Nejnovější desku Kveikur od Sigur Rós jsem tu už chválil, a tak asi není žádným překvapením, že se objevuje i mezi mými nejoblíbenějšími alby roku. Sigur Rós byli odjakživa spíše specialisté na spřádání jemnocitných elfích zpěvů ve smyšleném jazyce, tentokrát ale soustředili svou obrazotvornost na něco silnějšího a temnějšího. Jakkoliv jsou jejich starší alba výborným poetickým doprovodem k procházkám podzimní přírodou a jakkoliv dokáží na svatbě dojmout dříve než řeknete „Jakob Ludwig Felix Mendelssohn Bartholdy,“ tuto změnu ale Siguři potřebovali jako sůl. Album navíc pěkně drží pohromadě a motivy se vracejí v různých skladbách, i když každá z nich je trochu o něčem jiném.
V červenci jsem vám tu z desky Kveikur doporučoval úvodní píseň Brennisteinn, dnes si dejte třeba skladbu Hrafntinna.
Keine Kommentare:
Kommentar veröffentlichen