Livertek - Belle and Sebastian / Kouyaté and Neerman

V rubrice Livertek se vždy poslední čtvrtek v měsíci ohlížím za novou úrodou koncertních klipů a doporučuji vám ty nejlepší. Protentokrát to u mě vyhráli mí dlouhodobí oblíbenci Belle and Sebastian, kteří byli před několika týdny jednou z hlavních hvězd Pitchfork Music Festivalu v Chicagu. Členové kapely už na pohled dávno nepůsobí tak mladě jako kdysi, zní však stále svěže. Pro vás vybírám skladbu The Stars of Track and Field, pocházející z prvního alba, které jsem od B+S kdy měl (If you're Feeling Sinister).

Dále musím zmínit i vynikající vystoupení na pomezí jazzu a world music, které spolu spáchali perkusisté Lansiné Kouyaté a David Neerman. Jako kdyby to už tak nebylo dost žhavé a akční, jejich exhibice je nasnímaná ve stylu "take away show," který pokaždé nabízí intimní kontakt s umělci a úchvatnou kameru (viz starší díly zde).

Fresh Film Fest uvede letošní díly ze série Black Mirror

Před půl rokem jsem tu chválil první sérii britské dystopické mini-série Black Mirror. Příští sobotu budeme mít možnost vidět úplně nové díly Black Mirror na velkém plátně v centru Prahy, a sice během letošního ročníku Fresh Film Festu.

Tato akce jinak jako vždy nabídne i velmi poutavou soutěžní sekci celovečerních debutů z celého světa. V rámci speciální sekce Fanatismus pak nabídne starší kultovní snímky, jako Apokalypsa, Fitzcarraldo či Jesus Camp.

Troy von Balthazar se vrátí do Prahy se svou rockovou kapelou Chokebore

Chokebore, dávná kapela Troye von Balthazara, se znovu podívá do našeho hlavního města. A navíc spolu s nimi zahrají i Girls against Boys.

Věčně deprimovaní Chokebore se na scénu po dlouhé pauze vrátili v roce 2010, během svého krátkého turné navštívili i Prahu a mně se to tehdy ohromně líbilo. Kdo se tehdy do strahovského klubu 007 nevešel, dostane druhou šanci 21. listopadu 8. prosince v Lucerna Music Baru a je to dobře. Troy už v Čechách nějaký ten pátek nebyl a začínal mi chybět. Pojďme si jej a jeho boys připomenout v klipu k (jak jinak než depresivní) skladbě You Are the Sunshine of my Life.

Koláže u kolejí: Největší přehlídku současného výtvarného umění najdete na Nákladovém nádraží Žižkov

Nedávno jsem se tu zmiňoval o tom, že taneční/divadelní festival 4 + 4 dny v pohybu má nejlepší čich na netradiční pražské lokace. Konal se třeba už v bývalém kasinu na Starém městě nebo v budově bývalého Federálního shromáždění.

Skoro stejně dobré nápady (které navíc jistě produkčnímu týmu ušetří mnoho peněz na pronájmu prostor) mívá Prague Bienalle. Poté, co se tato mezinárodní přehlídka výtvarna konala v kancelářském mrakodrapu Microna, letos zavítala do prázdných prostor v areálu Nákladového nádraží Žižkov.

Jak už to na velkých průřezových výstavách bývá, každého návštěvníka osloví jen část vystavených objektů, zatímco mnoho z těch ostatních označí za blbost. Pro mě byla největším zážitkem z letošního bienále díla Chrise Jonese. Chris ve svých prostorových kolážích pokrývá konkrétní předměty vrstvou obrázků, zároveň do nich letlampou či žíravinou (?) tvoří otvory, na jejichž dně vidíme další vrstvu obrázků a útržků textů. Na Žižkově bohužel není vystavena žádná z Chrisových rozměrných prací (např. kůň na našem obrázku), přesto stojí za to si jeho čtyři objekty či obrazy vystavené na bienále detailně prohlížet a prozkoumávat Jonesovy světy uvnitř světů.

Dále na bienále podle mě stojí za to úžasná proměnlivá instalace se zadní projekcí od Jakuba Nepraše a podle očekávání poutavá, ač malinká přehlídka fotografií Miroslava Tichého.