Ceny Jindřicha Chalupeckého: Má umění cenu?

Po návštěvě galerie DOX mi připadá přirozené spojit do jednoho příspěvku letošní ceny Jindřicha Chalupeckého a veřejné záchody.

V DOXu uvidíte krápník a meteorit zapůjčené z Národního muzea, někdo se pod to podepsal a nazval to svým dílem. Nad mým dnešním příspěvkem zase vidíte ultra-jednoduchý piktogram z veřejné toalety, který kdokoliv z nás dokáže nakreslit za pět minut, někdo se pod něj podepsal, dal mu copyright a nazval ho svým dílem (není to vidět, ale tam dole je skutečně napsáno All rights reserved).

Já vím, že přisuzování maximální hodnoty k minimu tvůrčí práce není nic nového. Byl tu Marcel Duchamp, ten jako umělecké dílo vystavil „fontánu,“ která byla ve skutečnosti obyčejný pisoár... a už jsme znovu u toho, umění v hajzlu.

Dále letos mezi novými českými díly v DOXu najdete například sekvenci diapozitivů, na kterých jsou jen titulky, nebo rozostřený film o bloudění lesem, který by v normálních kinech nemohl být označen ani za nudný.