Začátkem října vstoupí do naší kinodistribuce snímek Aferim! Nejspíš nebude k vidění úplně v každém městě ani mnohokrát po sobě, protože jde o černobílou koprodukci Rumunska, Bulharska, Francie a České republiky. Není ale záhodno tuto bizarnost hned odepsat, jde o velice dobrý historický snímek, který na letošním Berlinale získal Stříbrného medvěda za nejlepší režii. Tady je upoutávka.
Příběh odehrávající se ve Valašsku v 19. století sleduje vesnického četníka Costandina a jeho syna na stopě uprchlého cikánského otroka. Velmi lineární dějová linka, jejíž základní vývoj tušíme dopředu, sedí na mnohé americké westerny i na westerny, které se jakoby odehrávaly na Divokém Západě, ale natáčely se právě v jihovýchodní Evropě. Ve filmu ovšem nejde o to, jestli otroka chytí, nebo ne, ale o charakteristiku doby a v ní zakořeněných lidí.
Zatímco Costandin cválá na svém koni krajinou, téměř neustále mluví ke svému synovi. Poučuje ho, peskuje, rozsévá plané kydy, vysvětluje mu, jak se věci mají. Už zakrátko vytušíme, že rumunská společnost před dvěmi sty lety byla hodně odlišná od té naší dnešní a že z daného kontrastu vyplyne nejeden zábavný/šokující moment. Jezdci během cesty potkají např. pravoslavného duchovního, jiné četníky či drobné řemeslníky. Každý z nich má své názory na cikány (zde nazývané „vrány“), židy, cizince i ženy. Postupně si dáváme dohromady obrázek velmi šosácké a xenofobní společnosti, která tvoří další paralelu k americkým westernům a kterou můžeme porovnat s tím, jak vidíme svět my.
Jen co se v první polovině filmu rychle vyčerpá atraktivita záběrů na rumunskou horskou krajinu, seznáme, že tempo filmu je velmi pomalé a jednotvárné. Postupně se necháváme zpracovávat moudry sebejistého tupce Costandina a seznamujeme se s jeho sedláckou mentalitou, ovšem i tak může zprvu film nudit. Po dopadení otroka přibývá do výměny názorů třetí, ač nerespektovaný pohled a snímek nabírá na spádu až ke scéně v zájezdním hostinci, která je nedocenitelnou přehlídkou lidových zvyků, poklesků, písní a průpovídek. Ostatně, tvůrci prý při psaní scénáře čerpali z dobových materiálů.
Opakuji, že film je černobílý, pomalý a plný upovídaných Rumunů. Nesedne každému. S přihlédnutím k úzkému profilu této podívané se ale dá hodnotit velice kladně, má svůj specifický způsob vyprávění a nepopiratelnou poetiku dávno zapomenutého světa.
