Před rokem kolem mě nenápadně prošuměla novinka o tom, že do statistik pro britské singlové hitparády se začínají započítávat i výsledky ze streamovacích služeb. Teď, když je UK Top 40 výsledkem streamů, downloadů a zřejmě zcela zanedbatelných prodejů fyzických nosičů, by nás nemělo překvapit, že pro rock už v ní není místo.
Před dvaceti lety jsem každý týden seděl u rádia a s tužkou v ruce a prstem na tlačítku REC pečlivě sledoval britský žebříček. Asi bych se měl vyhnout porovnávání tehdejšího a dnešního obecného vkusu, ale porovnání co do žánru je na názoru nezávislá, kvantitativní záležitost. Ze všech čtyřiceti skladeb dnešní UK Top 40 ani jedna nevybočuje ze žánrů dance-popu a R'n'B. Pokud si rozklikneme žebříček specializovaný na R'n'B, vypadá stejně jako celá UK Top 40, pokud si dáme specializované rockové pořadí, většinu první desítky okupuje s různými songy skupina Bring Me The Horizon a na deváté příčce je čtyřicet let stará Bohemian Rhapsody od The Queen.
Tolik k relevanci jakékoliv ne-elektronické hudby pro dnešního hudebního konzumenta (který si pouští hudbu z webu zadarmo nebo za nízký paušál). Když zalistuji svými záznamy UK Top 40 z roku 1995, tak před dvaceti lety byly ještě síly mezi elektronikou a kytarami vyrovnané.
Keine Kommentare:
Kommentar veröffentlichen