Nutno přiznat, že po ukázkách osmdesátkového gay reggae a libých syntezátorových harmonií je naše třetí deska opravdu hodně odlišná. O kapele Henryho Rollinse Black Flag jsem poprvé četl před pár lety v biografii Sonic Youth, přesto ne vše se z té brutality dá přenést na papír. Při poslechu prvního alba Black Flag je hodně znát, že Henryho vzorem byl Iggy Pop, je to ale ještě primitivnější a ještě víc streetové než Iggy. Docela mě to bavilo, najde se v tom plno písniček, které jsou svým způsobem hity, a chápu, proč je tahle deska pro vývoj hardcoru zásadní.
Ukázka z alba Damaged: Rise Above
Keine Kommentare:
Kommentar veröffentlichen