Mí oblíbení Interpol vůbec nejsou typická festivalová kapela, jen stojí a sypou svou překrásnou muziku, poctivě, pečlivě a bez přestávky. Žádné průpovídky, žádný pohyb, žádná gesta, prostě žádní menšíci. Podívali se k nám vůbec poprvé, a možná i proto se výběr skladeb ještě více zaměřil na staré klasiky, které naše publikum ještě nikdy nemohlo naživo slyšet. Ze třetí desky zazněl jen první singl, ze čtvrtého alba jen to málo, co je na něm dobré.
Během necelé hodiny nás Interpol provedli třinácti svými největšími hity a jistě jsem nebyl v publiku jediný, kdo na takový zážitek čekal celé roky. Jak už to tak na koncertech depresivních post-punkových emáčů bývá, publikum bylo klidné, přesto se nikdo z nás při „Evil“ či „Slow Hands“ nezdráhal zpívat spolu s Paulem.
Lístky do Panenského Týnce jsem kupoval, ještě než jejich tržní hodnota spadla pod hranici dumpingu, a vidět jsem přitom chtěl jedinou kapelu. Rozhodně jsem však svých peněz nelitoval, dostalo se mi skoro všech mých oblíbených skladeb, kapely ve výborné formě a na dobrém zvukovém aparátu, navíc viděné hned z druhé lajny za bariérou. A když je sem severák zavane ještě jednou, do klubu, nebudu váhat a dám si repete.
Podobně jako před měsícem u Grindermana, i tentokrát u Interpol se v setlistu objevila skladba, která na desce není z nejnápadnějších, přesto naživo patřila k naprostým lahůdkám. Vám, kteří jste v Týnci nebyli, může živé provedení věci Not Even Jail z jiného festivalu zprostředkovat Youtube.
Keine Kommentare:
Kommentar veröffentlichen