus neslavně skončily a je čas přesunout se do klubů. Z podzimního kalendáře jsem vybral pět dnů, na které byste se měli nejvíc těšit, pokud máte stejný hudební vkus jako já.

- 29. října - Zatímco následujících čtyřicet dní je spojeno s několika vcelku nadějnými vystoupeními islandských elektronických mrazíků a křehkých klavíristek, ta pravá očekávání s sebou nese až Amanda Palmer. Opravdu pro ni budou hrát čeští muzikanti? Bude vystupovat nahá, tak jako v klipu pro Flaming Lips? Uvidíme v Paláci Akropolis.

- 4. listopadu - Komu připadá všechna alternativní hudba příliš depresivní nebo artová, vyhlíží pražskou premiéru The Pains of Being Pure at Heart. Jejich hurá písničky jsem před lety naživo okusil v polských Myslowitzích a věřím, že ani jejich novější materiál v Meet Factory nezklame.

- 12. listopadu - Jejda, Beach House a Orbital v jeden den! Nebude to lehká volba, protože obě formace mám moc rád. Na jedné straně první české vystoupení zádumčivých soulových mazlíků, které bude určitě skýtat nepřekonatelnou atmosféru, na straně druhé další příležitost pořadatelského týmu stojícího za Rock for People podruhé lidem prodat hvězdy, které měly vystoupit už na jejich festivalu. Navíc nevětraná Lucerna plná lidí dokáže i v listopadu evokovat parní letní den. Pokud ale jde o samotné Orbital, kvůli nim bych se tam vydal.

- 27. listopadu - Ke koncertu Swans mám ještě komplikovanější vztah než k Orbital v Lucerně. Swans jsou velmi velmi dobří, ale hrají velmi velmi nahlas. Na současném turné hrají výlučně ze své údajně nejlepší desky za třicet let na scéně a už v několika recenzích jsem četl zmínky o nejlepší koncertní kapele na světě, ale jít na jejich show znamená buď si vzít ucpávky do uší, nebo ohluchnout. Z tohoto minutového sestřihu si můžete udělat obrázek o tom, co se na jejich koncertech děje.

- 14. prosince - Přestože recenze na novou desku japonských Mono nejsou nijak jásavé, jejich koncert na Dobešce bude stát za to. Hrají pořád tu samou písničku a při domácím poslechu už to začíná být nuda, ale naživo se tento handicap utopí v nekonečných gradacích a rozmáchlých romantických nájezdech.

Citát týdne - Pulp se vrací

"This, my friends, is how a reunion is done. Play like you never went away, like you never got older, like you're still topping the charts. Play the hits, but not all of them, to leave us wanting more. Play some deep cuts for the true fans. Play no extended wanky jams or new material. Play like you remember the first time, like this is the first time" - Amy Phillips, Pitchfork

Nadšené ódy na návrat Pulp se množí, stejně důrazně vypovídají i videa z prvních koncertů. Bude jejich vystoupení v Trenčíně tou největší hudební událostí léta?

Pulp zahrají také v Trenčíně!

Neuvěřitelné se stává skutečností, znovuzrození Pulp do svého turné vedoucího po největších festivalech Evropy zařadili i slovenský festival Pohoda.

Pulp jsou zpátky na scéně!

Návrat kapely Pulp už ode dneška není fikcí :-) Podle domovských stránek jedné z nejoblíbenějších skupin mého mládí se Pulp dohodli na několika koncertech v původní sestavě. Výborná záminka pro to, probírat se znovu starými kazetami, vzpomínat na doby, kdy jsem si je natáčel, a zpívat spolu s Jarvisem.

Pokud chcete jako důkaz jejich jedinečnosti slyšet obrovský hit, jiskřivou kombinaci grandiózní popové melodie a drzého originálního textu o adolescentní vzpouře, doporučuji Mis-Shapes. A pokud bych měl vybrat něco obskurního, nějaký geniální neznámý kus, který může doporučit jen někdo s přehledem o všech zákoutích jejich tvorby, mou volbou je Death II. Nemohl jsem si pomoci, když jsem to dneska poslouchal, musel jsem tancovat.

Citát týdne - Pošta pro tebe

"Já jsem si tohle nevobjednal" - Petr Čtvrtníček se ve skvělé silvestrovské verzi Pošty pro tebe setkal s někým jiným, než by chtěl - 1. část a 2. část

Očekávání kolem koncertu Pavement stále stoupají

Už jsem tady psal, že pražský koncert Pavement je ten, na který se těším nejvíc. Publicita kolem jejich comebacku zatím nabírá až bizarních rozměrů. Pitchfork ohodnotil jejich čerstvou best-ofku čistou desítkou, Vanity Fair zveřejnil velmi obsáhlé něco, čemu říkají analýza setlistu jejich prvního koncertu po deseti letech a ve Slate magazinu vyšel sociologický esej nazvaný až neskutečně The Pavement reunion and the end of baby boomer cultural hegemony

Takhle to tedy vypadá na Západě. A to je vlastně na národu, který poslouchá Rádio Impuls, krásné - když chce v Čechách člověk jít na pořádný koncert, nemusí se mačkat s deseti tisíci dalších fanoušků. Na Morrisseyho u nás stačí Divadlo Archa, na Pavement stačí Palác Akropolis a to ještě kdoví, jestli se vyprodá ;-)

Sperm festival je zpátky!

Já jsem nezapomněl a vyhlížel jsem ho. Program na poslední dubnový víkend zatím v pražské Meet Factory nabízí Why?, Dana Deacona, High Places, Pantha du Prince, Boxcuttera, performanci SPAM a hlavně plno naděje na další bookingy.

Moje nejočekávanější koncerty na příštích pár měsíců

Čím mi čeští promotéři zatím udělali největší radost aneb výhled na rok 2010:

1. Pavement @ Akropolis (20. května)
2. Autechre @ Fléda (31. března)
3. Chokebore @ 007 (26. února)
4. Wolf Parade @ Matrix (9. května)
5. Tiny Vipers @ Final (20. března)

Aby to nevypadalo, že v dubnu se podle mě nic dít nebude, tak dodávám, že do mojí první pětky se těsně neprobojovaly dubnové koncerty Mono a Nada Surf. A taky každý, „kdož máte uši k slyšení a oči k dívání“, byste měli jít na Jaga Jazzist (mně to bohužel tentokrát nevyjde, ale minule byli perfektní).

PS: Stále ještě nevím, kde je klub Final, ale podle toho názvu usuzuju, že půjde o:
a) bývalý gayklub
b) stále fungující gayklub
c) bar vedle finského velvyslanectví

Dnes mám další článek v E15

Jeho tématem jsou rockové návraty. Čili comebacky, jak by řekl Martin Dejdar. Čili réuniony, jak by řekl Nicolas Sarkozy :-)

Pavement v Praze – 20. května

Když už tu na ně mám samostatný (a často používaný) štítek, tak proč to neoznámit? Pavement přijedou v květnu hrát do Akropole, což je celkem cool. Zase jednou velký návrat, který budou moct vidět i Češi. (Nejdřív Bad Boys Blue, pak žvýkačka Pedro a teď tohle…)