Livertek – David Byrne & St. Vincent

V nejlepším koncertním záznamu, který jsem pro tento týden vybral do své rubriky Livertek, se setkávají protřelý David Byrne s o poznání mladší a méně šedivou zpěvačkou St. Vincent. Vloni spolu natočili celé album a to má tak bizarní obal, že jsem přirozeně neodolal a dal jsem ho i sem.

A jak jejich společná tvorba zní? Hodně tanečně a funky, trochu intelektuálně – klikněte na tento odkaz a rovnou se v záznamu přesuňte na 12:20, kde začíná pecka The One Who Broke Your Heart. Oba protagonisté působí na pódiu až komicky prkenně (a na vině je i Byrnův mikroport), ale zpívá jim to výborně a sekce dechařů za nimi se taky nenudí.

Na samém konci tohoto záznamu, který tento týden zveřejnil americký veřejnoprávní rozhlas NPR, najdete i největší hit Byrnovy kariéry Burning Down the House. Tam už ale Vincentka dělá jen křoví.

Livertek – Grizzly Bear

Každý čtvrtek vám v rubrice Livertek doporučuji nový koncertní záznam a protentokrát jsem vybral Grizzly Bear. Nejnovější desku grizlíků nazvanou Shields jsem si celkem rychle oblíbil. Nepřinášejí na ní nic převratného, přesto ovládají pravidla nezávislého roku více než dobře a příjemným, nenuceným způsobem dokáží bavit. Jednu skladbu z tohoto alba Yet Again zahráli minulý měsíc v pořadu Davida Lettermana.

Prague Short Film Festival vytvořil most mezi burany z Jižní Afriky a Maďarska

Festival krátkých filmů Praha mi o tomto víkendu připomněl jeden z nejlepších loňských videoklipů, „I Fink U Freeky“ od afrikánských magorů Die Antwoord. Ač toto dílko nebylo vůbec uvedeno v hlavní soutěži festivalu, dostalo největší prostor v oficiální festivalové znělce a není těžké odhalit proč. Vizualita tohoto klipu je prostě něco, co se jinde nevidí (viz obrázek k tomuto příspěvku), a pro vás je toto video ke shlédnutí zde.

Pokud jde o hlavní soutěž festivalu, na Youtube většinu zúčastněných filmů přirozeně nenajdete. Výjimkou je maďarský dvacetiminutový snímek Zrůda zobrazující farmáře, který si jako otroka/domácí zvíře drží chudého (a pravděpodobně mentálně zaostalého) nádeníka. Film je k vidění zde, ale než na odkaz kliknete, asi byste si měli být vědomi toho, že něco tak hustého jste už dlouho neviděli.

Livertek - Patrick Wolf

Jedním z nejočekávanějších koncertů na pražské scéně je nyní únorový návrat sladkého estéta Patricka Wolfa do Paláce Akropolis. K propagaci jeho akustického turné byl natočen výborný, studiovou technikou nejspíš jen trošku vytuněný, záznam písně Teignmouth. Sluneční paprsky prosvětlují zachovalou anglickou vilu, kamera zabírá staré obrazy, Patrick brnká na harfu a nyvě zpívá o hledání "nevýslovného blaha a ukotvení jeho ztracené duše." Budiž teplo.

Jak jsem poznal legendy (aniž bych chtěl)

Jednou z mnoha podivných činností, kterými se zabývám, je sbírání magnetofonových kazet. Nejlevněji se originální kazety seženou na Aukru a nedávno jsem si z poslední zásilky chtěl přehrát kazetu s debutovým albem Björk.

Na rozdíl od cédéček, které jsou většinou velmi vynalézavě potištěné, není výjimkou, když na originální kazetě najdete napsáno jen “See inlay for details.” Vytáhl jsem tedy takovou kazetu bez jakéhokoliv podezření z obalu Björk, vložil jsem ji do přehrávače a začal jsem se divit, když jsem místo zpěvačky slyšel zpěváka. A tak jsem poznal Suede. Chyběl mi jenom příslušný obal, který by mi ke kazetě pasoval, ale ten jsem si za použití své vlastní fotky udělal sám. Myslím, že já a má přítelkyně se na obalu vyjímáme lépe než bytosti, které byly na obalu Suede původně (viz obrázek).

Livertek – Jack White

Jako nejlepší koncert pro tento týden vybírám opět Jacka Whitea. Byl tu už v prosinci, ale jeho nově zveřejněný záznam z Austinu je mnohem delší, s oběma kapelami a ještě o pár tříd lepší, takže nemohu odolat.

Jack White nahrál v Texasu svou epizodu pro televizní show Austin City Limits a vy ji můžete vidět na tomto odkazu. Jack a jeho lidi to dokáží natolik rozpálit, že kdyby byl ohlášen jejich koncert v Praze, ihned si jdu koupit lístek. Zaznělo i plno ukázek z Jackova loňského sólového alba, přesto starší materiál působí naživo lépe.

Pokud nemáte čas sledovat celých padesát minut, tak doporučuji aspoň velmi emotivní předělávku písně You Know That I Know od Hanka Williamse (v záznamu začíná v 16:20). Poté, co v polovině koncertu Jack vyměnil svou mužskou doprovodnou kapelu za formaci složenou ze samých nadaných hudebnic, nejlépe vyšla kombinace skladeb Screwdriver a Blue Blood Blues (30:40).

Doc Alliance – Tuny světových dokumentů takřka za hubičku

Webová stránka Doc Alliance (někteří si ji pamatují ještě pod názvem Doc Air) je pěkným příkladem českého nápadu, který se prosadil i za hranice. Společný panevropský projekt šestice filmových festivalů zaměřených na dokumentární filmy přitom začal v pražském baráku, kam jsem (nic netuše) půl roku docházel na lekce němčiny :-)

Doc Alliance nabízí ke streamu či stažení filmové dokumenty a je jen na vás, jestli si zvolíte krátké filmy, nebo celovečerní bijáky, filmy zadara, nebo za pár euro, studentská cvičení z Vachkovy dílny na FAMU, nebo vyzrálá díla zkušených filmařů. Místní videotékou se dá procházet celé hodiny, já jsem pro vás vybral tři filmy, které stojí za to a navíc se za jejich puštění nevybírá ani cent.

Viktor – homo triumphalis (19 minut) – Dechberoucí portrét slovenského vrcholového manažera „letadlové“ firmy. Smělý kapitalista oprávněně hrdý na plody své neúnavné práce, nebo tupý nafoukaný rozhoň, který se ve společnosti podobných materialistických blbečků nechá vzývat jako nový Rockefeller? Bé je správně a je neuvěřitelné to sledovat.

Trochu já (16 minut) – Život členky německé teenagerské formace Etwas poté, co skončily koncerty, autogramiády a sláva. Osamění, krize osobnosti, rozčarování, trocha emo stylizace a obyčejná každodennost výborně zachycená německým režisérem Konradem Kästnerem.

Kdo chce zabít Ashley? (20 minut) – Lehce nezvládnutá studentská sonda do českého pornoprůmyslu. Film, který si matně pamatuju z jednoho z minulých FAMUfestů, neříká nic objevného, ale obsahuje velice zábavnou scénu, kdy Robert Rosenberg dostane svým šviháckým šarmem nezkušenou členku filmového štábu do kolen a málem si s ní domluví dostaveníčko před kamerou.

Livertek – Blur

V dnešním pokračování mého seriálu Livertek uvádějícího mé oblíbené kapely v koncertním podání se zastavíme u opravdu památného koncertu. Anglické britpopové legendy Blur se daly po mnoha letech dohromady a jejich posledním společným vystoupením měla (podle tehdejších informací) být show The Best of British k zakončení londýnských olympijských her. A nedávno, přesně včas pod stromeček, vyšel z tohoto obřího podniku záznam na DVD.

Zpěvák Damon Albarn je viditelně starší a očividně dojatý masami lidí, kteří dorazili do Hyde Parku na jejich více než dvouhodinový “poslední” koncert. Tuto show zakončuje píseň “The Universal,” dystopický obraz odcizení a deziluze v 21. století. Nemůžeme se Damonovi divit, že mu přeskakuje hlas, když zpívá slova, jejichž smysl postupem času přešel z proroctví v realitu. I ze záznamu působí kouzlo toho okamžiku neskutečně silně – uvidíte sami na tomto odkazu.