Nebudu zde rozebírat, že některé pražské kluby působí trošku divně nebo že v Kongresovém centru chybí atmosféra. Vybral jsem tři skutečně obskurní místa, na nichž jsem kdysi sledoval hudební produkci.
1. bývalé casino (2012) - Festival 4+4 dny v pohybu si pro své akce vybírá hodně bizarní místa, naposledy to byla vybydlená budova naproti Právnické fakultě UK, která dříve sloužila jako vekslácké a privatizační casino a za minulého režimu jako ústředí Mezinárodního svazu studentstva. V obou případech se tu tedy navazovaly "styky" s ruským obyvatelstvem, přičemž docházelo k rozsáhlé peněžní směně. V rámci 4+4 dní v pohybu jsem tam byl na koncertu WWW odehrávajícím se v sále, jehož všechny stěny a strop pokrývala zrcadla, kam vedly neprůstřelné dveře s průzorem ve tvaru srdce a kde před lety probíhaly performance zásadně jen bez oblečení. WWW byli celkem standardně oděni, takže se nakonec žádná senzace nekonala, ale všechny prostory této budovy vypadaly opravdu nehorázně pozlátkově.
2. fourcrossová trať (2006) - Fourcross je něco jako motocross, jenom na bicyklech. Každopádně je k tomu potřeba hodně hlíny uplácané do vysokých kopců. Před sedmi lety se organizátoři jednoho mezinárodního závodu v tomto sportu rozhodli, že zajistí i hudební program. Ten měl sice probíhat přímo u vší té naházené zeminy až po skončení závodu, ovšem zároveň nikdo nezakázal, aby ji přítomní jezdci dále používali, takže jste ve výsledku sledovali muzikanty a za nimi co chvíli přeletěl vzduchem někdo na kole. Já jsem tehdy spolu s kamarádem přijel na fourcrossovou trať u metra Hůrka kvůli britskému rapperovi Bladeovi a právě i díky netradičnímu prostředí pro mě šlo o jednu z nejlepších akcí toho roku. Jen pro zajímavost, bylo to pro mě tehdy poprvé a na delší dobu i naposled, co jsem se v Praze vydal někam dál na západ než na Anděl, zatímco teď tu přebývám každý den.
3. kostel (2011) - Původně jsem chtěl i do třetice zmínit jednu hiphopovou akci (Dälek na Kolejním nádvoří v Uherském Hradišti), ale pak jsem si vzpomněl na prazvláštní atmosféru, která vládla na kostelní scéně při předloňských Colours of Ostrava. Ten den jsem odpočítával dlouhé hodiny do vystoupení Grindermana, ovšem protože bylo asi 30 stupňů ve stínu, netrpělivě jsem očekával i moment, kdy se otevřou brány evangelického kostela na Husově náměstí, kde mělo začít první hudební vystoupení dne. Organizátoři mají trochu zpoždění a odpolední slunce mi už škvaří opalovací krém z kůže, zajdu ještě na toi-toiku, kde je kolem padesáti stupňů Celsia. Pak už sedím na polštářku v kostelní lavici a vyčkávám vystoupení Davida Hykese, jehož neznám, ale hlavně když je tu chladno. Hudebník vychvalovaný ve festivalovém programu se však ukazuje spíš jako vypravěč (přesněji řečeno jako narcis a do sebe zahleděný vypravěč přesvědčený o zajímavosti svých postřehů, který nechá každičké slovo přeložit tlumočnicí, aby ani ti jazykově slabší mezi námi nezůstali ochuzeni o žádné jeho moudro). Chtěl jsem odejít předčasně a nechat se raději masochisticky týrat žhavým sluncem, tak jako jsem o několik hodin později snášel výborný koncert Swans, ale odejít během produkce z kostela mi přišlo nepatřičné.
Keine Kommentare:
Kommentar veröffentlichen