Anglický poděs Matthew Herbert, známý svou zálibou ve skládání hudby z nehudebních zvuků, přichází s albem One Pig, symfonickou básní pro jedno prase a zemědělskou techniku. Celá deska se opravdu sestává z prasečího chrochtání poskládaného a opakovaného tak, aby vydalo na zprvu zábavné housové skladby, ale při dalším zamyšlení kritické zrcadlo břitce tepající naši krutou masožroutskou společnost. Tedy aspoň podle samotného tvůrce. Jinému to zase může připadat jako nechutný ukvičený bordel, ale to spíš závisí na tom, jestli doma radši posloucháte Pavement, Johna Cage nebo záznamy demonstrací PETA (která mimochodem protestovala i proti tomuto albu, ačkoliv je jasné, že podle Herberta není zabíjet zvířátka a jíst jejich maso správné).
Na desce One Pig stojí za povšimnutí snad jen to, jak kvalitně jsou všechny reálné zvuky nasamplovány. V době hudby, která při masterování prochází kompresí, a tak ani běžné nástroje nakonec nezní příliš přirozeně (natož pak auto-tune), mě najednou dokáže šokovat, když u Herberta slyším naprosto čistě nahrané crčení vody / krve / radši se ani neptám čeho.
Bohužel efekt estetický a hudební je tentokrát mnohem slabší než ten protestní a buřičský. Z dob, kdy Matthew Herbert ještě samploval reálné zvuky, ale zároveň se to dalo dobře poslouchat, si teď můžeme připomenout například vynikající mondénní hitovku Audience.
Keine Kommentare:
Kommentar veröffentlichen