Estonci nám dávají lekce z populismu

Zlatou Trigu na nedávno skončeném Pražském Quadriennale získalo Estonsko. Divadelníci z této pobaltské země tu v konkurenci desítek jiných expozic ze všech kontinentů prezentovali svůj projekt Sjednocené Estonsko.

Členové tallinského divadelního souboru NO99 si před časem řekli, že už je nebaví jen přihlížet tamní zmrtvělé politické scéně plné populismu, prázdných slibů a volby menšího zla. Jako svůj velký umělecký projekt stvořili vlastní politické hnutí včetně volebních spotů, billboardů, tiskových konferencí a účastí v televizních relacích. Zlatým hřebem bylo pak jejich pompézní "divadelní" vystoupení ve velké sportovní aréně, jež bylo vlastně ustavujícím sjezdem nové politické strany a zároveň jakousi parodií na demokracii. Jde stále ještě o divadlo? Nejde už o opravdovou politiku se zájmy skutečných osob?

Středobodem estonské expozice na Pražském Quadriennale se stal nový sestřih z dokumentu Prachy v prachu, zachycujícího kampaň i sjezd. Jde o neobyčejně provokativní a hořce vtipnou podívanou, jejíž myšlenky lze samozřejmě bez problémů vztáhnout i na českou politiku. Na výstavě byla dále k vidění série krátkých instruktážních šotů Volební akademie, v nichž pohledná členka souboru NO99 Helena Pruuli divákům s cynickým úsměvem radí, čeho se mají držet, pokud to taky chtějí někam dotáhnout v politice.

Projekt Sjednocené Estonsko zaujal celý národ (průzkumy mu údajně přisuzovaly až 25 % voličských hlasů) a to se divadlu povede málokdy. Vy můžete toto právem oceněné dílko posoudit sami na Youtube. Tento odkaz vede na zmíněný dokument o celé kampani a na tomto odkazu začíná první lekcí Volební akademie.

Český les je další dokonalou inscenací Davida Drábka

Tou nejlepší z deseti divadelních inscenací, které jsem viděl na letošní přehlídce Divadlo evropských regionů, byla novinka Český les z pera Davida Drábka. Český les má shodné kvality jako Drábkova razantní úprava Romea a Julie, kterou jsem viděl před několika měsíci. Je vtipný, svižný, vizuálně poutavý, obsahuje skvělé písničky, ovšem zároveň na pozadí vší té zábavy dokáže trefně pojmenovat problém, který je vlastně odvěký, ale v tuto chvíli i velice aktuální.

Na scéně sledujeme les zabydlený zvířátky personifikujícími typicky české vlastnosti a také bruselským Taťkou Šmoulou. Malou českou lesní pohodu se ovšem chystá rozmetat rozpínavý ruský medvěd. Podaří se zvířatům odložit půllitry, sjednotit se a podniknout cokoliv proti blížící se hrozbě?

Český les uváděný v Klicperově divadle v Hradci Králové je z těch inscenací, které utečou jako voda, protože jsou výborně secvičené a pořád se v nich něco děje. Po skončení ale divákovi nejdou několik dní z hlavy, protože v druhém plánu s sebou nesou zamyšlení nad tím, kdo jsme a zdali s námi není něco v nepořádku.

Evžen a Trent to u mě opět vyhráli

Minulý týden vyšla nová deska kapely Květy, která je opět úžasná, básnivá a vhodná k téměř nepřetržitému poslechu. Parta kolem Martina Evžena Kyšperského novinku pojmenovala Miláček slunce a stylově se na ní rozkročila od klasických kvěťáckých osamělých melancholií až po téměř cross-overový odvaz v písni Opičí král. Nejsem úplně kompetentní k tomu, abych novému albu Květů vymezil přesné místo v jejich rozsáhlé diskografii. Pokud se ale ve spojitosti s jejich minulou deskou psalo dokonce o „temnotě nové normalizace,“ pak Miláček slunce nabízí i jiné písně než ty smutné a beznadějné. V písni Psi se Květy vracejí k poetice života na okraji známé z jejich staršího kusu Tulák a vysloveně pozitivní jsou písně Věrka, Uklízím pokoj nebo i hitovka Syn, kterou si můžete přehrát v tomto klipu.

S mírným zpožděním jsem se dostal k hudbě z filmu Zmizelá (Gone Girl), kterou mají na svědomí Trent Reznor a Atticus Ross. Soundtrack je fantastický a dotažený do posledního detailu, stejně jako samotný film. Uslyšíme na něm jak typické mrazivé reznoroviny (známé i ze soundtracku k filmu The Social Network), tak i několik skladeb posouvající tvorbu této dvojice dále směrem k minimalismu a moderní vážné hudbě. Z té první pomyslné škatulky pro vás k poslechu vybírám jeden z vrcholů této nahrávky nazvaný Technically, Missing.

Molvaerovská hlídka hlásí zvýšenou pravděpodobnost hry na trubku na severní Moravě

Nils Petter Molvaer, jenž je na těchto stránkách kultovní postavou, odehrál v dubnu dva koncerty v Praze. Jak si můžete přečíst o několik příspěvků pod tímto, bylo to samozřejmě boží. Tím ale molvaerovské hody pro tento rok nekončí! Příští měsíc Nils vystoupí i v Ostravě, tentokrát v kombinaci s jamajskou rytmickou sekcí Sly & Robbie, a ani tam samozřejmě nemohu chybět. V diáři je tentokrát zaškrtnuto datum 19. července, vstupenku už mám.