Trent Reznor boduje s předělávkou U2

Produkce Trenta Reznora (poslední dobou vždy ve spojení s Atticusem Rossem) má tak vysokou úroveň, že i U2 se v jeho interpretaci dají poslouchat :-)

Ne, ve skutečnosti mají U2 v repertoáru několik celkem slušných kousků (hlavně batmanovskou Hold me, Thrill me, Kiss me, Kill me), ovšem jejich alba z přelomu osmdesátých a devadesátých let jsem nikdy neslyšel a utahané singly z té doby mě asi nikdy nepřesvědčí to změnit. Jejich album Achtung Baby si ale k dvacetiletému výročí jeho vydání vzala na paškál sestava umělců od Patti Smith po Depeche Mode ...a přidali se i Nine Inch Nails. Jejich skvělou verzi Zoo Station si můžete poslechnout zde.

Výročí s veselou hlavou

Dnes se na Slevomatu objevily jubilejní láhve polotmavé dvacítky, kterou pivovar Bernard oslaví své dvacáté jubileum. Přestože cena ani po slevě nebyla nejnižší (15 korun za 0,33l), přestože regály obchodů přetékají desítkami jiných značek a přestože to pivo ještě nikdo neochutnal (teprve prochází kvašením), zájemců bylo plno. Když jsem se naposledy díval, počet prodaných kusů se blížil vyhrazeným osmi stům kartónů, zbylí pivaři si své jubilejní třetinky budou kupovat po třiceti korunách.

Kolik pivovarů má u lidí takovou důvěru, že může ve velkém přijímat předobjednávky jen na základě svého dobrého jména? Myslím, že Bernard je po dvaceti letech pečlivého budování své značky už připraven vstoupit na burzu se svými akciemi.

100 rad, jak obejít zákon

Poslední dobou se příliš často dostávám do diskuzí o tom, jak se „ubránit před zvůlí státu.“ Nemusím proto ani navštěvovat squaty nebo freetekno party, stačí třeba jít s lidmi na oběd a někdo to téma otevře.

„Když ti daj policajti lístek za stěrač, tak to vůbec neřeš. Prostě’s ho tam neměl. Zafoukal vítr a kdo ti co dokáže? Jinak pořád ještě platí osoba blízká. Když už tě maj na koberečku, tak jsi neřídil ty, ale osoba blízká a jakýpak copak. A když máš flastrů víc, tak je s nima neřeš. Teď si tě předvolali pro todle, tak ať si tě za ten druhej škraloup předvolaj znova, to bude chtít dalších pár razítek, vono to třeba zatím vyšumí...“

Samozřejmě se takové rady hojně šíří i hromadnými maily, protože je přece v zájmu každého mého známého, aby se dozvěděl, že když mu nebudou chtít zkolaudovat dům kvůli chybějícím oknům, může se odvolat na to, že naši poslanci ještě nestihli implementovat nařízení EU č. XYZ o všeobčanské okenatosti, proto je tato stížnost bezpředmětná. A radám, jak zavřít pusu pracovníkům státní správy se věnuje i nejeden web, jejichž články se při kontaktu se státním orgánem údajně stačí jen naučit nazpaměť. Takže pokud vám stát neschválí adopci dítěte, protože jste třikrát trestaný narkoman bez trvalého bydliště, půjdete jim ocitovat mezistátní dohodu z roku 1924, ve které někdo, kdo hodně sedí u počítače, našel nějakou díru, a máte vyhráno.

Na internetu se pro státní byrokraty, které je třeba přechytračit, vžil pojem „zmrdi“ (vážně). Nejsou ale zmrdi spíš ti, kteří porušují zákony a pak kolem sebe roztrubují cestičky, jak to udělat, aby nepřišel zasloužený trest? Nemohli by nejdřív třeba přestat překračovat povolenou rychlost a parkovat na invalidech?

Wariot Ideal – groteska pro ty, co umí francouzsky

„Wariot Ideal – Heavy Metal Soap Opera, no něco takového jsem ještě neviděla. Tak to jsem na to zvědavá,“ hlásila minulý pátek do kamery před vstupem do No.D reportérka nejmenované minoritní televize (stejně byste její jméno neznali). Zvědaví byli i náhodní příchozí, nalákaní PR článkem v deníku Metro, a stejně tak i já. Co však v Metru nevěděli a co by i na webu No.D mělo být napsáno velkým písmem, je, že CELÁ HRA JE VE FRANCOUZŠTINĚ.

Francouzština je hlavní atrakcí téhle taškařice. Děj samotný je dost chatrný (ne nedarmo se tomu říká soap opera), ovšem právě protože Francouzi toho na poli metalu nikdy moc nedokázali, vyznívá marné snažení tří zoufalců o založení fungující kapely ještě humorněji. Na jednu stranu trénují své chlapácké pódiové vystupování, na druhou stranu v soukromí sledují Asterixe, poslouchají Voyage Voyage a švitoří tou legrační zženštilou řečí lásky, navíc s perfektním žabožroutským přízvukem. Hra se skládá z jednoduchých groteskních epizodek (hledání bubeníka, zacuchaná kazeta, vyměněná pizza), které jsou samy o sobě banálnější než Comeback na Nově, ovšem díky komediálnímu talentu všech představitelů mě celkem dobře bavily.

Malované děti: Lubomír Typlt v Chodovské tvrzi

Novou výstavu Lubomíra Typlta, mistra exprese slovem i štětcem, můžu doporučit nejen skalním příznivcům WWW, ale i komukoliv, kdo ocení poctivou moderní malbu. Oproti loňské Typltově výstavě v Galerii Zdeněk Sklenář nás tentokrát autor těší celými třiceti plátny a čtvrtkami, z nichž většina je naprosto nových.

Typlt často rozpracovává jediný motiv mnohokrát dokola, současná výstava v Chodovské tvrzi prezentuje jeho malby vyděšených a zlomyslných děvčátek a chlapců (přičemž pro připomenutí samozřejmě nechybí ani jeho starší oblíbené motivy, jako pinocchio, konve, hlemýždě a oběšené kočky). Srovnávání světla, barevnosti a dynamiky na jednotlivých dílech z nejnovější série vám zaručí skvělou zábavu přinejmenším na půl hodiny. Výstava trvá do 4. listopadu.

Matthew Herbert konečně dokázal natočit album, které se nedá poslouchat

Anglický poděs Matthew Herbert, známý svou zálibou ve skládání hudby z nehudebních zvuků, přichází s albem One Pig, symfonickou básní pro jedno prase a zemědělskou techniku. Celá deska se opravdu sestává z prasečího chrochtání poskládaného a opakovaného tak, aby vydalo na zprvu zábavné housové skladby, ale při dalším zamyšlení kritické zrcadlo břitce tepající naši krutou masožroutskou společnost. Tedy aspoň podle samotného tvůrce. Jinému to zase může připadat jako nechutný ukvičený bordel, ale to spíš závisí na tom, jestli doma radši posloucháte Pavement, Johna Cage nebo záznamy demonstrací PETA (která mimochodem protestovala i proti tomuto albu, ačkoliv je jasné, že podle Herberta není zabíjet zvířátka a jíst jejich maso správné).

Na desce One Pig stojí za povšimnutí snad jen to, jak kvalitně jsou všechny reálné zvuky nasamplovány. V době hudby, která při masterování prochází kompresí, a tak ani běžné nástroje nakonec nezní příliš přirozeně (natož pak auto-tune), mě najednou dokáže šokovat, když u Herberta slyším naprosto čistě nahrané crčení vody / krve / radši se ani neptám čeho.

Bohužel efekt estetický a hudební je tentokrát mnohem slabší než ten protestní a buřičský. Z dob, kdy Matthew Herbert ještě samploval reálné zvuky, ale zároveň se to dalo dobře poslouchat, si teď můžeme připomenout například vynikající mondénní hitovku Audience.

Remixy pro Radiohead: Jak královi podtrhli nohy

Tenhle příspěvek vznikal asi nejdelší dobu v dějinách mého blogu. Už když se před několika měsíci začaly na internetu k poslechu objevovat první remixy, které elektronická komunita vytvořila pro Radiohead, nastražil jsem uši a vybíral jsem, který bych tady před vámi pochválil. Remixy skladeb z posledního rádiohlavého alba King of Limbs se zveřejňovaly vždy po třech kusech, pokaždé tři nová zklamání. Ani relativně velká jména jako Caribou nebo Modeselektor, ani čerstvé objevy, které mimo blogy nikdo nezná, nedokázaly vymyslet nic, co by pro mě bylo zábavné poslouchat.

Teď už jsem zmíněné remixy slyšel všechny (pravda, některé jsem znechuceně vypnul v půlce) a musím říct, že ani nevím, který bych vám mohl doporučit. Remixová deska pro Thoma Yorka z roku 2008 byla rozsahem jen poloviční, přesto se tam zapamatovatelných skladeb našlo mnohem víc.

Takhle má vypadat black metal?

Svůj blog o divných obalech desek jsem sice zavřel, to téma mě ale stále zajímá a fascinuje. Teď už sice na webu nehledám obrázky desek kvůli blogu, ale aspoň kvůli kalendáři, který si i letos budu vyrábět.

Během hledání jsem procházel i pár metalových blogů a mezi všemi těmi typickými fotkami lesů, depresivních dlouhovlasých pánů a dungeonů jsem našel velice netypický obal, který vidíte nad tímto příspěvkem. Ano, jsou tam sice lebky a zohavení těla, ovšem to naivně surrealistické ladění dílka, které dokonce naznačuje i humor, mi k tomu nějak neladí. Jak na to asi reagují skalní příznivci stylu, který je známý přísným dogmatismem? Ono taky když už jednou hrajete "funerál," tak by se vám lebky na obalu alba asi neměly rošťácky usmívat.

Další sporný obal na své desce přinášejí Apatharia. Porušili jedno z nejrigidnějších dogmat black metalu, a sice že obrázek musí být černobílý. Nutno přiznat, že ta zásada má něco do sebe, protože takhle v barvě vypadá "Solitude in the Old Forest" víc jako "Weekend hiking in Sumava national park."

Manhattan Short festival uvedl nejlepší krátké filmy na světě

V pátek jsem se v letenském kině Oko zúčastnil „prvního globálního filmového festivalu na světě“ Manhattan Short. Spolu s Pražany tedy stejný výběr filmů sledovali i lidé v Paříži, Tokiu či Bombaji, každý z nás rovným dílem ovlivnil konečné pořadí a bylo to fajn. Rozhodně si pohlídám datum příštího ročníku a vám doporučuju totéž.

Desítka nominovaných kraťasů údajně vzešla ze šesti stovek přihlášených a nutno přiznat, že pořadatelům se podařilo odstranit zrno od plev. Každé z deseti dílek bylo něčím poutavé a rozpětí žánrů sahalo od slasheru přes sociální drama, konverzační komedii až po dokument, takže nakonec pro mě bylo velmi těžké rozhodnout se, komu dám svůj hlas.

Dnes vyšla zpráva, že vítězem se stalo drama David and Goliath (kterému by podle mě slušel český distribuční název David a Hafiáš a kterému dala hlas i moje partnerka). Jde o zpracování skutečného příběhu židovského utečence za druhé světové války, který přežije jen díky spojenectví se zdánlivě vzteklým a nepřátelským psem. Já jsem hlasoval pro novinku Neila LaButea nazvanou Sexting (můj návrh na český název zní Na hrob ti tesám SexeMeS), výborně napsaný monolog milenky, která nechce věčně zůstat na druhé koleji.

Pokud byste stejně jako já očekávali, že tohle všechno bude ke shlédnutí na Youtube, protože jde přece „jen o krátké filmy,“ tak vás musím vyvést z omylu. I krátkometrážní produkce má na webu legálně vystavené pouze trailery (a dokážete si představit, kolik toho asi je vidět v traileru na desetiminutový film), kolikrát má vytvořenou i vlastní webovou stránku. Další důvod zajít si na příští ročník Manhattan Short do kina.