Domkirke: Die Orgelmusik zur Weihnachtszeit

In diesem Jahr habe ich kurz vor Weihnachten die Konzertplatte "Domkirke" von Sunn O))) mehrmals gehört, hauptsächlich wegen des ersten Lieds, der nur aus einer Kombination von Orgel und Stimme besteht. Als ich noch auf Tschechisch bloggte, habe ich hier auch damals ein Lied von Sunn O))) empfohlen und ich kann es heute gerne auch so machen und dazu kann ich über den Text auch ein meiner liebsten Rock-Fotos aller Zeiten veröffentlichen. Wenn man aber eine gute Viertel Stunde zuhört, merkt man eine komische Tatsache: die beiden Gitarristen von der Band sind hier völlig abwesend und die ganze Zauberei wird nur von ihren Gästen bei diesem Konzert gemacht. Nur der Orgelspieler Steve Moore und der Sänger Attila Csihar sind bei diesem in einer alten norwegischen Kathedrale aufgenommenen Song tätig.

Brněnské bienále opět boduje s výstavou rockových plakátů

Minulé Bienále Brno jsem tady vychválil za rozsáhlou retrospektivní výstavu českých časopisů, letos se v Brně povedl podobný sukces s přehlídkou plakátů na koncerty.

Výstava Dar (s poněkud problematickým podtitulem Husák trávu nekouřil) zachycuje českou plakátovou tvorbu od 70. let až do současnosti a funguje zároveň jako poutavá přehlídka grafického umění i jako procházka pamětí pro hudebního nadšence. Na stěnách brněnského Místodržitelského paláce se střídají vynikající díla s amatérskými kousky vybranými vyloženě pro zasmání a lákají na domácí hudební stálice, první pražské koncerty zásadních zahraničních jmen i dávno zapomenuté české zhůvěřilosti. Některé zaujmou fotografií či nápadem, jiné třeba jen netradičním sloganem nebo bizarním sponzorem.

Pestře vyvedená výstava Dar je povinností pro každého kdo má v lásce hudbu a nepostrádá smysl pro humor. Soutěžní přehlídka tvořící hlavní program letošního Bienále je poněkud slabší, z dalších přidružených výstav však ještě stojí za to zhlédnout práce holandských anarchistů Provo. Bienále poběží ve třech budovách Moravské galerie v Brně ještě do 28. října, přičemž výstava plakátů setrvá v Brně ještě o dva měsíce déle.

Moje nejoblíbenější rocková fotka

White Stripes jako cirkusové číslo, dokonce sladěné do jejich erbovních barev. Tajemný eskamotér Jack si připravuje své nože, velevážené publikum trne hrůzou o půvabnou asistentku, která by mohla být jeho ženou, je mu ale tak zvláštně podobná, že možná bude i jeho sestrou (viz zde ), mezi světskými je možné všechno...

Annie Leibovitz tímto snímkem geniálně vystihla poetiku White Stripes, ta fotka je archaická stejným způsobem, jakým jsou archaičtí oni. Poprvé jsem ji myslím viděl právě v Rolling Stonu, pro který byla pořízena, a od té doby zůstává mojí nejoblíbenější stylizovanou fotkou rockové kapely. Po prokliknutí se objeví v tom nejvyšším rozlišení, které jsem sehnal.

Vřele doporučuju výstavu Chelsea Hotel v centru DOX

Mapplethorpovy fotky celebrit, animace Harryho Smithe, umělecky nudný film Andyho Warhola a jako bonus o pár metrů výš ještě vtipní finalisté Ceny Jindřicha Chalupeckého. Je to super, jenom je možná lepší jít tam sám tak jako já, některé ty obrázky jsou totiž ještě mnohem explicitnější než tahle Patti Smith.