Citát týdne - Epocha

"V České republice je mnohem více jabloní než obyvatel!" - časopis Epocha, 10/2010.

Otázkou je, kdo s tím teď co bude dělat ;-)

Osvobozený Roman Polanski, Skočdopolis a Nejezchlebos

Na serveru Novinky.cz mě zaujala zpráva o tom, že „osvobozený Roman Polanski“ zfilmuje drama od Yasminy Rezy. Nejdřív jsem tu chtěl udělat další vtip na téma Osvobozené divadlo, ale pak jsem si uvědomil, jaká skvělá sezóna se na nás teď chystá v kinech. Občas fakt není na co chodit, ale v průběhu příštích dvou měsíců do kin přijde celých pět filmů, na které se opravdu těším:

1. Scott Pilgrim proti zbytku světa
2. Harry Potter a relikvie smrti
3. The Social Network
4. Přežít svůj život (teorie a praxe)
5. Machete

Oproti tomu Román pro muže vidět nechci, což nejspíš dokazuje, že nejsem muž.

Vzpomínka na Future Sound of London

Nejsem zase tak starý, abych zažil Future Sound of London v době jejich slávy. Přesto jsem si včera při poslechu jiného elektronického CD, které odkazovalo na hudbu indiánských kultur, vzpomněl na jejich úžasný hit Papua New Guinea, dodnes jednu z nejkrásnějších skladeb na elektronické scéně. Vy si ji nyní můžete pustit zde na Youtube - na videoklipu i na skladbě samotné je poznat, že je od nás dělí už bezmála dvacet let, ale možná právě proto je Papua New Guinea i dnes tak kouzelná.

Další měsíc se chýlí ke konci, další nahrávka Trenta Reznora je ke stažení na webu...

Všichni, kteří vítáme každý nový tón z dílny ikonického Trenta, máme poslední dobou velmi často důvod k radosti. Dnes vám nabízím odkaz ke stažení pěti skladeb z filmového soundtracku The Social Network, který Trent složil spolu s dalším miláčkem Atticusem Rossem. Jako obvykle stačí zadat do formuláře svou e-mailovou adresu a počkat si na doručení zprávy. Zní to výborně, milovníci novější Reznorovy produkce si na tom smlsnou (a ten film chci taky určitě vidět).

Pavement se zatřpytili u Stephena Colberta

Protože vím, že někteří moji milí čtenáři rádi sledují show Stephena Colberta, musím zde upozornit na to, že tento týden u něj vystoupila i velevážená superskupina Pavement. Po prokliknutí odkazu ti šťastnější z vás uvidí Pavement, jak zpívají „nejlepší píseň 90. let” Gold Soundz.

Pavement mám moc rád, a i když se pořád nemůžu srovnat s tím, že Pitchfork vyhlásil tenhle kousek jako nejlepší song minulé dekády, pořád je to prostě výborná písnička. Při troše hledání se na netu dá najít i celkem vtipný rozhovor, který se zpěvákem Pavement vedl Colbert před vystoupením.

UPDATE 25/9: Pavement se také stavili u Jimmyho Fallona, aby spolu s kytaristou, který vyhrál soutěž pro fanoušky, zahráli naprosto šílenou verzi pecky Stereo. Doporučuju, je to velká legrace, ten song už z toho nejde skoro poznat :)

Dnes se začíná vysílat čtvrtá série Teorie velkého třesku

Sice oficiálně zatím poběží jen v Americe, ale stejně mám pocit, že první reakce od českých fanoušků se na netu objeví během několika hodin. Jsem zvědav, jak se to bude vyvíjet, protože už u třetí série mám pocit, že se tým scénáristů až moc snaží tlačit postavy do divácky vděčných situací a opakovat donekonečna jednu hlášku, která se stane pro tenhle seriál tak typická jako “Protřepat, nemíchat” pro Jamese Bonda.

Stejně je ale i třetí série Teorie velkého třesku výborná a plná výborných vtipů. Například, když Sheldon začne dělat číšníka u Penny v restauraci, protože potřebuje duševně nenáročnou práci, a sděluje to Penny tímto způsobem:

I asked myself what is the most mind-numbing, pedestrian job conceivable and three answers came to mind: a toll-booth attendant, an Apple store genius, and what Penny does. Now because I don't like touch other peoples' coins and I refuse to contribute to the devaluation of the word genius, here I am.

Moje nová recenze v dnešní E15 - Grinderman

Monumentální pocta Bernhardovi a jeho dílu

Jsem naprosto nadšený včerejší inscenací Vápenky od Thomase Bernharda, která proběhla na Vítkovském památníku. Ono mě už dlouho těší, že Bernhard je u nás skoro nejuváděnějším autorem, ale že si spolek Depresivní děti touží po penězích vezme na paškál pět jeho her v jedné sezóně a udělá z nich site-specific adaptace na Vítkově, to jsem se i já musel štípnout, jestli se mi to nezdá.

Včera se ukázalo, že na Bernharda nemá monopol Divadlo Komedie, ale že ho umějí dobře hrát i jinde. V podání Depresivních dětí byl tenhle autor hravější, zábavnější a (světe, div se) méně depresivní, na druhou stranu se z toho neztratila ani vážnost předlohy ani společenský podtext. Ten byl nakonec vlastně povýšen na nejdůležitější aspekt představení.

Ty inscenace se zahrají párkrát a pak hned zmizí, tak si musím dát pozor, abych ještě nějaké vychytal.

Pivní filolog - Prague Beer Museum

Člověk nemusí být filolog, aby odhalil, že název tohohle podniku je v angličtině. Instinktivně nastoupí opatrnost a známky odporu. Turistické podniky v centru Prahy radši necháme tlupám ryšavých Irů v (kolem půlnoci ne už tak docela) bílých košilích, kteří mají rádi svůj pub crawl, pints a getting hammered. Nic pro nás.

A jak je to doopravdy? Zkusil jsem tam zajít, a i když se ta nálevna očividně ještě zajíždí, působí docela dobře. Není tam tolik rázovitých chlapíků jako ve Zlých časech, ale nejsou tam ani hlučné hordy cizinců. A to jsem tam byl v sobotu v devět večer, čili v mnohem rušnější dobu, než kdy bych obvykle šel na pivo. Když si člověk chce dát sraz v centru, tohle může být dobrý tip. Ani ceny nejsou přestřelené, odpovídají tomu, kolik stojí pivo z minipivovarů jinde v Praze.

Prague Beer Museum si vzhledem ke Zlým časům pocitově stojí asi jako McDonald's k české restauraci, přesto si přiznejme, že do Maca občas zajde každý z nás.

„Před strážnicí stáli plačící, na ulici sami tři strážníci...”

Podívejte se pořádně na plakát další bombastické hyper-pařby, která se valí na Prahu. Nepřijde vám, že se tam jedno jméno trochu nehodí? Je to úžasná představa - Sander van Doorn dojede svůj poslední éterický hymnus, zatleská sám sobě, a než stačí zjitřené emoce teenagerů vychladnout, než stačí zkontrolovat, zda jim nespadla pěna z Frisca nebo se jim při odvážných tanečních figurách nerozvázalo boa, naběhnou na forbínu O2 Areny Voskovec s Werichem (čili VéWéčka) s líčky pokrytými bílým a černým líčidlem a začnou tu o tom, že „nikdy nic nikdo nemá míti za definitivní, neb nikdy nikdo neví co se může stát.” A ve foyer se bude točit pivo Ježek :-)

Polské plakáty se dají tvořit kdekoliv, i v Americe. Bardzo dobre!

Jako sběratel starých českých filmových plakátů jsem plno let věřil tomu, že naše grafická scéna byla něčím výjimečným, takovým izolovaným ostrůvkem geniality odříznutým od trendů za železnou oponou, trpícím pod knutou barbarského režimu. Nebudeme tady zabíhat do detailů, o polských plakátech se dá říci něco podobného.

Jenže teď jsem díky blogu Františka Fuky přišel na to, že globální skupina photoshopových recesistů Something Awful se pustila do moderní nápodoby polských plakátů a světe div se, kdyby ty filmy nebyly nové a plakáty k nim byly vytištěné na léty zkoušeném papíře, klidně bych za ně nějakou tu zlatku dal a jistě bych nebyl sám.

Nad tímto článkem vidíte nový jakoby-polský plakát k Zatmění, kde se někdo velmi zdatný výborně trefil do poetiky polských socialistických plakátů. Sedí nejen ten grafický styl, ale i to, že se plakát naprosto netrefuje do toho, o čem film je nebo jak vypadají hlavní představitelé. Výtvarník se před čtyřiceti lety dozvěděl jen název filmu, a že to bude o upírech, a to mu muselo stačit. Dnes v informačním věku je to obrovské retro, tvořit bez všech podkladů. Dnes už se lze mýlit jen záměrně.

Dalšími obrovskými lahůdkami z téhle satirické kolekce jsou například i Hvězdná pěchota nebo Transformers

Citát týdne - Pošta pro tebe

"Já jsem si tohle nevobjednal" - Petr Čtvrtníček se ve skvělé silvestrovské verzi Pošty pro tebe setkal s někým jiným, než by chtěl - 1. část a 2. část

Moje nová recenze v dnešní E15

Dnešní vydání deníku E15 přináší můj pohled na novou, velmi slabou desku amerických Interpol.

UPDATE 14/9: Dnes o této desce na Pitchforku píše i můj oblíbený publicista Nitsuh Abebe, kterému se opravdu pěkně podařilo vystihnout podstatu alba: “The whole thing sounds like the eighth day of an endless party where everyone's already slept together, burned themselves out on drugs that used to be fun, and developed systems of grudges and resentments that make it barely worth talking to one another. And yet the party goes on and there they sit, sighing bitterly while confetti pours down and the drinks go around.”

Belle & Sebastian nabízejí ke stažení novou písničku

Na tomto odkazu si můžete výměnou za svou mailovou adresu (nebo prostě jakoukoliv mailovou adresu) stáhnout moc pěkný první singl z chystaného alba britských miláčků Belle & Sebastian, který se jmenuje Write About Love. Album samotné vyjde příští měsíc a podle zveřejněného tracklistu na něm bude i skladba zovoucí se Calculating Bimbo ;-)

Citát týdne - Best of 90s

"For exactly one second on "Only Shallow", My Bloody Valentine sound like any other rock band. But once Colm Ó Cíosóig completes his brief introductory drum roll, My Bloody Valentine-- and, arguably, guitar-based indie-rock music in general-- were never quite the same again.

Listening to the song, you don't so much picture a hand strumming across guitar strings as a buzzsaw hitting sheet metal, or a pack of singing dolphins swimming through an oil spill." - Stuart Berman z Pitchforku velmi trefně popisuje, jak zní legendární pecka Only Shallow od My Bloody Valentine. Úryvek pochází z velkého článku o nejlepších písních devadesátých let. Jak skvělá skladba to je, si můžeme připomenout na Youtube.

Moje nejoblíbenější rocková fotka

White Stripes jako cirkusové číslo, dokonce sladěné do jejich erbovních barev. Tajemný eskamotér Jack si připravuje své nože, velevážené publikum trne hrůzou o půvabnou asistentku, která by mohla být jeho ženou, je mu ale tak zvláštně podobná, že možná bude i jeho sestrou (viz zde ), mezi světskými je možné všechno...

Annie Leibovitz tímto snímkem geniálně vystihla poetiku White Stripes, ta fotka je archaická stejným způsobem, jakým jsou archaičtí oni. Poprvé jsem ji myslím viděl právě v Rolling Stonu, pro který byla pořízena, a od té doby zůstává mojí nejoblíbenější stylizovanou fotkou rockové kapely. Po prokliknutí se objeví v tom nejvyšším rozlišení, které jsem sehnal.

Anatomie typografie

Podařilo se mi najít design, kterému jsem v soutěži na brněnském bienále dal svůj divácký hlas. Spojit svět živé přírody s naprosto neživým lidským výtvorem písmene (které ale samo o sobě svou anatomii má, učí se o tom na grafických školách) mi přijde jako hodně dobrý nápad a výsledné provedení je až k nakousnutí :-) Držíme palce do Turecka, po prokliknutí se obrázek ukáže ve vysokém rozlišení.

Flaming Lips v Londýně přehrají celé své legendární album The Soft Bulletin

Stane se tak 1. července 2011 v Alexandra Palace a já už pomalu začínám uvažovat o výletě do Londýna. Všichni se jistě shodneme, že ta deska je prostě geniální :-)

Pozadu za Flaming Lips jistě nezůstanou ani další účastníci tohoto speciálního koncertu, Dinosaur Jr a Deerhoof.