V souvislosti s dnešním koncertem Sigur Rós na naší domácí půdě je na místě zdůraznit, jak výborné a překvapivě temné je jejich nové album Kveikur. Islandští snivci Sigur Rós (v překladu Vítězná růže) začali na sklonku minulého století tvořit křehkou, zakřiknutou a niternou hudbu, z níž během let přešli do odtažitého artu a krátkého rozjásaného období.
Oproti tomu nová růže (hihi) zní hrozivě a nebezpečně, což lze považovat za úspěšné vykročení ze slepé uličky. Na nové desce Kveikur nastolili Sigur Rós nový ostřejší zvuk, který jsem tu před pár měsíci chválil v rubrice Livertek a se kterým podle mě už kvalitativně dorostli v rovnocenné souputníky Radiohead.
Album Kveikur stojí za to od začátku do konce, přesto z něj vyčnívá fantastický sedmiminutový song Brennisteinn (Síra) opatřený zlověstným rituálním videoklipem. A pro slabší povahy je tu verze, která místo klipu obsahuje jen statický obrázek obalu desky.
Keine Kommentare:
Kommentar veröffentlichen