Dnes se dostávám ke třetímu albu z těch, které jsem letos považoval za výjimečné. Tentokrát půjde o kousek, který má z mého stručného seznamu ty nejmenší šance stanout na předních (či aspoň zadních) místech podobných žebříčků v nejrůznějších médiích. Suede natočili úžasné album, ale mnoha lidem stačí letmým poslechem si ověřit, že stále znějí jako kdysi, odmávnout je a vrátit se k poslechu Sky Ferreiry nebo Kendricka Lamara.
Přitom deska s názvem Bloodsports není jen to, čemu se zdvořile říká návrat do formy (viz např. letošní David Bowie), ale velmi silnou nahrávkou, ať už se na ní podíváme z jakéhokoliv úhlu. Téměř každá z deseti nových písní je jasnou hitovkou a Suede je dokáží velmi přesvědčivě převést i na koncertní pódia. Album je koncipováno jako příběh milostného vztahu od začátku do konce, proto poskytuje dostatek prostoru pro mocné vypalovačky i emocionálně vypjaté momenty, které ostatně Brettovi Andersonovi jdou nejlépe.
Protože máme dnes poslední čtvrtek v měsíci a to si vždy pouštíme koncertní nahrávky, dáme si od Suede živé provedení písně Barriers, kterou vynikající deska Bloodsports začíná.
Keine Kommentare:
Kommentar veröffentlichen