Také letos jsem byl na pár dní v Karlových Varech, také letos jsem viděl pět filmů. Bezkonkurenčně nejlepší mezi nimi byl německý snímek Toni Erdmann o starci, který bojuje o lásku své dospělé dcery lapené pozlátkem mezinárodního byznysu. Film, o němž už kritici v Cannes psali jako o zázraku, skutečně je výjimečně dobře napsaný i natočený.
Zřejmě nikdy předtím jsem v kinosále neslyšel tak hlasitý smích, zároveň je Toni Erdmann tíživě smutný na několika různých úrovních. Sledujeme tragédii osobní, mezilidskou i společenskou, poťouchlý humor hlavního protagonisty však táhne tak silně, že nelze jinak, než se celé dvě a půl hodiny jen smát. Pokud někdy mohla existovat filmová postava situovaná přesně mezi Donem Quijotem, Boratem a Bryanem Millsem (96 hodin), je jím tento důchodce z Aachen, který se ve skutečnosti ani nejmenuje Toni Erdmann.
Z mého festivalového programu stojí za zmínku ještě srbské morální drama Dobrá manželka a také vizuálně přitažlivý snímek Dům těch druhých odehrávající se v Gruzii. Oba filmy shodou okolností tematizují občanskou válku a to, jaké následky má konflikt na další osudy přeživšího obyvatelstva.
Keine Kommentare:
Kommentar veröffentlichen