"Noví obyvatelé venkova se v ničem nepodobali těm předchozím. K tomu, aby se pustili do řemeslného košíkářství, opravy opuštěné chalupy nebo výroby sýra, je nepřiměl osud, nýbrž podnikatelský záměr, uvážlivá, rozumná ekonomická volba. Byli vzdělaní, tolerantní a vlídní a bez problémů sdíleli území s cizinci, kteří se v regionu vyskytovali - také na tom měli zájem, neboť tvořili základ jejich klientely. Skoupili i většinu domů, na jejichž provoz už bývalí majitelé ze severní Evropy neměli peníze.
Číňani nepochybně představovali poněkud uzavřenou komunitu, ale po pravdě řečeno o nic víc než dřív Angličané - aspoň nevnucovali ostatním svůj jazyk. Projevovali přehnanou, až zbožnou úctu místním obyčejům - které nově příchozí ze začátku moc neznali, ale v důsledku jakési mimikrové přizpůsobivosti v nich přičinlivě pokračovali; člověk se tak stával svědkem stále jasnějšího návratu regionálních receptů, tanců a dokonce krojů" - Michel Houellebecq prorokuje globální proměnu Francie ve svém nejnovějším románu Mapa a území.
V této knize autor stejně důvtipně a ironicky popisuje i svět byznysu s výtvarným uměním, médií a hlavně sám sebe a vlastní osamělost (vystupuje zde jako jedna z vedlejších postav). Jde o jeden z nejlepších zahraničních románů, které jsem za posledních pár let četl, vřele doporučuji.
Keine Kommentare:
Kommentar veröffentlichen