68 návštěv díky Twitteru

Další epizoda mého internetového dobrodružství je tu. Návštěvnost mého druhého blogu po nedávné akci Pitchforku zase klesla na obvyklá čísla, a přestože 24 návštěv v jednom dni bych dřív slavil jako rekord, v porovnání s popularitou od Pitchforku je to jako nic. Včera návštěvnost poskočila na 68, což je o to větší překvapení, že tentokrát jsem pro to nemusel nic udělat. Kdosi dal zjevně odkaz kamsi na Twitter, to je všechno, co vím.

Mezi nejpozoruhodnější posty na CYSMS!! z poslední doby určitě patří šílená vize acidového robotického deejaye od Tokimonsta, jako vždy extrémně roztomilý obrázek od The Divine Comedy či celá série naprosto neuvěřitelných photoshopových cut-and-paste nechutností od M.I.A.

Best of 90s

Bilanční žebříčky nejvíc závisí na paměti, a to nejen na té faktické. Já sice vím, že „OK Computer” nebo „Leftism” jsou naprosto vynikající desky, přesto jsem je neslyšel tak dlouho, že bych dnes na pozici svého nejoblíbenějšího alba z devadesátých let volil spíš někde kolem kapel, na které jsem přišel až později: Sonic Youth, Pixies, Flaming Lips, Pavement... Klip u tohoto příspěvku by měl jednomu z mých čtenářů napovědět ne ani tak to, aby mi jedno z těch nejdokonalejších alb vrátil, ale spíš aby si ho konečně aspoň poslechl :-)

Citát týdne - Nic + nic

"[Samuel Beckett] has achieved a theoretical impossibility — a play in which nothing happens, that yet keeps audiences glued to their seats. What's more, since the second act is a subtly different reprise of the first, he has written a play in which nothing happens, twice." - kritička Vivian Mercier o Čekání na Godota

Haneke vs Jung

Jednomu ze svých nejmilejších čtenářů jsem už včera povídal o filmu Bílá stuha. Jako dokument společenských poměrů je dokonalý, co už se vyprávět nedá, je například kamera, která je tak výborně zvládnutá jako u černobílých filmů Ingmara Bergmana. Byl to velice mrazivý zážitek a to nejen proto, že kině bylo asi 18 stupňů. O čem to je, pro nás nejlépe vystihne Jung:

"Čím je společenství větší a čím víc se konzervativními předsudky podporuje sumace kolektivních faktorů v neprospěch toho, co je individuální, tím více se individuum morálně a duchovně ničí a tím se také ucpe jediný pramen mravního a duchovního pokroku společenství. ... [Zdůrazněním kolektivních faktorů] se individuální dostává do nevědomí a proměňuje se tam zákonitě v to, co je principiálně špatné, destruktivní a anarchistické" - Carl Gustav Jung, Vztahy mezi já a nevědomím

144 návštěv za jeden den!!

K mému druhému blogu o podivných obalech hudebních nosičů mě kdysi inspiroval Pitchfork, který na konci každého roku publikuje přehled nejhorších obalů roku

Včera jsem jim poslal odkaz na můj blog, oni jej zveřejnili na Facebooku a návštěvnost mojí stránky vzrostla z průměrných deseti lidí denně na 144!! Na obrázku z Google Analytics vidíte grafické znázornění lidí, kteří se podívali na můj blog za jediný den, a průběžné výsledky z Analytics naznačují, že ani za dnešek to nebude marné.

Voda v Jeseníkách

Po dvou dnešních příspěvcích, které byly spíš povídací, zakončíme jesenickou sérii třemi obrázky.

Rys v Jeseníkách

Tato vzácná momentka byla pořízena v restauraci Křížový vrch. Vaří tam celkem dobře, ale hrají tam příšernou hudbu. Mají tam na to nejspíš cédéčko (žádné reklamy, žádné řeči), které šlo přibližně takhle: Enya - Chinaski - James Blunt - Chinaski - Elán - Enya - James Blunt - Michael Jackson - Green Day - James Blunt - Enya - Michael Jackson - James Blunt.

Jako bych vás slyšel: "Jak je to možné? Vždyť James Blunt má jenom jednu písničku!" Chápu vaše zmatení, všechny sice zněly jako "You're Beautiful," přesto šlo o čtyři rozdílnost předstírající songy.

Pivní filolog - Praděd

Název hory Praděd vznikl, jak známo, zkomolením anglického "pray dead," čili "modlit se za smrt." Umím si představit, že počasí na Pradědu se dokáže pokazit tak drasticky, že lidé propadají v beznaděj. Já jsem tam však měl počasí naprosto luxusní, a přestože Jeseníkům co do distribuce vládne místní pivo Holba, na vrcholu Pradědu se točí Starobrno. Ve vysokých teplotách se snese všechno, možná až právě na produkci pivovaru Holba.

PS: Ještě nikdy se se mnou náhodní muži nedávali do řeči tak často, jako když jsem si z Pradědu nesl pivo v kelímku.

48 minut nového Conana O'Briena

Google si před měsícem pozval Conana do svého studia, a přestože je Conie tentokrát jen hostem, přestože je to jen improvizace a přestože se to celé mohlo lehce zvrhnout do poslušného korporátního večírku, vznikl velice zábavný pořad, kde se Conan se vším vypořádal po svém:


- Hi Conan, one of my friends was doing dorm crew and was cleaning out what he thought used to be one of your rooms and he found a big ball of hair that he thinks was yours...

- We gotta be a little specific here, what year was this and what college?

- Well, this was like three years ago...

- I hate to shatter any illusions you have about my age, but I graduated from college in 1985. So this person thinks I made a giant ball of hair and spun it and left it in the Holworty dorm in Harvard and everyone was so horrified by it that from 1985 till three years ago no one went near it and then your friend found it and did a DNA test...

- I know, his name is Jim, it doesn't make any sense.

- Oooooh, Jim, yes, that's all I needed! No, I grew a giant ball of hair for Jim! And left it for him to find in the Holworthy dorm... Just next time say Jim, that's all you had to do...

Může nás Bugge zaskočit?

Tenhle nenápadný koncert by se klidně mohl stát jednou z událostí roku. Příští středu v Akropoli vystoupí norský pianista Bugge Wesseltoft, jazzový elektronik a bývalý spoluhráč Nilse Pettera Molvaera.

Beckett přede mnou, Beckett za mnou

Poslední páska od Samuela Becketta je vedle Minettiho hra, kterou jsem celé dlouhé roky toužil vidět nejvíc. Tak dlouho jsem litoval, že jsem ji propásl v Kolowratu, tak dlouho jsem si ji poslouchal doma nahranou v rozhlase Milošem Nedbalem a přál si, aby to zase někde nastudovali... až s tím naprosto nečekaně přišel Fringe Festival. Vydal jsem se na to do Rubínu hned ten den, co jsem se to dočetl, v publiku nás bylo kolem patnácti, samí cizinci a pak já.

Jedinou roli hrál irský herec Vincent Fegan, celé to bylo pojaté civilněji než v původním textu, přesto neproběhly žádné výrazné škrty a dojem to udělalo maximální. Ona ta hra je napsaná tak, že když je dobrý herec, tak to prostě dojem udělat musí, ale i s vědomím toho musím přiznat, že mě to dostalo. A teď ještě za pár týdnů ten Godot v Národním...

PS: Podobně jako Film a Doba na poslední stránce otiskuje anglické shrnutí všech článků v daném čísle, možná i můj příspěvek o festivalu anglického divadla by si zasloužil a summary in English: It was terrific, I had a ball! :-)

Pivní filolog: Berounský Medvěd

Tuhle jsem si zašel na jedno do Pivovarského klubu, měli tam i Medvěda z Berouna a chlapi na baru se bavili o tom, jestli Nil teče do kopce, když na mapě pramení níž než ústí. A taky o tom, kdy zapadá slunce na Sněžce a kdy v Praze. Ležák z Berouna do břicha pijana vjede rychle jako pracka berserkového medvěda v yellowstoneském národním parku, určitě bych si tohle příjemně hořké pivo příště dal znova. Filolog by podotkl, že název města Berouna je odvozen od německého der Bär, heraldik by dodal, že berounští mají dokonce medvěda ve znaku, ale to by se tenhle sloupek musel jmenovat Pivní heraldik. A to by bylo dost hloupé jméno.

PS: Pokud by lidé z berounského pivovaru hledali přiléhavý název pro případný velikonoční speciál, jako příznivec Conana O’Briena bych jistě doporučil Masturbating Bear