Během minulého měsíce jsem nedělal nic moc jiného, než že jsem se koukal na seriály Misfits a The Walking Dead. Pokud je ještě neznáte, sepsal jsem o nich pár slov.
Misfits – 90% - Pořad z produkce britské stanice E4 sleduje skupinku londýnských teenagerů, kteří musí za své nejrůznější přestupky pykat při veřejných pracech. Než se ale stihnou pořádně se navzájem seznámit / vyspat, přijde prudká bouřka a obdaří je superhrdinskými schopnostmi. Typicky ofrněné spratky samozřejmě hrdinství nezajímá a klidně by se dál zpruzeně flákali při natírání zdí komunitního centra nebo sbírání odpadků na ulicích fiktivního londýnského předměstí... kdyby ovšem superschopnosti nezískala i spousta dalších lidí, kteří jim půjdou po krku.
Nejcennější na Misfits je to, jak brilantně se jim podařilo vykreslit postavy, které by mi už skoro měly být cizí a kterými bych měl z pozice starší generace opovrhovat, přesto mi připadají cool, chápu je a cítím s nimi. Tak dobrý scénář nemohl psát někdo, komu je taky osmnáct, ovšem podařilo se mu vystihnout humor pěti drzých floutků, včetně jejich těžko srozumitelného slangu, smíchat jej s jejich osobními tužbami a trápeními a to vše sevřít do žánru thrilleru. Navíc všichni mladí herci hrají naprosto úžasně.
Devadesát procent dávám první sérii, druhou sezónou se sice proplétá velice neotřelá love story, jinak se podle mě ale vytrácí cokoliv jiného, co by jednotlivé epizody propojovalo.
The Walking Dead – 70% - Pilotní díl této post-apokalyptické zombařiny od Franka Darabonta (Vykoupení z věznice Shawshank) je dechberoucí. Policista se probere z kómatu v opuštěné nemocnici a pokouší se prostřílet se skrz hladové nemrtvé ke komukoliv dalšímu, kdo ještě přežil. Funguje to jako slasher i jako osobní drama.
Bohužel když se ve druhém díle dostane do komunity přeživších, děj výrazně ubere na akčních scénách a členové nové vytvořeného společenství mezi sebou vzrušeně řeší takové ty věci, které zajímají Američany. První dodatek ústavy, druhý dodatek ústavy, taky pátý, čtrnáctý a tak. A čím víc spolu postavy soucítí a hádají se o to, na co má kdo v západní společnosti i po globální katastrofě právo, stávají se pouze dvojrozměrnými nositeli amerických hodnot. V každém díle se ale objeví aspoň malý střípek zajímavé situace, takže nakonec dávám první sérii Walking Dead sedmdesát procent, i když lépe by šla daná premisa využít k akci ve stylu Smrtonosné pasti.
Keine Kommentare:
Kommentar veröffentlichen