Po vystoupení Grindermana na Colours of Ostrava jsem si velmi oblíbil jejich slizkou pecku „Kitchenette“. Od začátku jsem věděl, že to je nehorázně dobrá skladba, ale na tom albu je tolik ostatních úžasných lomcováků, kteří ji přezáří. Vezměte si už hned ze začátku pudovou pumelici „Mickey Mouse and the Goodbye Man,“ jednu z Nickových nejnapínavějších mordýřských balad. Nebo „Heathen Child“, kde jsou vodivé struny nabité extra-vysokým napětím. A co třeba „Evil“, už jen proto, že ta věc dokázala bez pardonu dostát svému názvu?
Všechno tohle bylo skvělé i před hlavním pódiem v Ostravě, Nick nepřetržitě poskakoval, vyl, házel mikrofony, řval publiku do ksichtu, prostě všecky krásy světa. Stejně ale právě „Kitchenette“ dostala při živém vystoupení ten opravdový náboj, ten dusný odér stárnoucího cizoložníka a nevkusný patos věčně nakvašeného manžela imitujícího krůčky své choti. „Tippytoe! Tippytoe!“ Pusťte si z Youtube záznam této skladby z koncertu ve Vídni. Nick tam je stejně úchvatný jako v Ostravě.
Keine Kommentare:
Kommentar veröffentlichen