Track des Monats: Oliver Coates - Caregiver part 4 (Spirit)

Die ideale Musik für die geistliche (und apokalyptische) Atmosphäre des Dezembers 2020, die schafft der britische Cellist Oliver Coates. Auf seiner neuen Platte findet man hinreißende Schönheit und beunruhigende Verzerrung, meistens gleichzeitig. Diese Stimmung (nicht unähnlich den Nine Inch Nails) bietet er auch in diesem Stück an.

Eiskalter Soundtrack auf Denovali Records

Nanook of the North ist ein Film, von den viele Kenner der Filmgeschichte einst gehört haben, den aber nicht so viele Leute tatsächlich sahen. Es handelt sich um einen Stummdokumentarfilm über die Inuitbevölkerung in Grönland, was eigentlich kein allgemein populäres Thema ist. Nichtsdestotrotz gibt es auch heute Künstler, die sich an diese Dokumentation aus den Zwanzigern erinnern, z.B. Stefan Wesolowski und Piotr Kalinski. Die haben letzlich ein gemeinsames musikalisches Projekt namens Nanook of the North zusammengebastelt und eine schöne Musikbegleitung zu dem tonlosen Film geliefert. Sie klingt ein bisschen wie die Soundtracks von Trent Reznor und Atticus Ross, erschien auf dem deutschen Label Denovali und hier gibt es eine Komposition davon.

Evžen a Trent to u mě opět vyhráli

Minulý týden vyšla nová deska kapely Květy, která je opět úžasná, básnivá a vhodná k téměř nepřetržitému poslechu. Parta kolem Martina Evžena Kyšperského novinku pojmenovala Miláček slunce a stylově se na ní rozkročila od klasických kvěťáckých osamělých melancholií až po téměř cross-overový odvaz v písni Opičí král. Nejsem úplně kompetentní k tomu, abych novému albu Květů vymezil přesné místo v jejich rozsáhlé diskografii. Pokud se ale ve spojitosti s jejich minulou deskou psalo dokonce o „temnotě nové normalizace,“ pak Miláček slunce nabízí i jiné písně než ty smutné a beznadějné. V písni Psi se Květy vracejí k poetice života na okraji známé z jejich staršího kusu Tulák a vysloveně pozitivní jsou písně Věrka, Uklízím pokoj nebo i hitovka Syn, kterou si můžete přehrát v tomto klipu.

S mírným zpožděním jsem se dostal k hudbě z filmu Zmizelá (Gone Girl), kterou mají na svědomí Trent Reznor a Atticus Ross. Soundtrack je fantastický a dotažený do posledního detailu, stejně jako samotný film. Uslyšíme na něm jak typické mrazivé reznoroviny (známé i ze soundtracku k filmu The Social Network), tak i několik skladeb posouvající tvorbu této dvojice dále směrem k minimalismu a moderní vážné hudbě. Z té první pomyslné škatulky pro vás k poslechu vybírám jeden z vrcholů této nahrávky nazvaný Technically, Missing.

Livertek – Nine Inch Nails + Queens of the Stone Age + Dave Grohl + Lindsey Buckingham

Poslední čtvrtek v každém měsíci je tu vždy rubrika Livertek s nejlepším koncertním záznamem uplynulých týdnů. V tomto klipu uvidíte spolu na pódiu věrný trojlístek dlouholetých kolegů – Trent Reznor, Josh Homme a Dave Grohl. Pánové si před několika dny na předávání cen Grammy zahráli skladbu „Copy of A“ z repertoáru Nine Inch Nails a pak kus „My God is the Sun“ z loňské desky Queens of the Stone Age, na níž se všichni tři podíleli. Spolu s nimi hrají i další členové jejich kapel a na kytaru na začátku brnká Lindsey Buckingham z Fleetwood Mac. Prostě něco jako Expendables v hudebním světě, škoda že jim to nakonec v televizi utnula reklama.

UPDATE: Vzhledem k tomu, jaká se z tohoto vystoupení zakrátko stala kauza, se organizátoři Grammy samozřejmě postarali o to, aby záznam z Youtube zmizel. Odkaz tedy teď vede na záběry ze zkoušky. Ty jsou ale na druhou stranu aspoň nezkrácené.

Nejlepší desky roku 2013 - Savages

Během uplynulého měsíce jsem vás tu upozornil na pět výjimečných alb z minulého roku, která byla podle mě lepší než cokoliv jiného, co jsem slyšel – psal jsem o The Flaming Lips, Deerhunter, Suede, Sigur Rós a Arcade Fire. Všechno to jsou ale obecně známí veteráni, provařená jména, která si už po léta štěbetají vrabci na stromech. Relativně největšími zelenáči mezi nimi jsou Arcade Fire, kteří zatím natočili jen čtyři alba, ale i ti už dostali Grammy v té nejhlavnější kategorii.

A pak tu máme jeden debut od zbrusu nových, mladých divošek Savages. Tato londýnská čtveřice hraje post punk a já si nevzpomínám na žádné lepší post punkové album od vydání první desky Interpol. Na rozdíl od Interpol odhazují Savages stranou jakékoliv smutnění a melancholii a jdou do toho mnohem agresivněji a hlasitěji. Jejich hudba je nepřeslechnutelná a nepominutelná, a když náhodou hraje v rádiu, věřím, že i nepozorní posluchači musí najednou zbystřit a bázlivě se tázat po tom, co to probůh je.

Post punk je vždycky trochu revival, takže i Savages znějí krapet nemoderně. Myslí to ale vážně, jdou do toho na sto procent, až z nich jde trochu strach. A tím nemyslím jen zpěvačku Jehnny Beth, ale i všechny nástroje, včetně řádně ostře snímaných činelů na bicí soupravě Fay Miltonové. Jako ukázku doporučuji píseň Shut up, jednoznačně jednu z ikonických skladeb roku 2013.

Tím končí moje průběžná rubrika o nejlepších hudebních albech minulého roku a zbývá jen uvést přehled desek, které skončily těsně pod čarou. Jsou to další velice dobré desky, které jsem si užil, a které z mého pohledu vystoupily o pár schůdků nad průměrnou produkci, ale ne zase tak vysoko jako Flaming Lips, Deerhunter, Suede, Sigur Rós, Arcade Fire a Savages. Jsou to:

- The Haxan Cloak: Excavation
- Houpací koně: Everest
- My Bloody Valentine: mbv
- Nine Inch Nails: Hesitation Marks
- Queens of the Stone Age: ...like Clockwork

2014 - rok kocoura

Program O2 Areny na příští rok opanovalo bezprecedentně velké množství šviháků v drahých oblecích. Vstupenky na stání (a pištění) zmizely pokaždé během jediného dne a jejich ceny kolem dvou tisíc se ukázaly být naprosto "justified." Poptávka by pravděpodobně snesla ještě Robina Thicka. Pro nás muže se zatím na stadióny chystá jedno velké jméno, Nine Inch Nails, a lístky ještě stále jsou.

Livertek - Grinderman / Deerhunter

Tento měsíc se v Kalifornii odehrál jeden z největších hudebních festivalů na světě Coachella. Mohl by se klidně jmenovat Sophia, protože takové množství hvězd první kategorie s sebou nese plno přetěžkých okamžiků volby. Všechno najednou se vidět nedá. Představte si, že tam v pátek přijedete, už se blíží desátá hodina a vy nevíte, jestli jít pod hlavní pódium na Stone Roses a Blur nebo vedle na Grindermana, po kterém bude ještě světová premiéra aktuálního projektu Trenta Reznora How to Destroy Angels. Na dalším pódiu ve stejný čas přizvukují Jurassic 5, kteří by sami o sobě mohli být největší hvězdou českého Hip Hop Kempu, a na pódiu nazvaném Gobi jsou v plánu Foals, kteří budou hrát v hlavním čase hradeckého Rock for People. (A do toho se vám samozřejmě začínají klížit oči, protože vám už je přes třicet a na takové ponocování nejste zvyklí.) Protože Coachella už tradičně pořádá online přenosy, na Youtube najdete velkou část tamních koncertů ve výborné kvalitě. Pojďme si z té záplavy dát třeba klasické No Pussy Blues od Grindermana (kapela zde odehrála své jediné exkluzivní vystoupení po oficiálně ohlášeném "rozpadu").

Z televizních vystoupení za uplynulý měsíc nemůžu vybrat jinak než úžasné Deerhunter v pořadu Jimmyho Fallona. Jejich nový noisový singl Monomania je na stejně nebeské úrovni jako jejich kompletní produkce za posledních šest let, přičemž tentokrát svůj typicky snivý/sjetý sound směřují víc k Rolling Stones a The Strokes. Navíc, co ta paruka? A je to vůbec paruka, proboha? Už kvůli ní to stojí za puštění.

Nové EP od Trenta Reznora a jeho manželky není úplně špatné

Nová nahrávka z Reznorovic kuchyně se jmenuje An Omen, a že není úplně špatná, je to nejlepší, co se o ní dá říct. Trent Reznor a Atticus Ross sice stále umí skládat děsivé industriální instrumentálky (a jak se ukazuje zde, i brnkat na banjo!), ovšem Mariqueen Maandig se ani na tomto EP neprojevila jako zajímavá nebo nadaná zpěvačka. Pod tímto příspěvkem si můžete poslechnout nejlepší skladbu z celé této desky, kde si namísto Mariqueen užijete vynalézavě smíchaného sborového zaříkávání minimálně pěti různých hlasů. Doporučuji poslouchat přes kvalitní sluchátka.

Rok 2012: Mých pět nejvíce očekávaných filmů

1. Diktátor - Při minulých třech celovečerních kreacích barona Alexandra jsem se nezřízeně smál od začátku do konce, tak jak by Diktátor mohl zklamat? Na rozdíl od Borata, Sachova největšího trháku, tentokrát zřejmě nepůjde o mystifikaci veřejnosti, ale o klasický hraný film. Jak ale naznačuje fotografie, ani tentokrát se Cohen nebojí tnout do živého.

2. Muži, kteří nenávidí ženy - Upoutávka mi v kině úplně vyrazila dech a premiéra této Fincherovy novinky bude už v lednu. Za nemalou část mého těšení může i hudba od Trenta Reznora. Zde si můžete stáhnout malou ochutnávku jeho soundtracku.

3. Nebezpečná metoda - Podobně jako Davida Finchera obdivuju i Davida Cronenberga. Jeho nový film má pojednávat o Sigmundu Freudovi a kdo jiný by se na takové téma hodil lépe než právě autor takových narušených snímků jako Pavouk, Crash a eXistenZ?

4. Temný rytíř povstal - Podle názvu by se zdálo, že tento film v půjčovnách najdete v místnosti, kam mohou jen dospělí, je to ale nový Batman! Ten minulý byl fantastický, tak snad jim to půjde i bez Heatha Ledgera.

5. Hobit - Přiznávám se, že jsem to nikdy nečetl, ale předešlá Jacksonova zfilmování J.R.R.Tolkiena fungovala na plátně bezchybně.

Cenu útěchy za největší bizarnost získávají dva filmy, které mají zjevně hodně společného – „Abraham Lincoln: Lovec upírů“ a „Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic.“ A pak samozřejmě i remake „21 Jump Street.“

Trent Reznor boduje s předělávkou U2

Produkce Trenta Reznora (poslední dobou vždy ve spojení s Atticusem Rossem) má tak vysokou úroveň, že i U2 se v jeho interpretaci dají poslouchat :-)

Ne, ve skutečnosti mají U2 v repertoáru několik celkem slušných kousků (hlavně batmanovskou Hold me, Thrill me, Kiss me, Kill me), ovšem jejich alba z přelomu osmdesátých a devadesátých let jsem nikdy neslyšel a utahané singly z té doby mě asi nikdy nepřesvědčí to změnit. Jejich album Achtung Baby si ale k dvacetiletému výročí jeho vydání vzala na paškál sestava umělců od Patti Smith po Depeche Mode ...a přidali se i Nine Inch Nails. Jejich skvělou verzi Zoo Station si můžete poslechnout zde.

Další měsíc se chýlí ke konci, další nahrávka Trenta Reznora je ke stažení na webu...

Všichni, kteří vítáme každý nový tón z dílny ikonického Trenta, máme poslední dobou velmi často důvod k radosti. Dnes vám nabízím odkaz ke stažení pěti skladeb z filmového soundtracku The Social Network, který Trent složil spolu s dalším miláčkem Atticusem Rossem. Jako obvykle stačí zadat do formuláře svou e-mailovou adresu a počkat si na doručení zprávy. Zní to výborně, milovníci novější Reznorovy produkce si na tom smlsnou (a ten film chci taky určitě vidět).

Moje mini-recenze v dnešní E15 - How To Destroy Angels