Filmová přehlídka Be2Can je za námi a my se tu můžeme vrátit k dalším dvěma filmům z jejího bohatého programu. V minulém příspěvku jsem glosoval dva evropské filmy spojené rovněž podobným využitím kamery, dnes tu máme dva asijské filmy, jejichž práce s kamerou však už nemůže být rozdílnější.
Vítězný snímek letošního Berlinale Taxi Teherán nápaditě portrétuje íránskou společnost skrze rozhovory režiséra-taxikáře s jeho jakoby-náhodnými cestujícími. Vizuál tohoto dílka nejvíce připomíná televizní pořad Taxík s Alešem Hámou. Tchajwanský snímek The Assassin je oproti tomu v první řadě fascinující podívanou a rozvážnou meditativní krmí pro oko a teprve v druhé řadě filmem s východním bojovým uměním.
Jak asi dopadne deathmatch mezi humanistickým, až havlovským taxikářem, který většinou ani nezná cestu, a mladou cvičenkou v černém hábitu, jež seká lidem hlavy během salta? Ano, Assassin se mi líbil víc, i když je nutné íránskému disidentovi Džafaru Panahímu přiznat smysl pro humor, obrovský kus odvahy a lehkost formy, která nijak nebrání implicitnímu vyjádření nesouhlasu s autoritářským režimem. Assassin sice rezignuje na vyprávění děje a pochopitelnost postav, ovšem režijní mistrovství podle mě spočívá právě v tom, že i takto osekaný film je od začátku do konce neuvěřitelně poutavým zážitkem, který divákovi zprostředkuje nejen cizí kraje, ale i cizí mentalitu, logiku a tempo života.
UPDATE 28/11: The Assassin byl právě zvolen nejlepším filmem roku v anketě kritiků Sight and Sound. Gratuluji, do širší distribuce v českých kinech se film dostane v lednu 2016.
Keine Kommentare:
Kommentar veröffentlichen