Nejlepší koncert tohoto pololetí – Thurston Moore

Během tohoto půlroku jsem šel na devět hudebních akcí, což je méně než obvykle, ale stále by bylo z čeho sestavovat žebříček. Ovšem tentokrát jsem náhodou většinu koncertů ohodnotil ve velmi úzkém rozmezí 77% - 81% (Off Festival, Jahodový Jam, Yob, First Aid Kit, Liars), proto mezi nimi nebudu dále rozlišovat a tentokrát zveřejním jen první místo, které je všechny převyšuje.

Koncert Thurstona Moorea a jeho kapely v malé Lucerně jsem si užil z třetí řady, s fantastickým zvukem. Jak jsem tak na jednoho z mých hudebních hrdinů zíral, připadal jsem si, jako by se mi splnil dlouholetý sen (i když už jsem jej předtím viděl vystupovat, možná i s lepším materiálem, právě na jedné z minulých edic Off Festivalu). Každopádně u vytržení jsem byl, a jak to teprve musel prožívat kluk stojící těsně u pódia, jemuž Thurston brnkal přímo před obličejem?!

Na fotkách z koncertu znovu vidím vrásky v Thurstonově obličeji a podvědomě si jeho vystoupení řadím spíš do kategorie umírněných vzpomínkových show pro pamětníky (Bob Dylan, Chris Rea, Paul Simon). Hráčské výkony celé kapely ale byly výborné, došlo i na pár divočejších kusů a navíc jsem od Thurstonova kytaristy po koncertě získal autogram, takže jsem odcházel velice spokojený.

Skladba zdarma od německých hračičků Brandt Brauer Frick

Druhý ročník hudebního festivalu Spectaculare začne za necelý měsíc, většina z jeho programu se odehraje v Paláci Akropolis. Protože ani tentokrát není v prodeji permanentka pokrývající všechna vystoupení a protože se festival roztáhl na více než dva týdny, uchýlím se (podobně jako všichni ostatní hudební fanoušci) k tomu, že si z programu vyberu jen pár nejlákavějších kousků.

Pro mě je tentokrát největším lákadlem festivalu Spectaculare německá trojice Brandt Brauer Frick. Základem jejich zvuku je eklektické, organické a každému více méně přístupné techno. V té nejorganičtější, až do parodie vyhnané podobě je zachycuje starší, ale velmi vtipný videoklip ke skladbě Bop.

Dnes je ale Štědrý den, a to sem vždycky dávám odkazy na hudbu ke stažení zdarma, proto tu je i jejich výborný nový remix pro Le Very. Z tohoto okna se skladba dá přehrávat, ale i stáhnout v bezztrátovém formátu (po stisknutí ikony se šipkou umístěné v pravém horním rohu okna).

Lovu zdar! - filmová recenze

Český dokument Lovu zdar! nabízí divákům podobně škodolibou zálibu, jako už tolik dokumentů předtím. Protentokrát filmaři nasadili psí hlavu (a poté i srnčí, zebří a hroší) třem lovcům divoké zvěře.

Ve filmu postupně sledujeme osudy tří pečlivě vybraných mužů oděných do kamizolky zelené. Jeden byl za svůj přínos české myslivosti vyznamenán ministrem, skládá o zeleném řemeslu lyrické básně a pořádá celonárodní šampionáty v imitaci zvířecího troubení. Ten druhý je vesnickým farářem a před mší neopomene svému shromáždění vyjmenovat, kolik zvířat v poslední době usmrtil, ostatně někdy bývají zvířecí zdechliny i přímo při mši přítomny. Třetí lovec je občanským povoláním zubař, ovšem jeho celoživotní zálibou je africké safari a pořizování amatérských videozáznamů ze svých subsaharských výprav. Jeho dům posetý vycpanou zvěří je jakýmsi mrtvým zoo, po němž provádí školní třídy.

Humor a pozorování přes brýle sarkasmu v českém dokumentu frčí. Ve snímku Show! jsme se smáli manažerovi dívčí hudební skupiny, v Dělnících bulváru šéfredaktorovi novinového plátku, v nedávné České pivní válce zase nezdolnému protestantovi proti globalizaci v oboru pěnivého moku. Základem úspěchu v žánru, kdy se lidé s dostatečným množstvím peněz a času na to, aby chodili do kina dokonce i na dokumenty, smějí nižším bytostem, je výběr dostatečně bizarních objektů. To se v případě Lovu zdar! povedlo, stejně tak zdařilá je práce s kamerou a střihem, jež napomáhá vykreslovat absurditu existence všech tří aktérů. Dojde i na několik naturalistických záběrů rozřezávání a vyvrhování ulovené zvěře, které nás na jednu stranu ještě více vzdalují od portrétovaných postav a jejich pěkného koníčku, na druhou stranu nám ale připomínají, že lovci jsou tu i kvůli nám. Zastřelené zvíře pak někdo z nás najde na talíři.

Mladému režisérovi Jaroslavu Kratochvílovi se povedlo natočit a sestříhat snímek, který nenudí ani na chvilku, a dokonce se mu podařilo se celkem elegantně vypořádat s jednou z nejhorších situací, které se filmaři mohou stát (zkuste si domyslet). Lovu zdar! je jedním z nejlepších domácích dokumentů posledních let.