Co dělají dnes: Underworld

V rubrice Co dělají dnes se pravidelně vracím k tvůrcům, kteří vládli osmdesátým či devadesátým letům, avšak v případě Underworld je odpověď na otázku z titulku překvapivě snadná. Underworld jsou dnes na Slovensku a balí si kufry po vystoupení, které (pravděpodobně) proběhlo před několika hodinami jako vrchol bratislavského festivalu Neon. Během tohoto týdne vystupovali také na hlavním pódiu megaakce v Glastonbury a zanedlouho budou hlavní hvězdou největšího českého hudebního festivalu. Pro lidi, kteří je v roce 1996 odepsali jako kapelu jednoho hitu (navíc parazitující na úspěchu jistého filmu), jde bezpochyby o nečekaný vývoj.

V devadesátých letech jsem měl všechna tři zásadní alba od Underworld naposlouchaná do posledního detailu, přesto i mě jejich letošní návrat zaskočil. Čeští a slovenští posluchačí mají hodně rádi retro, ovšem v případě Underworld se nejedná o žádné vzpomínkové vystoupení typu Nazareth v Lucerně. Underworld mají nové album, které zní výborně a na němž je z velké části postavený jejich současný koncertní program. Tady je odkaz na nový klip ke skladbě If Rah, která je kvalitativně naprosto srovnatelná s kterýmkoliv z jejich nejslavnějších kousků. Underworld jsou znovu na vrcholu a je to radost je tam znovu vidět.

Sun Kil Moon poprvé vystoupili v Praze

Malý sál Lucerny včera nabídl koncert folk rockového projektu Sun Kil Moon - kapely s tak složitým názvem, že dokonce ani na vstupenkách nemůže být uveden bez chyby. Kdo je ale Sun Kil Moon a kdo ve skutečnosti je Mark Kozelek, který za tímto projektem stojí? Ani návštěvníci včerejšího výborného koncertu v tom nemohou mít jasno.

Buran, melancholik, pruďas, citlivka, diletant, sebestředný nadutec i neobyčejně nadaný civilní básník. Díky intimním deníkovým textům plným detailů jde z Kozelkových písní mnohem více cítit konkrétního člověka, zároveň však přichází řada otázek. Kolik z jeho veristických textů je skutečně pravda? Je možné, aby toho tolik doopravdy cítil?

Po hudební stránce se mi včera několikrát na mysl vkrádal termín "dad rock" a publikum bylo v Lucerně tím nejspořádanějším, jaké jsem zde kdy zažil. Až na několik osamocených drzých reakcí z obecenstva, které Kozelek drsně odrážel, byla v sále slyšet jen a jen tlumená komorní hudba Sun Kil Moon, místy svou hlasitostí soupeřící s hlukem ze zadního baru, v němž zřejmě na tento večer naplánovali fyzickou inventuru všech malých lahviček s Bonaquou. V setlistu bylo místo i na několik cover verzí, také na zbrusu novou skladbu napsanou při cestování na tomto turné, došlo i na předem nepřipravený duet s dívkou z publika, páteří však byly skladby z vynikajících desek Benji a Universal Themes. Věřím, že první koncert Sun Kil Moon v Praze přinejmenším naplnil, a v mnoha ohledech i předčil očekávání všech příznivců Marka Kozelka.