Prohlédněte si nejlepší obaly desek za tento rok

Výročních žebříčků je tento rok opět o něco víc, a co je na jednom serveru prohlášeno za geniální dílo, je na jiném řazeno mezi odpad.

Neobvyklé obaly hudebních alb, které byly svého času tématem jiného mého samostatného blogu, mě stále zajímají, ale tentokrát nebudu do arény kritiků vstupovat s dalším názorem, jen odkážu na podle mě nejlepší žebříček. Mrkněte se na server Tiny Mix Tapes (a pozor, je tam celkem třicet obrázků na třech stránkách). Nečekejte žádné jednoduché nápady, galerie nejhezčí grafiky podle Tiny Mix Tapes je přehlídkou úspěchů na poli abstrakce / surrealismu / dadaismu / bullshitismu.

Livertek - Nejlepší koncerty tohoto roku

Jaké lepší téma bych mohl vybrat pro další pokračování mého seriálu živých hudebních záznamů Livertek než mé vlastní koncertní zážitky? Protože si stále vedu záznamy o tom, jak moc se mi kde líbilo, můžu zde opět po roce zveřejnit statistiku nejlepších koncertních akcí seřazenou podle mého čistě subjektivního hlediska. Abychom nemíchali jablka s hruškami, budu se zabývat pouze klubovými a halovými koncerty, a ne letními festivaly, které už jsem tu v srpnu shrnul v samostatném příspěvku.

První místo mí pravidelní čtenáři už znají předem. Koncertem roku jsem zde před několika týdny prohlásil surovou energií nabíté vystoupení Jon Spencer Blues Explosion v Paláci Akropolis. Proto si jako dnešní klip v rubrice Livertek pustíme právě kousek tohoto koncertu.

1. Jon Spencer Blues Explosion @ Akropolis.......97 %
2. Glen Hansard @ Divadlo Archa...................96 %
3. Beach House @ MeetFactory.....................90 %
4. Three Trapped Tigers @ Akropolis..............89 %
5. Manic Street Preachers @ Lucerna..............87 %

The Guild: Ještě větší nerdi než v Teorii velkého třesku?

Možná s tím přicházím trochu pozdě, ale objevil jsem výborný webový seriál ("webiál") o loserech, kteří věnují veškerý svůj čas hraní online RPG hry. Postavy vystupující v The Guild jsou neustále nuceny potýkat se s problémy reálného světa a pokaždé to neuvěřitelně zábavně zvorají.

Podobnou premisu mělo už několik seriálů, tím nejpopulárnějším zůstává Teorie velkého třesku, kterou mám dodnes moc rád. Ovšem ve Velkém třesku se tvůrci postupem času odchýlili od asociálního života geniálních vědců, nechali takřka všechny hlavní postavy navázat trvalé vztahy a zápletky nejnovějších dílů se točí kolem partnerských potíží podobně jako v Přátelích. Navíc postavy Velkého třesku nikdy nebyly vyslovenými losery, protože jsou všechny velmi úspěšné ve svém povolání, a litovat naopak musíme spíš tupé "normální" postavy z davu, které s nimi vstoupí v konflikt (omezený soudce dopravního soudu, nechápavá úřednice na úřadě práce, vygumovaný svalovec Zach).

Šestice postav ve webiálu The Guild je skutečně k politování (aspoň během prvních tří sérií, které jsem zatím viděl) - plešatý čtyřicátník žijící o samotě z penze svého zesnulého dědy, pijanská "white trash" matka v domácnosti, odtažitá a manipulativní Asiatka, nadržený puberťák, který se ji pokouší balit, příliš snaživý Ind závislý na své matce a v neposlední řadě roztomilá specialistka na ozdravná kouzla Codex, kterou hraje autorka celé série Felicia Day. Codex je nezaměstnaná hudebnice, nad kterou právě zlomila hůl její terapeutka a která se neúspěšně snaží dosáhnout jakéhokoliv úspěchu ve světě mimo monitor. Ač by i pro ni bylo snazší zůstat po většinu svých dní ve světě online hraní a těšit se z příznivého vývoje svého avatara, okolnosti ji brzy donutí iniciovat mezi členy své gildy první skutečné setkání. Každá epizoda začíná záznamem z Codexina videodeníčku (Felicia mluví přímo do webkamery o svých nadějích, obavách a fóbiích), což působí mnohem opravdověji a upřímněji než jakýkoliv skutečný seriál běžící v opravdové televizi.

Jednotlivé epizody The Guild mají v průměru pět minut, a i když nejsou tak výborně napsané a vypointované jako většina dílů Velkého třesku, jsou velmi zábavné a stejně návykové jako RPG hra, kterou hrají hlavní postavy (a kterou zřejmě v žádném díle ani na chvíli neuvidíme). Všechny díly si můžete legálně pustit z kanálu na Youtube nazvaného Watch The Guild.

Livertek – Jack White

V druhém pokračování mého nového seriálu velejemných klipů s živou hudbou vám doporučím Jacka Whitea. Jack nedávno přijel se svou doprovodnou kapelou složenou ze samých žen do televize TBS (a dokonce přivezl i vlastní světelný park s logem svého labelu Third Man Records). V pořadu svého známého Conana O’Briena naživo vystřihnul svůj nový singl „I’m Shakin“ (původně z repertoáru Little Willie Johna) a vy jej můžete vidět na tomto odkazu.

Livertek – Paul McCartney & Nirvana

Ode dneška na mém blogu začíná vycházet nový pravidelný seriál Livertek. Vždy ve čtvrtek se zde objeví nový záznam živého vystoupení, který se mi za uplynulý týden nejvíce líbil. Může jít o záznam z televizní show, živého DVD nebo i z opravdového koncertu. Pokud se mi bude dařit objevovat dost zajímavých klipů v relativně únosné technické kvalitě, mohlo by se mi dařit přijít každý týden s jedním videem. A ano, název mé rubriky livertek je zkratkou z „live čtvrtek.“

A jak jinak začít novou sérii než ve velkém stylu? Přeživší členové Nirvany a takřka všichni přeživší členové The Beatles se dnes ráno dali dohromady pro charitativní koncert v New Yorku a teď o tom ví celý svět. A nevyšla z toho žádná utahaná balada. Jeden z desítek odkazů obsahující novou píseň Paula McCartneyho a Nirvany „Cut me some Slack“ je zde.

Temný rytíř povstal, koledu přichystal

O výborný hudební doprovod k letošnímu adventu se postaral rapper Busdriver ve svižné skladbě nazvané Ding-a-ling-a-ring-a-ling. Satirická píseň zabývající se spíše tou komerčnější stranou Vánoc a santaclausovskou tradicí obchodních center pochází z nové rapové kompilace Chopped & Scrooged, která je legálně zdarma ke stažení na tomto odkazu. Pokud si ale chcete poslechnout jen samotný vrchol této kompilačky, šanci máte zde:
 

Jon Spencer Blues Explosion vybombili nejlepší koncert roku

Nedávno jsem na Pitchforku četl recenzi na nejnovější album americké trojice Jon Spencer Blues Explosion. Psalo se tam o kapele, která už se na scéně potuluje celkem dlouho a po hudební stránce si vyzkoušela lecjaký experiment, ovšem teď jako by všechno, co je navíc, odhodili, potrénovali a znovu se hlásili o post nejdrsnější a nejvymakanější rock'n'rollové smečky v USA.

Jak se ukázalo včera v Paláci Akropolis, je to pravda do posledního puntíku. Nedokážu si představit, jak tvrdě museli JSBX před touto sezónou cvičit, že se jim podařilo dát dohromady tak ostrou show. Mají plno hitů, které zní naživo pětkrát lépe než na desce, a střídají je v kulometném sledu. Vlastně ani nehrají intra a občas vynechají i závěrečnou nálož riffů, aby se ve zlomku vteřiny pustili do dalšího, ještě drsnějšího hlasitého fláku. Mimo svých monologů uprostřed songů Jon nemluví k publiku, nedělá přestávky, padá s kytarou do kolen, žene zesilovač do červeného pásma, svíjí se u tereminu a sype tam jedno sólo za druhým. A když se s hochy vrátí na přídavek, položí se do toho ještě dvakrát tolik a střídá nový materiál s kousky starších songů jako Bellbottoms nebo Blues Explosion Man.I když hrají jen v klubech pro 500 lidí (a atmosféře to jen pomáhá), Jon Spencer Blues Explosion se už dostali do nejvyššího patra rockové opravdovosti. The Hives to částečně předstírají, Rolling Stones na to dneska můžou jen vzpomínat, ale Jona Spencera skutečně posedl stejný duch jako Iggyho Popa. Duch rock'n'rollu.

K úspěchu včerejšího koncertu přispěla i vynikající předkapela The Mentalettes, perfektní protipól k JSBX zaměřený na stejné publikum. Vokální trio slečinek vlnících se ve sladěných šatech představuje guilty pleasure pro každého milovníka elektrifikovaného blues a rock'n'rollu. Holkám to slušně odsýpalo, nešetřilo se teatrálními gesty a mimikou a jejich doprovodná kapela sice šedesátá léta nezažila, ale dokáže si je velmi dobře představit.

Na závěr jsem vybral několik rozostřených ukázek z Youtube, které dokáží aspoň trochu ilustrovat, co se včera na pódiu v Akropoli dělo - Jon Spencer Blues Explosion, The Mentalettes.

Nové EP od Trenta Reznora a jeho manželky není úplně špatné

Nová nahrávka z Reznorovic kuchyně se jmenuje An Omen, a že není úplně špatná, je to nejlepší, co se o ní dá říct. Trent Reznor a Atticus Ross sice stále umí skládat děsivé industriální instrumentálky (a jak se ukazuje zde, i brnkat na banjo!), ovšem Mariqueen Maandig se ani na tomto EP neprojevila jako zajímavá nebo nadaná zpěvačka. Pod tímto příspěvkem si můžete poslechnout nejlepší skladbu z celé této desky, kde si namísto Mariqueen užijete vynalézavě smíchaného sborového zaříkávání minimálně pěti různých hlasů. Doporučuji poslouchat přes kvalitní sluchátka.

Movieurope - výprodej skandinávské kinematografie

Movieurope je online půjčovna převážně skandinávských filmů. Zaplatíte paušál šest euro a můžete se celý měsíc dívat na libovolný počet filmů z vámi zvolené země. Zdaleka největší výběr je na Movieurope mezi dánskými filmy, pro svůj test jsem tedy zvolil Dánsko.

Předností Movieurope je, že to funguje a to za zanedbatelný peníz. Filmy se legálně streamují podobně jako z Youtube, jen v mnohem vyšší kvalitě. Bližší pohled však nasvědčuje tomu, že tato služba byla zpřístupněna ještě nedokončená a od té doby se jí nikdo nezabýval. Prohledávání filmotéky je z pohledu uživatele velmi nepohodlné. Můžete zapomenout na kategorie, významové štítky nebo fungující vyhledávání - musíte klikat na jeden film za druhým, abyste zjistili, který asi bude podle vašeho gusta. V popisech u některých filmů jsou chyby (popis hovoří o jiném filmu, údaje o jazykové verzi nesouhlasí) a titulky uvnitř filmů vyvedené v bílé barvě nejsou čitelné, kdykoliv se děj odehrává během slunečného dne / na pláži / na sněhu / při atomovém výbuchu.

Největším mínusem Movieurope je nabídka filmů. Najdete zde sice většinu filmů od Larse von Triera a Italštinu pro začátečníky, jinak ovšem můžete na filmové hity zapomenout. Trháky jako Ať vejde ten pravý, trilogii Milénium nebo Láska je láska tu chybí, stejně jako jakýkoliv snímek mladší než čtyři roky. Tvůrci Movieurope se dušují, že budou každý měsíc přidávat nové filmy, jejich databáze spíš vypadá na to, jako by o tento projekt ztratili zájem už na začátku této dekády.

Přes to všechno ale šest euro není mnoho, a pokud víte, co máte hledat, si tu dobré filmy přece jen najdete. Vedle kusů od Larse von Triera doporučuji i animovaný film pro dospělé Princess, který má na svědomí Anders Morgenthaler z mé oblíbené dvojice humoristů Wulffmorgenthaler. O humor však v tomto případě nejde, film pojednává o pomstě bývalého kazatele za smrt jeho sestry, pornoherečky.

Grafikon - Železný květ

Obrázkem Iron Mana prozatím končím s publikováním svých koláží. Až vytvořím další řádku nových obrázků, objeví se i zde na blogu, prozatím si tu můžete vyfiltrovat všechna starší dílka pod štítkem Grafikon.