Nejlepší plakáty se i nadále dělají v Polsku

Pamatujete si, jak jsem tady před třemi lety upozorňoval na akci webu Something Awful, který si utahoval ze stylu starých polských filmových plakátů? Dobře, možná ne, tady si to můžete připomenout. Jestli všechna ta legrace tenkrát něco potvrdila, pak to, že Polsko je v kruzích grafiků stále známé jako plakátová velmoc, která má svůj styl a jejíž sláva jen tak nepohasne.

O tom, že i dnes vznikají v Polsku vynikající plakáty, mě přesvědčila nedávná výstava v toruňské galerii moderního umění. Zejména jsem si oblíbil styl Tomasze Bogusławského, který dokáže (kam až to dokážu posoudit) vystihnout dané dílo za použití jediného konkrétního, občas i dost naturalistického motivu. Vypelichaný kartáč nebo zrezivělý visací zámek vyjadřují díla světové dramatické literatury, berte, nebo nechte být. Připravil jsem pro vás sedm odkazů na plakáty k polským divadelním inscenacím, které se mi od Bogusławského líbí nejvíc:

- Alfred Jarry: Král Ubu
- Christopher Hampton: Nebezpečné známosti
- Joseph Stein: Řek Zorba (muzikál podle N. Kazantzakise)
- Witold Gombrowicz: Trans Atlantik
- Antonina Grzegorzewska: Migréna
- Georg Büchner: Dantonova smrt
- William Shakespeare: Titus Andronicus

Brněnské bienále opět boduje s výstavou rockových plakátů

Minulé Bienále Brno jsem tady vychválil za rozsáhlou retrospektivní výstavu českých časopisů, letos se v Brně povedl podobný sukces s přehlídkou plakátů na koncerty.

Výstava Dar (s poněkud problematickým podtitulem Husák trávu nekouřil) zachycuje českou plakátovou tvorbu od 70. let až do současnosti a funguje zároveň jako poutavá přehlídka grafického umění i jako procházka pamětí pro hudebního nadšence. Na stěnách brněnského Místodržitelského paláce se střídají vynikající díla s amatérskými kousky vybranými vyloženě pro zasmání a lákají na domácí hudební stálice, první pražské koncerty zásadních zahraničních jmen i dávno zapomenuté české zhůvěřilosti. Některé zaujmou fotografií či nápadem, jiné třeba jen netradičním sloganem nebo bizarním sponzorem.

Pestře vyvedená výstava Dar je povinností pro každého kdo má v lásce hudbu a nepostrádá smysl pro humor. Soutěžní přehlídka tvořící hlavní program letošního Bienále je poněkud slabší, z dalších přidružených výstav však ještě stojí za to zhlédnout práce holandských anarchistů Provo. Bienále poběží ve třech budovách Moravské galerie v Brně ještě do 28. října, přičemž výstava plakátů setrvá v Brně ještě o dva měsíce déle.

Muchas gracias, NinjaInk!

Mým oblíbeným trendem v současné grafické tvorbě pro trička a dekorativní plakáty je secese. Alfons Mucha stále za hranicemi zůstává jedním z nejznámějších Čechů všech dob a i dnes se jím mnoho výtvarníků inspiruje. Na těchto odkazech uvidíte několik filmových či videoherních témat výborně propojených s Muchovými plakáty autorem zvaným NinjaInk (většinou jsou zobrazeny ženské postavy, kterým přece jen muchovská éteričnost sluší více):

- Final Fantasy
- Star Wars (dokonce s nápisem v češtině!)
- Resident Evil
- Indiana Jones

Internetová databáze 130 000 plakátů

Že jsem velkým příznivcem pečlivě vyvedených plakátů, není myslím žádným tajemstvím. Jak jen mi ale tak dlouho mohl unikat skvělý web Gig Posters? Stejně jako můj plakátovací blog byl kdysi poctou českým designérům, který si speciálně jen pro kina v naší zemi dávali práci a vytvářeli naprosto neuvěřitelné obrazy, na Gig Posters najdete podobné kousky, překrásná umělecká díla vytvořená často jen kvůli jednomu klubovému koncertu, kam přijde jen pár stovek lidí. V jejich databázi najdete skoro každého, třeba i tyto propracované plakáty na Melissu auf der Maur, The Sisters of Mercy, Handsome Furs či Jesu. Prohledávat se tím můžete donekonečna…

Už jen sto dnů do premiéry Černé labutě

Možná jsem tu chtěl jen publikovat tenhle výborný plakát, ale zkuste se netěšit, když už takhle dlouho před premiérou je nový film Darrena Aronofského v komunitě pirátů na CSFD umístěn mezi nejlepšími filmy všech dob.

Polské plakáty se dají tvořit kdekoliv, i v Americe. Bardzo dobre!

Jako sběratel starých českých filmových plakátů jsem plno let věřil tomu, že naše grafická scéna byla něčím výjimečným, takovým izolovaným ostrůvkem geniality odříznutým od trendů za železnou oponou, trpícím pod knutou barbarského režimu. Nebudeme tady zabíhat do detailů, o polských plakátech se dá říci něco podobného.

Jenže teď jsem díky blogu Františka Fuky přišel na to, že globální skupina photoshopových recesistů Something Awful se pustila do moderní nápodoby polských plakátů a světe div se, kdyby ty filmy nebyly nové a plakáty k nim byly vytištěné na léty zkoušeném papíře, klidně bych za ně nějakou tu zlatku dal a jistě bych nebyl sám.

Nad tímto článkem vidíte nový jakoby-polský plakát k Zatmění, kde se někdo velmi zdatný výborně trefil do poetiky polských socialistických plakátů. Sedí nejen ten grafický styl, ale i to, že se plakát naprosto netrefuje do toho, o čem film je nebo jak vypadají hlavní představitelé. Výtvarník se před čtyřiceti lety dozvěděl jen název filmu, a že to bude o upírech, a to mu muselo stačit. Dnes v informačním věku je to obrovské retro, tvořit bez všech podkladů. Dnes už se lze mýlit jen záměrně.

Dalšími obrovskými lahůdkami z téhle satirické kolekce jsou například i Hvězdná pěchota nebo Transformers

Anatomie typografie

Podařilo se mi najít design, kterému jsem v soutěži na brněnském bienále dal svůj divácký hlas. Spojit svět živé přírody s naprosto neživým lidským výtvorem písmene (které ale samo o sobě svou anatomii má, učí se o tom na grafických školách) mi přijde jako hodně dobrý nápad a výsledné provedení je až k nakousnutí :-) Držíme palce do Turecka, po prokliknutí se obrázek ukáže ve vysokém rozlišení.

Tak už mě začaly vystavovat galerie...

Tolikrát už jsem za svůj život navštívil různé galerie, konečně se mi to začíná vracet :-) Dnes jsem v Moravské galerii v Brně mezi exponáty narazil na svoje recenze...

V rámci bienále grafického designu probíhá i velmi záslužná a poutavá výstava Big Mag zaměřená na nezávislé časopisy na domácí scéně. Do časopisů jsem blázen už minimálně patnáct let, tak jsem nasedl na vlak, vypravil se tam a koukám, že k prohlédnutí je tam i Bassline a že se v něm dají nalistovat moje šest let staré recenze.

I zbývající nabídka letošního bienále je podle mě velmi povedená, vyhradil jsem si na ni sedm hodin hrubého času a líbilo se mi tam skoro všechno. I kdyby na světě existoval člověk, v němž by moje recenze vystavené v nejznámější brněnské galerii nevyvolaly impuls všechno pustit z rukou, okamžitě vyběhnout na ulici a chytat taxíka do Brna (bacha, v pondělí a úterý mají zavřeno), tady je i pro takového podivína pět dalších dobrých důvodů, proč bienále navštívit:

1) Také zbytek výstavy Big Mag je velmi zajímavý. Plno časopisů bylo i pro mě nových a navíc jsem se z nich dozvěděl mnoho zajímavých dobových informací (např. to, že Flaming Lips před sedmi lety hráli v Praze). Ještě víc časopisů tento projekt eviduje na své internetové stránce

2) Výstava surrealismu v grafickém designu je prostě nářez, aspoň pro mě jako sběratele filmových plakátů a majitele blogu o obalech desek. Jen jsem bohužel mezi vystavenými plakáty nenašel žádný, který bych měl doma. Celé bienále je vlastně zaměřené nejvíc na plakáty, ale mezi exponáty nechyběla ani deska Pixies nebo videoklip Nine Inch Nails.

3) Soutěžní kolekce soudobých plakátů je obrovská a každý si tam najde to své. Každý plakát obsahuje nějaký pěkný neotřelý nápad a nakonec můžete zahlasovat pro ten, který se vám líbil nejvíc.

4) Výstava amatérských filmových plakátů malovaných v Africe na pytle od mouky je velice zábavná a nechybí ani možnost přetrpět si svůj první africký film. Tentokrát se promítalo něco, co vypadalo jako soap opera protkaná kmenovými zpěvy.

5) Přehlídka díla Jana Solpery byla velkým překvapením. Toho pána jsem neznal, přitom tady, zdá se, udělal pořádný kus kvalitní typografické práce.

Velmi cool reklamní kampaň na Sperm Festival v ulicích Prahy

Ty vinyly vypadají opravdově a na jejich středovkách jsou vytištěná jména z programu festivalu.

Labuť přehrává vinyl, urychluje tak tání pevninských ledovců, ale hejno dalších labutí jí odtáhne do bezpečí...

Grafika pro klub Hus23 jako jedinečné spojení klasické krásy a naprosté vyspejslosti. El Topo vs Dalí vs Rubens. Já snad to té Husovky zajdu jenom kvůli tomu, abych si ty plakáty vzal a zarámoval - [1] [2] [3] [4]

Živoucí mrtvola znovu ožila v kině Aero

Festival otrlého diváka se, zdá se, propracovává mezi nejdůležitější filmové události v Praze. Nejen, že teď už je to vlastně komplexní balíček, do kterého patří i speciální krvavá výstava plakátů, záměrně shitová hudba v kinosále, řeznické úbory uvaděček a pódiová show zvrhlíků z Hell.cz, oni navíc vozí čím dál tím lepší filmy! Teda vlastně chci říct horší filmy, jenže horší tím dobrým způsobem, jestli si rozumíme (nudge, nudge)...

Živoucí mrtvola byla jistě tím nejpodřadnějším klonem Nosferata, co jsem kdy viděl, takže se celý sál smál od začátku do konce. Na druhou stranu tenhle starý pákistánský snímek vnáší do klasického díla novou "krev", například taneční čísla, automobilovou honičku a píseň "La Cucaracha" :-)

Byla to nejlepší komedie, co jsem viděl od Kněžny Libuše, a vám mohu jen doporučit tuto ukázku na Youtube se svůdným tancem pohledné asijské upírky :-)

Duha v Brně

Proboha!... ty barvy!... ty blesky!... to logo!... ten název edice!… radši ho sem nebudu vypisovat, ještě by se sem zase namontoval nějakej prasák z Polska přes full-textový vyhledávání!... tohle je prostě hustý… are you gonna go my gay?…autor by měl dostat Nobelem přes hlavu!… Goncourtem!... Chalupeckým!

Nejlepší fotky z Madridu, díl třetí – Nejstarší plakát na koncert REM

Hráli tehdy myslím na Rudém náměstí. Designed by Alexandr Rodčenko.