Deset nejhloupějších názvů hardcore / metalových kapel (sepsaných do podoby hororové povídky)

Kdo poslouchá Kabát, může se stydět jen za jejich hudbu, ale ne za jejich název. Kabát je jasně definovaný předmět, užitečný, doma ho má každý z nás a jako pojmenování pro hudební skupinu se skvěle hodí. Ale jména kapel jako „Kdysi jsem přepral medvěda,“ „Číslo dvanáct vypadá jako ty“ nebo „A tak tě pozoruji z povzdálí“? V návaznosti na svůj dávný žebříček deseti nejhloupějších názvů hudebních skupin vám dnes přináším desítku specializovanou na hardcorové a metalové kapely, jejichž název má sám o sobě vyprávěcí obsah (často se jedná o celou větu). A jak jinak je podat, než ve formě příběhu. Každý název kapely obsažený v následujícím odstavci je navíc odkazem na domovskou stránku dané formace (aby bylo vidět, že jsem si tak stupidní názvy nevymyslel).

Zabil jsem kámoše. Dobře se s ním chlastalo, ale pak se ukázalo, že to byl A Traitor Like Judas. Nejdřív jsem chtěl, aby zemřel Pulled Apart by Horses, ale pak jsem si vzpomněl, jak I Wrestled a Bear Once, a utloukl jsem ho holýma rukama. Co naděláte, Brutality Will Prevail. Ale i tak to byl kámoš, takže bylo věcí mojí cti obstarat Funeral for a Friend. Kopal jsem mu hrob uprostřed noci, hromy blesky, vichr jak hovado. Eyehategod, zaklel jsem směrem k nebesům. Vtom šlehne blesk přímo do náhrobku mýho kámoše. His Statue Falls a rovnou mně na hlavu. As I Lay Dying, všimnul jsem si, že přitom Bleed from Within. To se mi ale beztak stává Every Time I Die.

Livertek - Grinderman / Deerhunter

Tento měsíc se v Kalifornii odehrál jeden z největších hudebních festivalů na světě Coachella. Mohl by se klidně jmenovat Sophia, protože takové množství hvězd první kategorie s sebou nese plno přetěžkých okamžiků volby. Všechno najednou se vidět nedá. Představte si, že tam v pátek přijedete, už se blíží desátá hodina a vy nevíte, jestli jít pod hlavní pódium na Stone Roses a Blur nebo vedle na Grindermana, po kterém bude ještě světová premiéra aktuálního projektu Trenta Reznora How to Destroy Angels. Na dalším pódiu ve stejný čas přizvukují Jurassic 5, kteří by sami o sobě mohli být největší hvězdou českého Hip Hop Kempu, a na pódiu nazvaném Gobi jsou v plánu Foals, kteří budou hrát v hlavním čase hradeckého Rock for People. (A do toho se vám samozřejmě začínají klížit oči, protože vám už je přes třicet a na takové ponocování nejste zvyklí.) Protože Coachella už tradičně pořádá online přenosy, na Youtube najdete velkou část tamních koncertů ve výborné kvalitě. Pojďme si z té záplavy dát třeba klasické No Pussy Blues od Grindermana (kapela zde odehrála své jediné exkluzivní vystoupení po oficiálně ohlášeném "rozpadu").

Z televizních vystoupení za uplynulý měsíc nemůžu vybrat jinak než úžasné Deerhunter v pořadu Jimmyho Fallona. Jejich nový noisový singl Monomania je na stejně nebeské úrovni jako jejich kompletní produkce za posledních šest let, přičemž tentokrát svůj typicky snivý/sjetý sound směřují víc k Rolling Stones a The Strokes. Navíc, co ta paruka? A je to vůbec paruka, proboha? Už kvůli ní to stojí za puštění.

Jaro už je konečně tady, a tak nás Eleanor Friedberger v pravý čas varuje před zíráním přímo do slunce

Na Eleanor ovšem zírat můžete, protože právě natočila nový klip k písničce Stare at the Sun. Je zvláštní, kolik bizarností a nahoty člověk vidí, když se na internetu probírá novými videoklipy (Flaming Lips, The Knife, Shining). Eleanor Friedberger, známá také ze sourozeneckého dua Fiery Furnaces, však z této řady  vybočuje jednoduchým, jarně laděným klipem plném huňatých bobtailů, nemoderních svetrů, zadní projekce a samozřejmě i radostného povalování na slunci. Text je navíc překládán do znakové řeči, takže se varování "try not to stare at the sun" dostane opravdu ke každému.

Vedlejší účinky účinkují jako svižný thriller i jako psychologický film

Sdílený skupinový zážitek zůstává jedním z hlavních důvodů, proč je lepší jít do kina než sedět doma u televize. Asi jako když všem padesáti divákům v kině Mat zatrne v jeden velký okamžik překvapení a znechucení zároveň. Samozřejmě vám neprozradím, o čem daný moment v novém filmu Vedlejší účinky je, abyste ho taky nečekali. Nečekat ho můžete v osmnácté minutě, když se hlavní mužský hrdina chce projet na koni... (Nebojte, jen si dělám legraci. Ve skutečnosti je tenhle spoiler z filmu Bílá stuha.)

Americký snímek Vedlejší účinky potěší příznivce filmů z psychologického a psychiatrického prostředí (od Přeletu nad kukaččím hnízdem po Nebezpečnou metodu). Hlavní hrdinka, mladá newyorská designérka, se nenachází v úplně ideální životní situaci, a jak se postupně dozvídáme, už předtím byla se svou psychikou na štíru. Vyhledá tedy psychologa, který jí na její deprese předepíše léky, pak ještě jiné léky a k tomu i trochu nové experimentální medicíny. A když se do toho připlete zákon, nemůžeme si už být jisti, kdo je tady nemocný, kdo je svině a kdo za co může. To vše samozřejmě (odehrává se to přece v New Yorku) v kulisách nákladných korporátních banketů a farmaceutického lobbingu.

Otazníky o duševním stavu postav u nás podporuje i subjektivně vedená kamera, jež častokrát během záběru přeostřuje nebo čeká, až se herec přiblíží do správné vzdálenosti. Steven Soderbergh výborně kočíruje tempo filmu, které se postupně rozjíždí z plíživě zádumčivého začátku až do hektického finále, kdy už jde o bytí a nebytí všech výraznějších postav. Rooney Mara je v roli duševně rozhozené holky z kanceláře velmi dobrá (a skoro se blíží výkonu Kirsten Dunst v Melancholii), standardně kvalitní je i Jude Law jako její psycholog. I díky nim jsou Vedlejší účinky nadprůměrnou žánrovkou plnou dramatických zvratů a utajených skutečností k rozplétání.