„Po slušném nástupu s nafukovací zebrou u zbrusu nového singlu "Sorry For Party Rocking" následovala smršť prakticky zaměnitelných kousků z alb "Party Rock" a "Sorry For Party Rocking" – citát z článku na Musicserveru popisující nadšení a následné zklamání z koncertu jakési formace jménem LMFAO. Mimochodem, název tohoto nejnovějšího dílu z celé výpravné tetralogie textů o LMFAO na Musicserveru zní „Redfooovo pražské shufflení na půl plynu.“
Vítejte v dalším pokračování mého volného sériálu na téma stárnutí (starší příspěvky najdete například tady a tady). Postupem let jsem už pomalu dospěl do fáze, kdy v článcích o mladých hudebních hvězdách rozumím jen spojkám a předložkám. Jako spolehlivý test toho, jestli byste si ještě rozuměli s dnešní mládeží, doporučuji právě onen prolinkovaný článek na Musicserveru. Proč by mě jako čtenáře mělo rozhořčit, že autorka nějaké písně, která by směle mohla konkurovat někomu, o kom jsem také nikdy neslyšel, byla na pozici předskokana vyměněna za někoho, jehož podřadná hodnota oproti výše jmenované mi nedochází? Co si mám dělat z toho, že na koncertu LMFAO nevystupoval SkyBlu, když podle letmého pohledu na Youtube by produkci těch ichtylů nepomohlo ani sólo na valchu v podání Leonarda Cohena? Měl by SkyBlu lépe nafouknutou zebru? Je vůbec pro hudebního kritika možné psát takové věty jako dnešní citát týdne a zachovat přitom vážnou tvář? A kdo vlastně už na začátku čekal, že by vystoupení někoho takového mohlo mít nějaké hudební kvality? Z toho by jeden hodil shuffli!
