Hovadnosti, komentáře aneb reportérský humor po americku

Nedávno jsem s potěšením zjistil, že americká internetová komediální stanice Adult Swim se pustila do série humorných reportáží. Podobně jako The Onion se i Adult Swim zaměřuje na kontroverzní, přesto naprosto fiktivní případy a své klipy vždy prošpikuje řadou famózních hlášek. Jejich reportéři jsou nekompetentní, neprofesionální a většinou ani neposlouchají své respondenty. Sérii Newsreaders doporučuji začít sledovat od mého nejoblíbenějšího dílu Hedge Fun, který pojednává o "nejmladším, nejstarším a jediném" trilionáři na světě.

Mapy ke hvězdám - exkluzivní recenze

Nový snímek Davida Cronenberga nás zavede do temného zákulisí Hollywoodu. Na plátně sledujeme bizarní svět slávy, krásy, drog a duševních chorob v podání režiséra, který má zvlášť dobré oko pro vystižení nenormálních postav. Mezi ústředními figurami najdeme protivnou dětskou hvězdu navrátivší se z odvykací kůry, zoufalou přestárlou herečku prahnoucí po tom, zahrát si ve filmu svou matku, či schizofrenní dívku se zálibou ve žhářství, francouzské poezii a prášcích na předpis. Tady je upoutávka.

Tento film pro vás bude úžasně fungovat, pokud jste připraveni bavit se tím, jak zvrácené věci jednotlivé postavy dělají a říkají. Nový Cronenberg mě tak těšil po celou délku filmu mnohem lépe než v jeho předchozím díle Cosmopolis. To jsem nedokázal dokoukat, i přestože se mi jeho knižní předloha celkem líbila. Černého humoru je v Mapách ke hvězdám dostatek pro ty, kdo jej chtějí vnímat.

Snímek bohužel neobstojí v nevyhnutelném srovnání s jiným částečně mysteriózním dramatem o špíně Hollywoodu, tedy s Lynchovým Mulholland Drive. Ač by se to před lety po první projekci Mulholland Drive zdálo dost nepravděpodobné, jeho základní příběh dává vcelku jasný smysl a je rozhodně nosnější než v případě Map ke hvězdám. Čím víc se blížíme k rozuzlení příběhu, jednotlivé postavy se přestávají chovat v souladu se svými (byť zvrácenými) povahami a jednají spíš jen v souladu s tím, kolik opovržení k ním cítí autor. Naštěstí je ztvárňuje výborný ansámbl známých herců v čele s úžasně rozloženou Julianne Moore a odhodlanou divnodívkou Miou Wasikowskou.

Mapy ke hvězdám mají v českých kinech premiéru 30. října a film Frank, který jsem tu recenzoval minule, přijde do kin 6. listopadu.

Werich a Voskovec v současné podobě aneb Check it out, hej rup, motherfucker!

Poněkud se zpožděním se ke mně dostal pokus tvrdých kytarových kapel předělat písně Osvobozeného divadla po svém. Projektu nazvaného Hudba stoprocentních mužů se zúčastnili např. Cocotte Minute, Fourth Face nebo Post-It.

Jak asi sami dokážete odhadnout, když se tak málo hudebního talentu srazí s materiálem, který je tak jasně neoddělitelný od svých původních tvůrců a původní doby, nebude nouze o momenty, kdy vám z toho hlava půjde kolem. Řízci s kytarami stále tlačí své riffy jak ze skateparku, chlápci za škopky do toho občas pořádně třískají, místy padne bokem i nějaká ta hláška v angličtině, jenom texty jsou najednou o Goliáši a Davidovi, Ezopovi, ministrovi Edenovi a babičce Mary. Pojďme si poslechnout, jak se se svým kusem od Wericha, Voskovce a Ježka popasovali Scream of the Lambs.