Jednou za čas každý milovník
kinematografie natrefí na snímek, který se mu naprosto trefí do noty, a Alois
Nebel je film jakoby tvořený přesně pro mě. A právě pro fanoušky tohoto filmu se
včera na Nové scéně Národního divadla konala speciální hraná projekce se živým
hudebním doprovodem.
Animovaný film Alois Nebel
vznikal překreslováním záběrů hraných živými herci a na včerejším představení
byl poprvé veřejně prezentován tento hraný podklad. Animace v Nebelovi funguje
úžasně, o tom není sporu, mně se však líbil i film jako takový, jeho příběh i
atmosféra, proto pro mě snímek neztrácel mnoho ze svého kouzla ani v této pracovní
(doslova trainspotterské) verzi.
Na jednu stranu jsem v mnoha
malých roličkách mohl odhalit herce z pražských divadel, o kterých jsem
ani netušil, že ve filmu hráli (např. Jan Vondráček), na druhou stranu hrubé
pra-záběry, které nebyly točeny s tím, že se budou někde promítat,
obsahovaly řadu humorných detailů, ve výsledném filmu vyretušovaných. V záběrech
často zevlují lidé od filmu, deštivé počasí se může natáčet i za pěkného dne,
šrouby v kolejích se třesou, protože někdo tahá za špagát, herci mají na
obličejích tužkou namalované vrásky a hlavně, transporty do koncentráku na sobě
mají logo ČD Cargo! Jesenická krajina je v několika záběrech korunována paneláky
a je pravděpodobné, že na daném místě stály i v osmdesátých letech, kdy se
většina filmu odehrává, přesto se domnívám, že i ty se tvůrci rozhodli do
finální podoby filmu nepřekreslit.
Hudební složka večera nebyla tak
výrazně jiná od zážitku v běžném kině. Přesto když zazněly hity z filmu,
bylo jasné, že nejlépe sednou na frázování jejich autora Jaromíra Švejdíka ze
skupiny Priessnitz (pro film byly nazpívány Václavem Neckářem, Marií Rottrovou
a Václavem Koubkem). A když uprostřed projekce vypadl obraz, dočkali jsme se
neplánovaně i písně Praděd, která se do filmu ani nedostala.
Byla to velice příjemná a
neotřelá akce, i když ji skutečně mohl docenit jen skalní fanoušek původního
filmu. Jen jedna obecná poznámka na okraj: Na včerejšek jsem měl v diáři celkem
pět poznamenaných kulturních akcí, na které bych chtěl jít, takže skutečně bylo
z čeho vybírat. Bohužel všechny začínaly v osm hodin, některé i o
něco později (protože na koncertech se vždycky musí přes půl hodiny čekat, než
se doopravdy začne hrát). Přišlo mi smutné, že ať už se rozhodnu jít kamkoliv,
o čtyři ostatní akce tím pádem přijdu. Proč musí v Praze i o víkendu veškerá
kultura začínat až po setmění?
Keine Kommentare:
Kommentar veröffentlichen