Snímek Jméno staví na dobrém jménu francouzských komedií

Z letošní nabídky divácky velice úspěšného Festivalu francouzského filmu jsem téměř naslepo zvolil snímek nazvaný Jméno a rozhodně jsem nešlápl vedle. Výborně napsaná, živá konverzační komedie, výbuchy smíchu v naprosto nabitém velkém sálu Světozoru a momentální skóre 96% na serveru ČSFD. V diváckém hlasování festivalu jsem i já tento film ohodnotil jasnou jedničkou.

Typicky ukecaný pár francouzských intelektuálů ve středním věku si pozve domů na večeři tři své dlouholeté přátele. Nejdřív se jen špičkují ohledně výběru vína a profesní kariéry, zlom nastane ve chvíli, kdy Vincent nechá žoviální společnost hádat jméno, které zvolil pro svého prvního syna. Má začínat na písmeno A… Staří kumpáni, dobře naložení vybranými francouzskými delikatesami a příznivě naladění na mimi-talk, se začnou netrpělivě překřikovat a pohazovat jmény jako Antoine či Anatole. Postupem času se však tato hra poněkud vyčerpá a partička je naprosto opařena Vincentovou volbou, jménem Adolf. Tedy, ve skutečnosti se to bude psát Adolphe podle románu Benjamina Constanta, ale kdo by si dnes vzpomněl na nějakou zaprášenou knížku? Má Vincent právo pojmenovat tak své dítě? Tato debata však jen spustí lavinu dalších osočení a odhalení, při níž se ukáže, že i v této sympatické skupině starých dobrých kamarádů (a uvnitř obou partnerských dvojic) existují dávné křivdy a antipatie.

Jméno je značně divadelní film, který se z 95 procent odehrává v jednom pokoji (a zbylých pět procent v něm existuje jen pro popření tohoto divadelního pocitu). Krátce po matoucím, rychle stříhaném úvodu připomínajícím Amélii z Montmartru nás má ve své moci pouhá hrstka protagonistů a jen díky jejich sehranosti a vynikajícímu scénáři plnému skvělých point je výsledek tak neuvěřitelně a setrvale zábavný. Kadence slovních přestřelek a žlučovitost některých protagonistů může připomenout Louise de Funése, svou tvrdohlavostí a pyšným rádoby-intelektuálním vyjadřováním mohou postavy působit jako John Cleese v seriálu Hotýlek (Fawlty Towers). Jako pávi pronášejí své kašírované bonmoty a chvástají se v učené diskuzi, dokud někdo právě jim neprozradí, co si o nich už dlouhá léta myslí. Pro francouzsky mluvící je tento film jasnou volbou, ti ostatní by si k němu měli sehnat hodně kvalitní titulky.

PS: Podle údajů Českého statistického úřadu je na našem území celkem 26 chlapců jménem Adolf, kteří se narodili v tomto století. V průměru se tedy každý rok rodí dva noví Adolfové. Tak populární jako za druhé světové války toto křestní jméno už asi nikdy nebude a dnes je svou četností někde mezi kuriozitami, jakými jsou Lambert a Noa.