O tom, co hrají Bang Bang Eche, jsem ještě několik vteřin před jejich vystoupením neměl tušení, pár vteřin po začátku přišel šok a pak už hodina nepřetržitého tance á la Saint Vitus. V kapele jsou čtyři, věkový průměr tak sedmnáct let, klasická rocková sestava nástrojů plus efekty, nátěrus maximosus. Elektro noise punk, řeklo by se. Takhle nějak by mohl vypadat koncertní zážitek z novější produkce The Prodigy, kdyby se hrála lépe, rychleji a v klubu pro dvě stě lidí. Koupil jsem si jejich EP nazvané (ehm) Sonic Death Cuntttt, které zní víc jako disco než noise.
Ian Brown naplnil má vysoká očekávání... fantastic expectations, amazing revelations. Jako jeden z mála na festivalu nepředváděl žádné prvoplánové kousky na efekt (tanečky, oblečky, světla, projekce), stačila mu jeho roztomile nemoderní kdysi-taneční hudba a nezlomná jistota ohledně toho, kdo je nejvíc cool člověk na Zemi. Chápu, že pro nezasvěcené to mohla být na první pohled nuda, pro mě veliký zážitek přímo pod pódiem, metr za bariérou.
Crystal Castles, vicious on so many levels! Brutalita jejich osmibitových pípanců, jejich povykující zpěvačky, jejich ostře blikajících světel, jejich spratkovsky drzých "skladeb", jejich nebezpečného crowd surfingu. Tento rok jsem si na Pohodě rád poslechl i několik upravených lidí zpívajících pěkné písničky u kytary a samozřejmě jsem Crystal Castles radši sledoval až ze vzdálenosti dvaceti metrů, přesto je skvělé vidět takovou neomalenou show, nad níž se ve vzduchu zhmotňuje jedno velké WTF.
Další koncerty, které mi přišly ohromně cool:
- The Futureheads
- Klaxons
- Orchestra Baobab
- The Stranglers
- Vivian Girls
- Wovenhand
- WWW
Koncerty, které by asi byly fajn, kdyby nezačínaly až v jednu v noci a já u nich už napůl nespal:
- Autechre
- Leftfield
Keine Kommentare:
Kommentar veröffentlichen