Sun Kil Moon poprvé vystoupili v Praze

Malý sál Lucerny včera nabídl koncert folk rockového projektu Sun Kil Moon - kapely s tak složitým názvem, že dokonce ani na vstupenkách nemůže být uveden bez chyby. Kdo je ale Sun Kil Moon a kdo ve skutečnosti je Mark Kozelek, který za tímto projektem stojí? Ani návštěvníci včerejšího výborného koncertu v tom nemohou mít jasno.

Buran, melancholik, pruďas, citlivka, diletant, sebestředný nadutec i neobyčejně nadaný civilní básník. Díky intimním deníkovým textům plným detailů jde z Kozelkových písní mnohem více cítit konkrétního člověka, zároveň však přichází řada otázek. Kolik z jeho veristických textů je skutečně pravda? Je možné, aby toho tolik doopravdy cítil?

Po hudební stránce se mi včera několikrát na mysl vkrádal termín "dad rock" a publikum bylo v Lucerně tím nejspořádanějším, jaké jsem zde kdy zažil. Až na několik osamocených drzých reakcí z obecenstva, které Kozelek drsně odrážel, byla v sále slyšet jen a jen tlumená komorní hudba Sun Kil Moon, místy svou hlasitostí soupeřící s hlukem ze zadního baru, v němž zřejmě na tento večer naplánovali fyzickou inventuru všech malých lahviček s Bonaquou. V setlistu bylo místo i na několik cover verzí, také na zbrusu novou skladbu napsanou při cestování na tomto turné, došlo i na předem nepřipravený duet s dívkou z publika, páteří však byly skladby z vynikajících desek Benji a Universal Themes. Věřím, že první koncert Sun Kil Moon v Praze přinejmenším naplnil, a v mnoha ohledech i předčil očekávání všech příznivců Marka Kozelka.

Co dělají dnes: Atari

Má rubrika "Co dělají dnes" vzpomíná na hrdiny mého dospívání, na dnes již téměř zapomenuté veličiny, které ve své době znamenaly mnoho. Firma Atari a její počítač 130XE měly na mě v mých mladých letech nesmazatelný vliv, ovšem kdy jste naposledy o Atari slyšeli cokoliv, co by nemělo přídech nostalgie?

Možná se k vám nedonesla zpráva o Pridefestu, budovací hře zaměřené primárně na LBGTQ komunitu. Případně nevíte ani o nedávných propadácích Alone in the Dark: Illumination a RollerCoaster Tycoon World (Infogrames, tvůrci původních her AITD a RCT, plně převzali Atari v roce 2008.) Firma kromě nových her samozřejmě už od 90. let bez ustání předělává své staré hity na nové herní platformy, nejnověji tedy na mobilní zařízení. Dále se Atari podílelo, a tady už se dostáváme do morálně pochybných vod, na hazardním projektu Atari Casino, v němž se po síti hraje o skutečné peníze.

Ostrov v bodě Nemo, na nějž se vejdou celé dějiny západní literatury

Francouzský autor Jean-Marie Blas de Roblés pojal svůj nejnovější svěží román Ostrov v bodě Nemo vskutku bohatě. Čeká nás poutavý dobrodružný příběh, společenská kritika i exkurz do historie produkce kubánských doutníků. Postmodernou a intertextualitou je tato kniha nasáklá jak houba, těžko najít stránku neobsahující odkaz na nějaké známé dílo.

Zatímco sledujeme peripetie ve francouzské montovně elektronických čteček řízené bezskrupulózním čínským investorem, paralelně se odvíjí steampunkový příběh, který jako by se náhodně poskládal uvnitř virem napadené čtečky z příběhů Sherlocka Holmese, Philease Fogga, kapitána Achaba, Robinsona Crusoe i kapitána Nema. V knize se tedy střídá až přepjatě barvitá honba za diamantem kolem celého světa jakožto hold fantazii literatury s příběhem čínského byznysmena Wanga a jeho zaměstnanců skloněných nad výrobou vynálezu, jež navždy změnil způsob, jakým knihy čteme.

Autor nakonec všechny příběhové linky více, či spíše méně funkčním způsobem propojí a přidá skrze své postavy několik podnětných úvah o síle čtení, které dokáže rozšířit lidem obzory, zasít v nich ideje nebo je prostě jen přivést k údivu. Ostrov v bodě Nemo je výrazem lásky k literatuře, ať už jde o klasické čítankové autory nebo o dobrodružné sešitky plné zločinů, exotiky a napětí.

Tohle přece není rumunská nová vlna!

Kanadští elektro-rockeři s nepřehlédnutelným názvem Holy Fuck nás ve svém novém videoklipu zvou na návštěvu do Rumunska. Příležitostí nahlédnout pod pokličku rumunské společnosti jsme v posledních letech měli mnoho, zejména díky filmařům z tzv. rumunské nové vlny - za sebe mohu jmenovat hlavně vynikající snímek Na druhé straně kopců nebo mnou recenzovaný Aferim!

Na rozdíl od realistického distancovaného pohledu rumunských tvůrců ovšem u Holy Fuck uvidíme krásně zaranžované, do zpomalených záběrů zachycené, čistě exploatační WTF. Odkaz na tuto povedenou šílenost je zde, režie se ujal Michael Leblanc a natáčelo se v Sedmihradsku.

Co dělají dnes: Bad Company

Pojďme si v tom nejdřív udělat jasno - ti praví Bad Company nejsou tito pánové a rozhodně nemají nic společného se skupinou The Queen. Bad Company jsou ve skutečnosti DJ Fresh, D-Bridge, Vegas a Maldini, tvoří taneční hudbu ve stylu drum'n'bass a roku 1998 přispěli k tomuto žánru dodnes zbožňovanou skladbou The Nine.

Kolem roku 2004 se všem, které to ještě tou dobou zajímalo, mohlo zdát, že jsou "hoši ze špatné společnosti" již nadobro pryč a pokračují každý sólově. Letos ovšem Bad Company ohlásili návrat na scénu. Jejich nový společný singl Equilibrium je zároveň výbornou drum'n'bassovou hitovkou i trapným derivátem The Nine, což vypovídá o stavu tohoto žánru více než cokoliv jiného. Můžeme se nicméně těšit, co dalšího spolu znovuzrození Bad Company spáchají.

Co dělají dnes: David Cronenberg

Přestože režisér David Cronenberg stále točí (viz moje recenze na jeho nejnovější film), jeho věhlas spadá zejména do 80. let. Nedávno jsem si znovu přehrál jeho klasické filmy Moucha, Videodrome a Příliš dokonalá podoba a všechny dokáží k divákovi promlouvat i dnes, ačkoliv žánr "body horror" v tomto století z kin už dočista vymizel.

V Praze teď běží výstava Cronenbergových filmových rekvizit, náčtrů, plastik a dalších artefaktů a bude trvat až do července. Výstava je očividně zaměřena spíše na turisty, protože všichni pražští zájemci o cronenbergovskou výstavu za 250 korun by se mohli ve výstavních prostorách pohodlně vystřídat během jednoho týdne. Já se na tuto akci každopádně chystám.

Vzpomínkový díl Odvážných palců: Hodináři, trailery a bahno

Rok se s rokem sešel a Radio 1 opět slaví výročí. V rámci speciálního vysílání se letos do studia vrátil Tomáš Baldýnský, aby společně s Františkem Fukou a Sašou Michailidisem zavzpomínal na své působení v pořadu o filmu Odvážné palce a zamyslel se nad stavem kinematografie a kritiky. Ačkoliv Saša v úvodu slibuje, že tato epizoda Odvážných palců bude mimořádně milá, nejde o žádné hlazení po srsti. Tomáš se od přirovnání ranných dílů tohoto pořadu k "zápasům mrzáků v bahně" dostane i k "idiotským recenzím" Františka Fuky a k youtuberům jakožto "největšímu zlu, které tato země kdy zplodila." Videozáznam tohoto pořadu smutně potvrzuje Tomášovu tezi o tom, že s léty člověk korá (sic).

Kapela Savages zůstává skvělá i na nové desce

Savages jsou zpět s novým silným materiálem, který je staví do jiného, a přitom stále velice lichotivého světla. Savages nemusí být za každou cenu divoké (jak naznačuje název kapely a jak bychom čekali po jejich prvním albu), aby upozornily na svůj ohromný talent. Doporučuji jejich letošní skladbu Adore, která je měkčí než materiál z jejich debutové nahrávky, přesto z ní stále nekompromisně mrazí. Stejně tak okouzlující je náboj, který zpěvačka této kapely Jehnny Beth vnáší do hostování u jinak již tradičně unylých Tindersticks.

Co dělají dnes: Goldie

Hvězda elektronické hudby 90. let Goldie nebyl v posledních letech příliš aktivní. Na kontě má jednu jedinou novou skladbu z minulého roku a už jej ani není vidět ve filmech či podivných reality shows. Přesto se Goldie tento týden opět objevil v titulcích, když od prince Charlese převzal Řád britského impéria. A pak že státní vyznamenání nedávají smysl jen v ČR!

Také já jsem přijal Čtenářskou výzvu

Čtenářská výzva je internetovým projektem, který vám definuje nejrůznější témata, a vaším úkolem je přečíst během tohoto roku odpovídající knihy. Témat je na jeden rok celkem dvacet, například kniha poprvé vydaná v roce 2016, kniha od autora oceněného Nobelovou cenou nebo kniha podle skutečného příběhu. Pro mě bylo velice zábavné už to, rozdělit si knihy, které jsem tak jako tak plánoval číst, do jednotlivých kategorií a napasovat je na jednotlivá témata (jednu knihu totiž nemůžete přiřadit do více kategorií, i kdyby to šlo).

Je únor a já už mám přečtené tři knihy. Jako svého nobelovského autora jsem zvolil Elfriede Jelinekovou, do kategorie knihy nad 400 stran jsem zařadil Lesk a bídu kurtizán a jednu z těch otravnějších kategorií (Oblíbená kniha tvého dětství) jsem velice rychle a s potěšením zaplnil gamebookem ze série Lone Wolf, který jsem téměř po dvaceti letech vytáhl z knihovničky ve svém bývalém dětském pokoji. Jak se mi bude dařit dál, můžete kdykoliv průběžně sledovat na tomto odkazu.